1

Proč má Marie Terezie málo pomníků?

V sobotu 13. 5. se bude v 16.00 klást základní kámen pomníku Marie Terezie v Praze. Co se počtu pomníků týče, panovnice daleko zaostávala za svým synem Josefem II. Bylo to popularitou?


Letošní 300leté výročí Marie Terezie zanechá v Praze trvalou stopu v podobě pomníku, který má vzniknout v novém parku u Prašného mostu. V den narozenin 13. května se bude klást základní kámen tohoto díla.

Ve stínu Josefa II.

Paradoxní je, že z dlouhodobého hlediska se panovnice málokdy dočkala podobné veřejné pocty. Co se počtu vzniklých pomníků týče, daleko zaostávala za svým synem Josefem II. Jemu vznikl velký veřejný pomník ve Vídni už v roce 1807 a ve druhé polovině 19. století nastala přišla doslova naprostá lavina jeho pomníků, které vznikaly v mnoha městech českých zemí a Rakouska. Osvícený panovník se totiž stal hrdinou německy mluvícího obyvatelstva, jakýmsi „německým císařem“. V českých městech ho Němci stavěli, aby konkuroval českým pomníkům mistra Jana Husa. To také vysvětluje, proč byla většina z těchto pomníků po roce 1918 odstraněna, takže dnes je můžete vidět asi jen v Šumperku, nebo Josefově.

Marie Terezie se takovouto národní hrdinkou nikdy nestala. První pomník jí byl odhalen ještě za jejího života v Klagenfurtu v roce 1765 – dnes už je tam místo něj socha z 19. století. Další malá socha vznikla jako součást výzdoby vídeňského Belvederu. Ale velkého slavného pomníku se dočkala až, když se v rakouské monarchii chopili vlády liberálové a změnili ji na konstituční monarchii. Díky nové historické koncepci Alfreda Arnetha začala být Marie Terezie oceňovaná jako zakladatelka této moderní konstituční monarchie, což měl vyjádřit i velký pomník, který začali liberálové plánovat, ještě když byli u moci. Kvůli náročnosti byl ale odhalen až v roce 1888, kdy se propáslo výročí narození a u moci už byl „kruh železné pravice“ hrabete Taaffeho. Změnila se i koncepce. Marie Terezie už neměla držet v ruce jen srolovanou pragmatickou sankci jako symbol ústavy, ale i žezlo jako symbol monarchie.

Velkolepý pomník ve veltruském parku

V českých zemích však Marie Terezie získala veřejný pomník velice brzy, jen se o něm moc neví. Dodnes stojí v zámeckém parku Veltrusy, kde ho postavil osvícený šlechtic Jan Rudolf Chotek jako připomínku na vladaře, jimž sloužil. Pomník Marie Terezie měl totiž ležet v ose, která navazovala na Chrám obránců vlasti a přátel zahrad, který byl zasvěcen Josefu II. Původní projekt byl objeven teprve nedávno Petrou Načeradskou z Národního památkového ústavu. Měla to být velkolepá stavba. V centru měla stát velká socha Marie Terezie, kterou měl zhotovit proslulý sochař Franz Anton Zauner. V oné době právě dokončil výše zmíněný pomník Josefa II. u vídeňského Hofburgu, takže to byl umělec přímo módní. Ke stavbě pavilonu a dalších soch zangažoval pražského architekta Georga Fischera, který pro něj zase zveleboval pražskou Stromovku. Hlavním ideovým autorem byl ¨však sám hrabě Chotek. Kolem sochy měl stát pavilon v pyramidální tvaru. Měl jej zdobit nápis Justitia et clementia. Na rozích měly stát čeští lvi. „Lev je znakem Čech, též obrazem mužské odvahy a síly, vlastností, které charakterizují vznešenou paní,“ vysvětlil Chotek v plánu. Kromě nich tu ale měly stát i sochy panovnických ctností, jež navrhl jiný slavný umělec své doby – pražský malíř Josef Bergler. Ten chtěl kolem památníku postavit čtyři stromy – vavřín, dub, myrtu a olivu. Měly symbolicky vyjadřovat vlastnosti slavné panovnice. Čtyři sochy na stranách pomníku pak měly vyjadřovat alegorie „válečné slávy, zákonodárství a občanských ctností, mírnosti a ženských předností a konečně míru a jím chráněného umění.“ Pod střechou měl být pás s metopami, které měly alegoricky oslavovat činnosti, které Marie Terezie podporovala – poezii, zemědělství, obchod, průmysl, mír. Na budově začal pracovat v roce 1812 stavitel Jan Filip Joendl, sochy měl dělat Václav Prachner.

Chotek se plánu nevzdával a tvrdě na projektu pracoval i navzdory tomu, že právě probíhaly napoleonské války, které znamenaly pro celou zemi i jeho rodinu velkou hospodářskou zátěž. Z celého projektu byl ale nakonec realizován jen otevřený pavilon, který stojí v oválném prostranství chráněném valem. Z alegorických figur dokončil Václav Prachner jen sochu válečné slávy, kterou dodal v roce 1822. Jeho dědic Jindřich Chotek sochu přemístil do jiné části parku. Místní vesničané však nechápali, co má přesně symbolizovat a jméno boha války jim taky nic neříkalo, a tak začali soše ležícího muže říkat zkomoleně Mamlas. A toto jméno jí zůstalo dodnes.

Celý den 13. 5. 2017 probíhá na Pražském Hradě oslava výročí Marie Terezie. Zde program:

https://www.hrad.cz/file/edee/2017/05/a1_cj_program-2017_tiskdata.pdf

Děti na objednávku Posouvání hranic: Náhradní mateřství, výroba dětí na zakázku. Smíme všechno, co umíme?
Jsme poslední romantici Sochař a malíř Jaroslav Róna o židovských předcích, svých souputnících i dávných civilizacích

Hesla: , ,

/
Historik

Je historik a věnuje se evropskému osvícenství, zejména etice a právu. Do médií podle vlastních slov začal psát proto, aby vyrovnal sílící obviňování Izraele v českých médiích a šíření nepravdivých zpráv, proti kterému se nikdo neozýval. Je mj. autorem knihy Šlechtická kultura v 18. století (Praha 2011) a spoluautorem The Enlightenment in Bohemia (Oxford 2011).

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující, před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní či takové, které odporují obecné lidské slušnosti.