Jak ministr Pelikán nahrává ilegálním migrantům

Témata: ,

Vysoký zmocněnec OSN pro migraci Peter Sutherland, jinak též vysoce postavený bankéř Goldman Sachs, bývalý irský eurokomisař a nejvyšší státní zástupce si před časem stěžoval, že podmínky v táboře migrantů na břehu kanálu La Manche v francouzském Calais zvaném „Džungle“ jsou otřesné. A vyzval francouzskou a britskou vládu, aby s tím rychle něco udělaly.

Dokážete si představit, že by v takové chvíli vystoupil britský nebo francouzský ministr spravedlnosti a oznámil, že očekává žaloby migrantů na to, jak s nimi jejich země zachází? Fakticky by tím uznal, že vlády, v nichž sedí, porušují své vlastní zákony a vydal by všem advokátům, cítícím příležitost, pozvánku: Žalujte! Slova ministra by samozřejmě u soudů posloužila jako první důkaz, že jejich země skutečně zákony porušují a poškozují práva migrantů. V Londýně nebo Paříži to zní jako úplné sci-fi. V normální, sebevědomé zemi, která netrpí komplexem méněcennosti, projevujícím se neustálými odkazy, že „na Západě by se tohle stát nemohlo“, by si to nikdo netroufl. Bez ohledu na to, kdyby mu to třeba přinášelo na domácí scéně politické body.

Poměry v našich detenčních zařízeních pro migranty, kteří neoprávněně vkročili na naše území, nekritizuje nikdo s výjimkou vybraných domácích médií a aktivistů. Záměrně používám slovo migrant, nikoliv uprchlík. Ten prchá před nebezpečím, takže rád požádá o azyl v první bezpečné zemi. To tito lidé neudělali, když se neoprávněně dostali až k nám. A nechtějí to udělat ani tady. Kdyby žádost o azyl podali, čeká je úplně jiný standard.

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán přitom neváhá v hlavní debatě veřejnoprávní televize prohlásit, že očekává žaloby zadržených migrantů. Přímo tím dá advokátům pozvánku, aby se soudili s Českou republikou. Zemí, jejíž zájmy a zákony má jako ministr spravedlnosti hájit. Pelikán řekl, že znění azylových zákonů a realita „nejdou dohromady“. Aha, takže když ministr spravedlnosti nabude dojmu, že některé zákony nejsou v souladu s realitou, dá rovnou výzvu, aby se žalovala země, které vládne. „Neziskové“ instituce, které mají dotace z nejrůznějších fondů od evropských po norské, už jistě sepisují žaloby. Advokátní komora pochopitelně cítí příležitost. Už se jí přihlásilo dvacet členů, kteří by se do nového byznysu rádi pustili.

I bez Pelikánovy nahrávky už jim právo –  aktivisty neustále obrušované – dává spoustu prostoru. Známý italský politolog Giovanni Sartori to popisuje v knize Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci (česky vyšlo v nakladatelství Dokořán v roce 2005). „Podívejme se na oblast ilegální migrace. Takovou migraci skutečné právo považuje za ilegální a musí být tudíž potlačována.“  Jak správně upozorňuje ministr vnitra Milan Chovanec (a přiznává i ministr Pelikán), i české zákony nelegální migraci potlačují. Lidé, kteří sem přijdou a nežádají o azyl, zákony prostě porušují. „Četní ‘neregulérní‘ migranti se brání své identifikaci, udávají falešné údaje nebo je přímo odmítají uvést. Ještě podle zákonného opatření z 18. listopadu 1995 jim za to hrozil trest odnětí svobody až tři roky. Ústavní soud však tento trest zrušil. Z jeho výroku vyplývá, že vůči neznámé osobě, která v Itálii pobývá ilegálně, je italský občan znevýhodněn. Jestliže já jako italský občan odmítnu vydat své nacionále, mohu být bez souhlasu prétora (soudce nejnižší instance) zadržen do té doby, než je vydám.“ Až sem mohou žaloby vést.

My zatím nic takového nemáme, ale ministr Pelikán k tomu aktivisticky vybízí. Nejvyšší správní soud, u nějž tyto žaloby ve finále končí, přitom tvrdí, že dosavadní praxe při zajišťování cizinců byla předvídatelná, nevykazovala prvky svévole a měla oporu v zákoně. V září ještě pro jistotu podal k Soudnímu dvoru EU takzvanou předběžnou otázku, jež má vyjasnit oprávněnost zajišťování migrantů za situace, kdy české právo nedefinuje objektivní kritéria „vážného nebezpečí útěku“.  Chováme se standardně, vyzpytatelně, nikdo kromě aktivistů a pár stejně naladěných novinářů nás nekritizuje. A ministr spravedlnosti si přitom neodpustí nabádat k žalobám.

Proč to Robert Pelikán dělá? Jsou dvě vysvětlení. Jedno horší než druhé. Buď má v souladu se svým vnitřním přesvědčením názor, že zákony o zadržování by prostě měly vypadat úplně jinak. Pak mu ale nedochází, kým je a jakou má zodpovědnost. Nebo mu to dobře dochází a je to cynický politický kalkul.

Babišovo hnutí ANO - a především vůdce sám - se profilují jako k migraci velmi ostražitá strana. Andrej Babiš nevynechá jedinou příležitost, aby to připomněl. Stejně ostražitě se ale chovají i ostatní vládní strany a opozice. Aktivistická, ale vlivná menšina společnosti ovládající neziskový sektor a část médií, je naopak přesvědčena, že k migraci ostražití politici jsou ustrašení xenofobové. Chtěli by svou Angelu Merkelovou, která otvírá přistěhovalcům dveře. Jejich hlasy na politické scéně nikdo neobsluhuje. Aktivistické křídlo v ČSSD kolem Jiřího Dienstbiera válcuje Bohuslav Sobotka a Milan Chovanec. Povinné kvóty na přijímání uprchlíků odmítá TOP 09, k níž se tradičně část těchto voličů stahovala. Byť je potřeba připomenout, že odcházející předseda Karel Schwarzenberg podepsal jednu z aktivistických petic, která přímo útočila na postoj jeho strany.

Robert Pelikán si na rozdíl od dienstbierovců troufl jako jediný hlasovat ve vládě pro povinné kvóty. A od té doby se na tomto tématu snaží jako hlavní protivník zlého muže Milana Chovance profilovat. Dienstbierové mu nestačí. Aktivisté a bojovníci proti české xenofobii si museli všimnout, že Pelikán jako jediný má stejný názor jako oni. A Andreji Babišovi se pěkně vydaří kreslit obraz demokratické catch-all strany, která je dost silná a pluralitní, aby si mohla i u takhle důležitého tématu mít svého disidenta.

Přejít na diskusi