Přicházející babišismus a další radosti nových časů

Jak už čtenáři Týdeníku Echo asi vytušili, je redakce tohoto periodika plná lidí s názorem prakticky na všechno. V bilančním vydání rubriky Salon se tito lidé sešli, aby se pokusili pojmenovat, co končící rok 2016 přinesl zásadního, nového. V redakční zasedací místnosti se tak kromě moderátora diskuse (Ondřeje Štindla) sešli Lenka Zlámalová, Daniel Kaiser, Jiří Peňás a šéfredaktor Echa Dalibor Balšínek. Petr Holub, jeden z pilířů redakce, se diskuse účastnit nemohl, anžto si užívá v Rakousku. Martin Weiss taky nemohl přijít, taky si užívá – na nějakém utajeném místě. Výměna názorů proběhla v duchu přátelském a konstruktivním, snad až soudružském, dalo by se říct. Někteří její účastníci kouřili, v zásadě to ale nepřeháněli. 

Bude za deset let nějaký důvod vzpomínat na rok 2016? Jaký by to asi tak mohl být?

Balšínek: Je to rok dalšího úpadku vlivu médií, poslední čísla o poklesu nákladů jsou skutečně strašná. A taky rok, kdy se dál konsolidovala moc Andreje Babiše.

Zlámalová: Člověka, který se velmi pravděpodobně příští rok stane předsedou vlády.

Jak si vysvětlujete tu nekolísající podporu Andreje Babiše a jeho hnutí ANO? Vymyká se přece tomu obvyklému rytmu, kdy po vítězných volbách podpora vládních stran klesá, před volbami se zase zvedne. Andrej Babiš podle průzkumů ostatní strany válcuje bez ohledu na to, rozložení sil se zdá neměnné.

Peňás: Daří se mu udržovat lidi v tom, že věří jeho naštvanosti, že je alternativou k prohnilým politickým elitám minulé garnitury. Myslím si, že Andrej Babiš vyhraje volby, protože ho lidé ve vedení země prostě chtějí. Věří, nebo alespoň jejich významná část věří, že je jeho hnutí skutečně reprezentuje.  

Balšínek: Vidí v něm někoho autentického – a on takový vlastně skutečně je.

Ano, to jeho přesvědčení o tom, že je ten dobrý, proti němuž se všichni ostatní spikli. Frustrace z toho, že může být příslušníky ekonomických a dalších elit přes všechnu svou moc vnímán jako parvenu... To vše může skutečně být přesvědčivé, protože to nějakým způsobem opravdu prožívá – ať už oprávněně, nebo ne. A je možné, že tahle niterná naštvanost s pocity části jeho voličů skutečně rezonuje, podobně jako třeba u skupiny stoupenců prezidenta Miloše Zemana. Ale to samo o sobě nemůže stačit.

Kaiser: Především se mu podařilo politickou i mediální scénu zastrašit.

Zlámalová: Politiky ostatních vládních i opozičních stran hypnotizuje jako kobra králíky. V tom strachu nejsou schopni se mu skutečně postavit, nakonec přijímají Babišovu dominanci jako danost. Nikdo z nich se mu není schopen opravdu důsledně postavit, nakonec i ta TOP 09 jde navzdory všem Kalouskovým řečem s ANO do koalice v krajích nebo na Praze 6. Občanští demokraté v tom jsou úplně stejní. Navíc je Andrej Babiš skutečně silný protivník, nejenom proto, že ve svých rukou koncentroval takovou moc. Je to také velice pracovitý člověk, má v sobě jakousi drzou odvahu, je to dravec, který umí jít bezohledně za svým. Třeba samozřejmá drzost, s níž si v létě přisvojil zásluhu o valorizaci důchodů. Lidé ze sociální demokracie se domnívají, že je tenhle Babišův krok stál pět procent hlasů v podzimních volbách.

Kaiser: Babiš také ještě dnes těží z té „velké protikorupční revoluce“, řečeno oblíbeným termínem Bohumila Doležala. Z atmosféry velkých policejních zásahů proti všem těm údajným velkým rybám, které vlastně skoncovaly se „starými pořádky“ a pomohly přivést na svět Babišovu éru. Výsledky všech těch akcí, které plnily a plní titulní strany, jsou zatím ale velice chabé. Existovalo tu široce sdílené přesvědčení, že pohnat před soud lidi, kteří se měli dopustit velké ekonomické kriminality, je hlavně věcí vůle. Že ji stačí mít a všechno se vyřeší. Ukazuje se, že vůle nestačí. Navíc v případě některých z těch velkých kauz podle mě hrála roli vůle policejních útvarů prezentovat se v příznivém světle. Teď je ale jasné, že vůle – politická i jiná – prostě nestačí. Policejní práce je v tomhle jako každá jiná, je potřeba ji umět. A divadlo pro kamery nemůže nahradit, když ta schopnost prostě chybí. Bojovníkům s korupcí se podařilo napomoci rozvrácení polistopadového systému, jiné výsledky to protikorupční tažení vlastně nemá.

Zlámalová: K policistům bych ještě přidala státní zástupce.

Ta široce sdílená frustrace z toho, že v téhle zemi některé věci většinou projdou bez důsledků, ale taky měla nějaký reálný základ. Lidi neustále četli a slyšeli o různých podezřelých obchodech, všelijakých aférách, a jen velmi málokdy se něco stalo. Jejich naštvání je naprosto pochopitelné. To, že vedlo k situaci, kdy šéf podle průzkumů nejsilnější politické síly je v takovém střetu zájmů, že by to i v těch strašných starých časech bylo jen těžko únosné. Ale tak to chodí, revoluce často vyrůstají z nějaké reálné frustrace něčím, co se reálně děje, a dosahují pak stavu přímo opačného svým deklarovaným cílům. Andrej Babiš té atmosféry jistě uměl velice šikovně a bezohledně využít. Jeho hnutí je taky disciplinované, jak se dá čekat od subjektu, jehož jediným účelem je sloužit potřebám jednoho člověka. Nějaké velké vnitřní tenze v něm nejsou, vystupuje jednotně, v kontrastu třeba k sociální demokracii, která je snad od svého obnovení po revoluci prakticky neustále ve stavu latentní nebo otevřené „občanské války“. Babišova konkurence to navíc má těžké v jednom ohledu. Bývá obtížné se proti ANO vymezit ideologicky, protože to hnutí je ideologicky vlastně prázdné, může hlásat cokoliv. A proti „čemukoliv“ se těžko staví nějaká myšlenková alternativa. 

Zlámalová: To, co v boji proti Babišovi předvádí pravicová opozice i premiér Bohuslav Sobotka, je skutečně tristní. Největší problém je, že ti lidé jsou prostě slabí, neodváží se jít po Babišovi osobně. Přitom mu nejvíc uškodila kauza Čapí hnízdo, která se projevila i poklesem popularity ANO v průzkumech. To, co se Babišovi vytýká běžně, jsou pro nezainteresované publikum často až příliš složité věci. Čapí hnízdo je v kontextu toho všeho naprostá marginálie, ale je jasná a srozumitelná. Někdo si z evropských fondů postavil víkendové sídlo, maskoval to přes firmu, v níž figurovali „bílí koně“, jeho děti. A ještě je pak propíchl ve sněmovně.

A nemůže to pravděpodobné Babišovo premiérství znamenat počátek jeho soumraku? V pozici předsedy vlády už ta jeho stylizace pronásledovaného zlými politiky nebude udržitelná.

Balšínek: To vidíš nemístně optimisticky. Člověk, který už dneska budí až nepřiměřený strach svojí schopností získávat o lidech informace a používat je, bude mít pod palcem celý státní aparát, taky tajnou službu. Myslím, že se můžeme těšit.

Celý text diskuse si můžete přečíst v aktuálním vydání Týdeníku ECHO zde

Předplatné Týdeníku ECHO si můžete pořídit zde