1 KOMENTÁŘ

Osmadvacátý říjen v neklidné době

Málo platné, i v roce, kdy je výročí státního svátku provázeno velkou vzpourou, se oficiální oslavy nedají obejít. Dá se to vysvětlit na smokingu: chlap ve smokingu prostě vypadá víceméně důstojně, byť by jeho tělesná schránka byla zchátralá a její duševní obsah nechutný. Tak i Miloš Zeman má k dispozici Vladislavský sál, Hradní stráž, protokol, fanfáry a hlavně celou instituci prezidenta. Váha těchto institucí a zvyklostí doléhá na něho a jeho lidi tak, že se prostě nedá úplně vykolejit. Klement Gottwald věděl, proč si nechal sloužit Te Deum.

Stačilo, aby si Mynář dal tu práci a naučil se vyslovovat Verheugen, a museli bychom připustit, že i jeho přednes měl potřebnou úroveň. Zeman pro vyznamenání vybral obvyklý mix, v němž je mezi lidi bezesporu zasloužilé namícháno i pár nepatřičností, ale ne tolik, aby občan musel opravdu zazlívat všem laureátům, že vyznamenání neodmítli převzít. Je pokleslé dávat vyznamenání zpěvákovi, který se o muzikály a náplň Blesku nezasloužil ani více, ani méně než řada jiných, ale podporoval prezidentovu volební kampaň. Je nepatřičné dávat vyznamenání člověku, jenž je ve středu ne zcela konsensuální a transparentní politické aktivity s neznámým vyústěním, jako je Petr Robejšek. Ale představme si alternativní realitu, v níž sem zrovna teď dalajlama nepřijel a Miloš Zeman udělil vyznamenání Jiřímu Bradymu. Charakterizoval by ho několika uctivými slovy, na nichž by nikdo neshledával nic nepatřičného, a všichni bychom nevzrušeně pokyvovali. Je to představitelné? Je.

Místo toho jsme měli jeden podnik na Hradě a jeden na Staroměstském náměstí, jenž měl zřejmě vřelou atmosféru, ale nemůže být náhradou ani protilékem na to, co se děje na Hradě. Protože Hrad a prezidentský úřad republika potřebuje a improvizace je nemůže nahradit. A protože na tom, co se poslední týden odehrává, je příliš mnoho stínů na to, abychom to mohli považovat za „důstojné“, jak zní jedno z nejzneužívanějších adjektiv. Protože příliš mnoha lidem šlo o jejich vlastní věci, případně rozumějí nějak divně tomu, co je to ta společná věc.

Od vystoupení „osobností“ před natáčením Show Jana Krause s panem Bradym bychom si museli odmyslet kontext, který stačí heslovitě vystihnout slovem spacák. To slovo odkazuje nikoli k občanské statečnosti, ale k jakémusi zhruba pětiletému cyklu melodramatických vzedmutí, při nichž si určitý typ lidí odžívá svůj perzekuční komplex.

Museli bychom si odmyslet, co nás napadá nad tím, že fotografie z akce médiím zprostředkoval člověk, který většinu času zprostředkovává „zajištění účasti VIP“ a „šíření informací mezi široké portfolio novinářů“ hlavně pro akce typu Psí den s Prahou 13. Některé z nich se ostatně objevily i na Krausovi.

Museli bychom si nevšimnout, že když Prima odvysílala se zpožděním Krausův pořad, oproti záznamu na YouTube chyběla vystoupení přinejmenším dvou osob, z nichž jedna, Bára Štěpánová, řekla: „Bylo kdysi takové heslo: republiku si rozvracet nedáme. Tak prosím pěkně, naši zemi si ukrást nedáme. Ani tím monstrem na Hradě, ani tím pánem ze Slovenska.“ Chápeme, bylo to disonantní, vždyť kousek od ní stál člověk, který tomu pánovi ze Slovenska nejen píše do novin, ale i dává seriózní tvář prostřednictvím „Institutu pro politiku a společnost“. Richard Krajčo ovšem chyběl.

Daniel Herman patří mezi ty činitele Bělobrádkovy KDU, kteří mají k pánovi ze Slovenska o poznání vstřícnější vztah než jiní. A ambice mu neschází.

Na Staroměstském náměstí se vyskytovaly transparenty obsahující slovo Západ jako označení pro naše ohrožené tužby. Potíž je v tom, že nejen ten na Hradě, ale ani ten pán ze Slovenska nás směrem k tomu, co si představujeme pod pojmem Západ, nijak neorientují a většině těch, kdo burcují za důstojné oslavy, to většinu času nepřekáží (i když by bylo zajímavé vědět víc o bezpochyby západní firmě O.F.I. ze švýcarského Baaru). Potíž je v tom, že nám vadí, jak se Zeman koří Číně, ale oni se jí na tom Západě koří neméně. A že se bojíme, aby nás Zeman neodtáhl do Putinova Ruska, ale tomu Západu s čestnými výjimkami donedávna Putin nijak nevadil, a teprve když už opravdu nemohli ignorovat, jak okupuje sousední země, financuje jejich protirežimní strany, hackuje jejich politické kampaně a parlamenty a podobně, se ten Západ snaží rozpomenout, že je vlastně Západ.

A potíž je v tom, že nikdo dnes neví, co to ten Západ je. Ve stejnou dobu, kdy se odehrával ceremoniál na Pražském hradě, přišla z USA zpráva, že FBI znovu otevřela trestní vyšetřování jednoho z kandidátů – toho, jenž má zachránit americkou demokracii před koncem, který by nastal vítězstvím toho druhého. Jaksi to nebudí velkou důvěru, ať už věříte Clintonové, FBI, anebo si myslíte, že v demokracii, jež hodlá přežít, se takové věci jedenáct dnů před volbami nemají stávat.

Bitcoin: pizza za miliardu a zabiják státu Digitální měna, do níž vkládají naděje nejrůznější nadšenci, si veřejnost získává jen velmi pomalu
Propil se do nebes Tvůrce románového šperku české literatury Jaroslava Haška přivedla záliba v bizarnostech až do řad bolševických teroristů

Hesla:

/
komentátor

Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující, před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní či takové, které odporují obecné lidské slušnosti.