EXKLUZIVNĚ

Unikátní svědectví: Češka v Sindžáru den po vyhnání islamistů

'Bomby byly ukryté v oblečení'

Témata: , , ,

Češka Šárka Petrová se dostala do Sindžáru pouhý den poté, co Kurdové odtud vyhnali bojovníky Islámského státu. Z centra jezídské oblasti v severním Iráku, které kurdské milice zvané pešmergové osvobodily v pátek 13. listopadu, poslala Petrová pro deník ECHO24.cz exkluzivní zprávu. Odeslat ji mohla až po několika dnech, co se dostala k internetu v kurdském Dohoku. Do Sindžáru, jenž byl od loňského léta odříznut od světa, přijela zřejmě jako první Evropanka s humanitární organizací, kterou provozuje se svým manželem. Oba žijí v severočeských Teplicích.

„Kolem provincie Sindžár jsou dočasně postaveny hranice se zátarasy kvůli bezpečnosti, nikdo bez povolení nemůže tam ani zpátky. Přímo k této hranici pro nás přijel sám velitel pešmergů Kasem Saso,“ píše v emailu Šárka Petrová, která do severního Iráku dorazila za poslední rok už poněkolikáté se svou humanitární organizací Roja Sor (Červené slunce), kterou založila s manželem Shamsadinem Shamou. Ten je jedním z mála jezídů žijících v České republice.

„Uslyšeli jsme sténání. Šel jsem za těmi zvuky. U velkého kamene ležela holčička s dlouhými světlými vlasy, čtyři až pět let. Vedle ní dívka asi dvacetiletá.“ 

„Přejeli jsme hory a vjeli do města Sindžár. Byl to neuvěřitelný pocit. Cítila jsem se jako ve filmu. Z mnoha domů ještě plál oheň a celé město bylo pokryto kouřem,“ popisuje Petrová. „Silnice byly zničené a brzy jsme museli dál pouze pěšky. Šli jsme po ulicích, kde rukou ISIS zemřely tisíce lidí,“ pokračuje Tepličanka. Po příjezdu do Sindžáru ani ona a zřejmě ani její doprovod z řad pešmergů netušili, že se ve městě stále ještě skrývají příslušníci ISIS, jak referovala například agentura AFP. Naštěstí se s nimi dvojice z Čech do střetu nedostala.

Bomby byly ukryté v oblečení

„Došli jsme do samotného centra. Jelikož bylo celé město zaminováno, doprovázel nás expert na výbušniny a jeden zdejší křesťan, který v Sindžáru vyrůstal. Museli jsme dávat pozor na každý krok. Nastraženo tu bylo mnoho výbušnin. Například jedna v kupě oblečení přímo na ulici: nová trička a kalhoty ještě v obalech, ale pod tím nálož – stačilo se jen dotknout… Nemohli jsme vstupovat do domů, protože bomby by byly aktivovány po otevření dveří. Došli jsme k autu a v něm ohořelé lidské tělo. Poprvé jsem viděla mrtvého člověka.“

Čtěte také: Kurdové osvobodili město Sindžár a vyhánějí islamisty

Šárka Petrová mluvila s řadou pešmergů. Vyprávěli jí, co zažili, jeden příběh drastičtější než druhý. Poslala ten, který se jí zvláště dotkl: „To jsou slova jednoho pešmergy: Jednoho velmi horkého dne, když jsme šli přes hory z boje proti ISIS, uslyšeli jsme sténání. Šel jsem za těmi zvuky. U velkého kamene ležela holčička s dlouhými světlými vlasy, čtyři až pět let. Vedle ní dívka asi dvacetiletá. Byla už tma. Posvítil jsem baterkou na malou dívku. Byla celá vysušená, rty popraskané. Byla už mrtvá. Zemřela na dehydrataci. Dívka vedle ní žila, vzlykala, obličej celý červený, spálený od slunce, její nohy plné puchýřů, kůže slézala. Snažil jsem se jí dát vodu, ale nemohla pozřít ani kapku, nebyla schopná polykat. Okamžitě jsme poslali pro pomoc do nemocnice, ta ale byla sto kilometrů odtud, a než pomoc dorazila, dívka zemřela.“

Čtěte také: Děti tu hrůzou křičí ze spaní, líčí Češka život jezídských uprchlíků

Je třeba pomáhat víc než předtím

Petrová navštívila také uprchlický tábor v oblasti. „Byl ve velice špatném stavu. Nemají elektřinu, nemohou se zahřát, nemohou svítit, voda je jen studená, v noci je taková zima, že vás nezahřeje ani ohniště. Jídlo je sem velmi těžké dostat,“ popsala Tepličanka, která s manželem od minulých Vánoc nechala do Kurdistánu vypravit už devět kamiónů s potravinovou a zdravotní pomocí.

„Byl to pro mě neuvěřitelný zážitek, že jsem jako první Evropanka mohla hned po vítězství pešmergů navštívit Sindžár. Ponesu si to až do konce života. Tato cesta mi dala sílu a odhodlaní pomáhat ještě dříve než předtím. Prosím nejen Českou republiku, ale celou EU. Pomozte, protože tohle se může stát i nám.“

Přejít na diskusi