Že Prouzu prsty nebolí

Jak jste si možná všimli, státnímu tajemníkovi pro EU Tomáši Prouzovi se povedl mezinárodní zářez na sociálních sítích. Jeho twitterová reakce na projev Davida Camerona o přistěhovalectví obletěla Evropu. Tedy přinejmenším na poměry běžné aktivity Čechů na sociálních sítích to tak lze říct. Prouzův tweet do této chvíle retweetovalo 2 027 lidí a 859 lidí mu dalo hvězdičku. Dostalo se mu i pochvalných zmínek ve zpravodajství na webových stránkách Guardianu, Huffington Post a dalších médií.

Prouza vzal fotografii (zřejmě) československých pilotů RAF a napsal k ní anglicky: „Tito Češi „pracovali“ v Británii méně než 4 roky. Nedostanou žádné dávky? # CameronOnMigration.“

Je mi líto, že radostné tetelení se nad velkým úspěchem české digitální diplomacie nemohu sdílet. Asi by to chtělo širší kontext.

Premiér Cameron měl v pátek projev, v němž vyzdvihl velký pozitivní význam přistěhovalců pro Británii. „Jsem nesmírně hrdý, že jsme společně vybudovali úspěšnou multirasovou demokracii. Zemi, kam mohou lidé přijít bez ničeho a během jedné či dvou generací vystoupat tak vysoko, jak jejich talent dovolí,“ řekl Cameron. „Jsme Velkou Británií díky přistěhovalectví, ne navzdory němu.“ Nevím o českém politikovi, který by veřejně přiznal, že by chtěl jednoho dne moci něco takového říct o naší zemi.

Vedle toho Cameron navrhl několik opatření, které mají imigraci omezit a regulovat tak, aniž by se vzdal principu volného pohybu pracovních sil v EU. Vedle úpravy lhůty, po kterou může cizinec z EU zůstat v Británii a hledat práci, a podobných opatření, šlo taky o nárok na některé dávky sociální podpory, které Britům vznikají na základě příspěvků na sociální pojištění. Přistěhovalec by na ně měl nárok až po čtyřech letech práce. Vláda chce některé dávky přestrukturalizovat tak, že by se vyplácely formou daňové úlevy, což umožnilo Prouzovi tweetovat: „Danit lidi podle státní příslušnosti? Co přijde dál?“ Cameron otevřeně přiznává, že odepření dávky v této struktuře bude mít větší efekt na nízké příjmy než na vysoké. Chce tak omezit atraktivitu Británie pro nekvalifikované pracovní síly a chránit své nejzranitelnější občany. Říká se tomu imigrační politika a Britové se domnívají, že mají právo ji mít.

Cameron reagoval na situaci, kdy je míra přistěhovalectví v Británii všeobecně považována za problém. To je v současné době konsensus zastávaný všemi politickými stranami včetně opozičních labouristů, kteří se za svou minulou imigrační politiku omluvili veřejnosti. Imigrační boom poslední dekády, kdy počet přistěhovalců narostl víc než za posledních dvacet let, má v zásadě dvě příčiny.

Tou první byla záměrná politika vlád Tonyho Blaira. Zájem britského byznysu na přísunu těch nejkvalifikovanějších i nejlevnějších pracovních sil se sešel s vědomým politickým zájmem labouristů předělat Británii tak, aby v ní bylo více cizinců z jiných kultur, protože to podle nich je samo o sobě dobré a navíc lze předpokládat, že tito lidé budou v budoucnu volit labouristy. To otevřelo stavidla hlavně přistěhovalcům z mimoevropských zemí.

Druhou příčinou bylo, že po našem vstupu do EU v roce 2004 se Británie jako jediná velká země EU rozhodla zacházet s novými členskými zeměmi jako s plnoprávnými členy EU a otevřela jim pracovní trh. Většina členských zemí včetně našich sousedů nás na svůj pracovní trh nepustila. Daly tak najevo, co si o ideálu „sjednocené a svobodné Evropy“ myslí: že země bývalého východního bloku jsou nezvaní hosté, neplnoprávní členové, jimž je možno některé základní svobody, na nichž je Unie založena, odepřít. Spíš už byli ochotni posílat do nových členských zemí peníze, než aby jejich voliči museli doma tolerovat přivandrovalce z Východu. Naše diplomacie a politika toto omezení pokorně skousla, místo hájení práv svých občanů přijala za svou západní perspektivu. A samozřejmě se těšila na evropské peníze.

Právě díky této anomálii, jež trvala až do roku 2011, se do Británie nahrnulo násobně víc lidí z nových členských zemí, než vláda predikovala, a tak je britská diskuse o imigraci vyhrocenější než jinde. Dnes, když Britové chtějí novým imigrantům udělat to, co jim ostatní země udělaly v roce 2004, se najednou na Británii snáší vlna kritiky. A protože Británie je pro pravověrné eurofily vždy ten černý vzadu, který mezi nás vlastně nepatří, lze aplaus za surfování na protibritské vlně pořídit lacino. Zpřísnění podmínek pro žadatele o azyl, které letos přijalo Německo, a omezení přístupu migrantů z EU k dávkám, které právě projednává Bundestag, podobnou kritiku nepřitahují. Přitom ta opatření se snaží jít tím samým směrem jako Britové – například šestiměsíční lhůta pro občany EU, kteří s v Německu hledají zaměstnání a nemají zdroj obživy a zdravotní pojištění. Německo také vyhrálo u Evropského soudního dvora soud se dvěma Rumuny, jimž odmítlo vyplácet některé sociální dávky, protože v Německu nikdy nepracovali.

A konečně nejsem příliš nadšen z toho, že si náš eurotajemník bere na pomoc české piloty RAF, a to hned z několika důvodů. Boj za to, aby občané odcházeli pracovat do ciziny a čerpali tam sociální dávky, je pro státního úředníka nějaký divný boj. Ti piloti na fotografii, které si pro svou agitaci vypůjčil, asi kvůli dávkám nebojovali. Naši londýnskou exilovou vládu a vojenskou jednotku mimochodem financovala britská vláda bezúročnými půjčkami, takže jistá forma sociální pomoci už vyplacena byla. A když k tomu ještě připočteme, že Prouzova vláda momentálně usiluje o odstranění pomníku těmto pilotům, na který se složili Britové žijící v Praze, je to už opravdu chucpe. Být Prouzou bych se na to snažil moc neupozorňovat.

Rovněž mám trochu divný pocit z toho, že Prouzův virál využívá skutečnosti, že Británie byla jedinou evropskou zemí, která nekapitulovala před Hitlerem. Kdyby chtěl analogickým způsobem zkarikovat chování nějaké jiné země, asi by hledání vhodných historických motivů bylo poněkud choulostivé. Ale pokud by chtěl Prouza vyrábět další memy na téma volného pohybu pracovních sil, jeden historický motiv bych pro něj měl: „Arbeit macht frei“ – říká vám to něco, ne?