Vím, že jsem stvořila něco výjimečného, říká Andrea Sedláčková

Vím, že jsem stvořila něco výjimečného, říká Andrea Sedláčková
"Toyen sice veřejně tvrdila, že žádnou rodinu nemá, ale přitom ji očividně navštěvovala. Rodina vlastnila činžáček na Smíchově, kde bylo čtyřicet malinkatých bytů, takže z toho šly peníze – Čermínovi byli vlastně kapitalisti," říká Andrea Sedláčková. Foto: Michal Čížek
3
Týdeník
Lukáš Novosad
Sdílet:

Sešli jsme se na její chalupě, jak říká svému bytu v centru Prahy. „Někdo jezdí odpočívat z domu na chalupu, já jezdím ze svého pařížského bytu sem do pražského,“ směje se Andrea Sedláčková. Běžně se k ní dává přídomek filmová režisérka, ale my jsme se dohodli, že už je možné – obzvlášť poté, co vydala obsáhlou a velmi úspěšnou monografii o malířce Toyen – říkat i psát o ní, že je to spisovatelka.

Letmým pohledem do vaší knihovny vidím, že máte taky hodně životopisů. Kdy vás napadlo napsat biografii Toyen?

Ve Francii jsou biografie populární a dobře se prodávají. Proto jsem si řekla, že životopis zkusím napsat taky. Když jsem to poprvé řekla Aleši Ledererovi, svému nakladateli, podivil se: „Biografii? Napiš román!“ Oponovala jsem, že ten nedávno napsala Milena Štráfeldová a že navíc chci mít jinou koncepci a opravdu psát na základě informací, které jsem o Toyen nově našla. Doteď vlastně nevím, proč byl nakladatel proti biografii, vždyť jich dost vydal. Musím se ho na to zeptat. Nejspíš byl přesvědčen, že jazyk, kterým jsem se v knížkách vyjadřovala předtím, sluší románovému psaní.

Toyen stavěla nad všechno ostatní své dílo, a tak se snažila po sobě zamést. Vlastně se jí to podařilo, protože se toho o ní dosud ví málo. Napadlo vás někdy, že huntujete, co ona chtěla?

Otázka je, jestli opravdu zametala. Protože v její pozůstalosti zůstala zachovaná poměrně obsáhlá korespondence, bankovní výpisy i spousta fotografií. Kdyby chtěla, aby to neexistovalo, měla možnost to zařídit. Je to jenom má domněnka, i když postavená na mnoha faktech, ale myslím, že si prostě hlídala svoje soukromí. Možná proto, že v mládí měla několik milenců, což tehdy nebylo obvyklé chování mladé ženy. Navíc jí tito mužové určitě finančně pomáhali. To taky nechtěla, aby se vědělo, protože chtěla vyzařovat, že je samostatná a nezávislá žena. To skrývání jí myslím vyhovovalo z praktických důvodů, než že by to byla vlastnost. Ačkoli je fakt, že byla spíš nemluvná.

Stýkala se aspoň s rodinou?

Veřejně sice tvrdila, že žádnou nemá, ale přitom ji očividně navštěvovala. Rodina vlastnila činžáček na Smíchově, kde bylo čtyřicet malinkatých bytů, takže z toho šly peníze – Čermínovi byli vlastně kapitalisti. Jenže Toyen byla v levicovém hnutí a celý život antikapitalisticky zaměřená, takže si, myslím, říkala, že bude lepší se o takovýchto věcech nezmiňovat. Ale jak vidíte, tím vším se její tajnosnubnost dá logicky vysvětlovat.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

Andrea Sedláčková (1967) se narodila se v Praze, studovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU, později režii a střih na francouzské FEMIS. Do Francie emigrovala v roce 1989, dodnes žije střídavě tam a v Česku. Natočila třeba filmy Oběti a vrazi, Musím tě svést a Fair Play. Je autorkou knih Moje pařížská revoluce, Každý něco tají, Téměř nesmrtelná láska a nejnověji Toyen, první dáma surrealismu. Ta se loni stala knihou roku ve stejnojmenné anketě Lidových novin. O malířce také natočila dokumentární film Toyen, baronka surrealismu.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

×

Podobné články