Dobře zkoordinovaný Teličkův koridor
Dosluhující sociálnědemokratický europoslanec Vojtěch Mynář (ten, kterého nezachránilo ani kampaňové video, v němž zobrazil Evropskou unii výstižně jako krmelec), podal 15. dubna Evropské komisi otázku následujícího znění:
Podle oficiálních informací zveřejněných Evropskou komisí byl pan Pavel Telička dne 12. března 2014 jmenován koordinátorem projektu TEN-T – koridoru propojujícího Severní moře s Baltickým. Vzhledem k tomu, že pan Telička je zároveň lídrem kandidátní listiny pro volby do Evropského parlamentu za politické hnutí ANO 2011 registrované v České republice a dle svých veřejných vyjádření také aspiruje na funkci člena Evropské komise, vyvstávají v této souvislosti dvě otázky:
1. Funkce koordinátora projektu TEN-T je funkcí honorovanou? V případě že ano, jakou odměnu za výkon této funkce pan Telička pobírá?
2. Nevzniká tímto jmenováním v souvislosti s budoucím působením pana Teličky v institucích Evropské unie střet zájmů?
Odpověď stále nemá a kdoví, zda se jí do konce svého mandátu dočká. Není divu. Pavel Telička se bude muset rozmyslet, jaké kariéře se bude nadále věnovat.
Dopravních koridorů TEN-T je víc. Svého koordinátora má každý z nich, je jich celkem dvanáct a životopisy jejich poslední várky, nominované letos v březnu, jsou dostupné na webu. Tak jako není jasné, co je přesně Evropská unie, zda mezinárodní organizace či stát, není ani jasné, co jsou přesně koordinátoři, zda evropští úředníci, politici, konzultanti, anebo jde spíš o čestnou a reprezentativní funkci. V oficiální prezentaci se o nich praví, že „jednají jménem Evropské komise.“ Ale také mají přidělené jako poradce regulérní úředníky z DG MOVE, generálního ředitelství EK pro mobilitu a dopravu, asistenty a styčné důstojníky z dalších DG. Ti zjevně odvádějí většinu práce.
Zdá se, že funkce evropského koordinátora je ideálním doplňkovým či odpočinkovým či překlenovacím místem pro lidi dělající kariéru v zóně, v níž se prolíná byznys, politika, konzultantství a mezinárodní instituce. Tak třeba najdeme mezi koordinátory jednoho bývalého ministra dopravy a dva bývalé ministry zahraničí. Vidíme, jak dobře fungují otáčivé dveře mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem, domácí politikou a byznysem – Holanďan Laurens Jan Brinkhorst byl například úředníkem Evropské komise, evropským diplomatem, europoslancem a pak členem holandské vlády. Bývalá španělská ministryně Ana de Palacio postoupila z politiky do Světové banky, načež založila právní kancelář s pobočkou ve Washingtonu. Péter Balázs koordinování, jemuž se věnoval od roku 2005, v roce 2009 přerušil a odskočil si na rok do funkce maďarského ministra zahraničí. Koordinátorská funkce na něj počkala.
Najdeme tam akademiky i britského učitele tělocviku, který to dotáhl na europoslance. Výčet funkcí v různých správních a dozorčích radách je u některých koordinátorů tak dlouhý, že jeho vedlejším efektem je, že každého odradí od prohledávání, zda v sobě některá z nich neskrývá konflikt zájmů. Ale nejspíš by se u této hybridní funkce vše dalo zdůvodnit tím, že koordinátoři jsou vybíráni „na základě svých znalostí otázek dopravy a financování a také zkušeností z evropských institucí.“ Státní zástupce Ištvan by se nejspíš divil, jak se dobře dokážou o sebe navzájem lidé z tohoto propletence struktur postarat. Ale oni by mu vysvětlili: Jakýpak konflikt zájmů, jaképak trafiky, my jsme prostě odborníci.
Mezi koordinátory najdeme dokonce bývalého předsedu Evropského parlamentu Pata Coxe. Pro Teličkův případ je však relevantní, že jeden souběh funkcí je zřejmě i na odbornické poměry Unie příliš: nenajdeme zde jediného úřadujícího europoslance. Přesněji řečeno najdeme, dva, ale končící: Belgičan Mathieu Grosch a Brit Brian Simpson jsou v seznamu uvedeni s výhradou, že se koordinátory stanou až od 1. července. Telička se již přihlásil o to, že by celému DG MOVE šéfoval jako evropský komisař. Pro to ale zatím nemá jasnou podporu ani doma, o Evropě nemluvě. Kdoví, třeba by uměl vyargumentovat, že souběžné členství v Evropském parlamentu by mu umožňovalo koordinovat ještě kvalifikovaněji. Ale bylo by to zřejmě bezprecedentní.
Očividně kvůli konfliktu zájmů koordinátory nejsou jmenováni občané zemí, jejichž územím chystané koridory procházejí. To však jistě neznamená, že koordinátor nemůže nic zařídit pro spřízněné osoby a firmy – v Evropě jde především o kontakty, jak při jiných příležitostech neopomíná Telička zdůraznit, a koordinátoři si jistě dokážou poradit mezi sebou navzájem. Ještě než dojde na definitivní rozhodnutí o investicích, vypisuje se řada veřejných zakázek na různé feasibility studies a předběžné projekty, při nichž se dostanou ke slovu různí právníci a konzultanti – lidé toho typu, jací se zase při jiné příležitosti mohou stát koordinátory někoho jiného. Taková hezká konzultantská zakázka vypadá třeba takhle.
Nevíme ovšem, a kvůli množství funkcí, jež koordinátoři zastávají, zda měl někdo z nich takový souběh funkcí jako Telička, jehož poradenská firma BXL Consulting zároveň poradcovala hned třem železničním firmám: Českým drahám, ČD Cargo a AWT. Tato informace měla zřejmě zmizet ze světa i s firmou samotnou, kterou Telička v rámci vstupu do politiky poslal do likvidace. Tady ale názorně vidíme, k čemu je dobré ono „právo být zapomenut na internetu“, o němž se dnes tolik mluví: informace, jež z evropského registru lobbistů zmizela, je stále dostupná prostřednictvím Google cache. Firma AWT patří do impéria Zdeňka Bakaly. Působí v železniční nákladní dopravě i v Polsku a trať vedoucí z Varšavy k překladišti Belterminal na polsko-běloruské hranici, rovněž patřícímu AWT, je součástí Severomořsko-baltského koridoru. Dobře to Telička zkoordinoval.
