Paní Lagardeová hází vidle

Témata:

Kdo by si myslel, že krize Řecka byla až na další zažehnána, kdo už se neustálého psaní o Řecku přejedl, pro toho včerejší Financial Times nepřinesly dobrou zprávu. Deník informoval o interním zápise porady vedení Mezinárodního měnového fondu, z něhož vyplývá dosti výbušná věc: MMF se na rozdíl od předchozích dvou balíčků pro Řecko na tom třetím nechce podílet, dokud a) Řecko neprokáže skutečný pokrok při zavádění dohodnutých reforem do života, b) pokud nebude dohodnutý odpis podstatné části dluhů.

Zatím ředitelka MMF Christine Lagardeová nutnost odpisu dluhů zdůrazňovala do novin „jen“ za sebe, tento jakoby uniklý „přísně důvěrný“ zápis z jednání požadavkům MMF dodává větší naléhavost.

Politicky výbušná je druhá podmínka, o smazání ani části dluhů totiž nechce slyšet Německo. Pro kancléřku Angelu Merkelovou by to byla politická potupa, neboť poslední roky strávila opakováním slibů, že se Řekům neodepíše ani cent. Samozřejmě že Fondu z cizího krev neteče, sám půjčky odpouštět podle svých stanov nesmí, takže odpis části dluhů by postihl všechny ostatní věřitele, tedy jiné evropské vlády.

Pokud by MMF na smazání části dluhu trval, otevírá se velmi nepříjemná vyhlídka na politickou Hlavu 22: německý parlament bez ochoty Fondu podílet se na třetím balíčku pro ten třetí balíček nemusí hlasovat, naopak Fond nebude svolný, dokud se němečtí (a další) věřitelé nesmíří s tím, že velká část kreditů Řecku jsou tzv. utopené investice – pro což zase v německém parlamentu ( a některých dalších) není politická vůle. Ze zápisu citovaného FT každopádně vyplývá, že letos se MMF do balíčku nezapojí. Pokud by to byla pravda, letos žádný balíček pro Atény dohodnut nebude. Svým způsobem bychom byli zpátky tam, co před několika týdny.

Takto uniklé zprávy samozřejmě neunikají jen tak, jde tu o stupňování tlaku Fondu na vlády eurozóny. Vedení MMF muselo nějak kanalizovat nechuť a údiv neevropských vlád, které reprezentují v průměru mnohem chudší společnosti a po kterých se chce, aby se svými penězi podílely na sanaci částí Evropy, což je v jejich představách pochopitelně pohádkově bohatý kontinent.

Všichni znají postřeh kancléřky Merkelové o tom, že Evropa tvoří sedm procent světové populace, 25 procent ekonomického výkonu a 50 procent sociálních výdajů. Proti tomu pravdivému bonmotu stojí bilance MMF. Čtyři největší dlužníci Fondu nejsou rozvojové země z rovníkové Afriky nebo Blízkého Východu, ale: 1. Portugalsko (dluží téměř 25 miliard dolarů), 2. Řecko (23,5 miliard), 3. Ukrajina (necelých 10 miliard) a Irsko (5,2 miliard). Teprve za nimi následuje Pákistán (3,6 miliard) a s velkým odstupem potom skupina zemí s dluhem kolem jedné miliardy dolarů: Pobřeží Slonoviny, Tunisko, Keňa, Srí Lanka. 

Ze seznamu lze vytahovat a podle libosti párovat různé dvojice, mým favoritem je Portugalsko-Pákistán. Proč by desetimilionové Portugalsko mělo být strategicky sedmkrát důležitější než jaderný Pákistán se svými 180 miliony obyvatel, z nichž nemalá část flirtuje s radikálním islámem, případně už ho aktivně podporuje? Nebo: je Řecko skutečně dvaapůlkrát důležitější než Ukrajina? Zřejmě ano – kvůli udržení eurozóny, konstruktu, který vznikl, prý aby definitivně zabezpečil stabilitu a soudržnost Evropy.

Už proti účasti MMF na prvním balíčku pomoci Řecku v květnu 2010 byli, jak později vyšlo najevo z jiných uniklých zápisů, ve vedení fondu zástupci tzv. rozvojových ekonomik (a z Evropy zástupce neeurového Švýcarska). A ovšem i v klíčové vládě eurozóny, v té německé, proti účasti MMF marně argumentoval ministr financí Wolfgang Schäuble. Škoda, že se neprosadili. Evropa se mohla vyhnout rozpakům před chudšími částmi světa a také zbytečné komplikaci, která jí teď překáží při zachraňování Řecka.

Přejít na diskusi