Podmínka pro NATO na Ukrajině splněna. Zeman zapomněl

Komentáře
Martin Weiss
Sdílet:

V rámci sekce „opakování matka moudrosti“ Miloš Zeman na pondělní konferenci po zasedání vlády téměř doslova zopakoval něco, co řekl už letos v dubnu: že nemá rád embarga a blokády. Se vším všudy včetně zmínky o Fidelu Castrovi to zaznělo letos 6. dubna v Hovorech z Lán a pak v projevu 11. dubna na Hradě. Tehdy ovšem řekl i něco, co tentokrát nezopakoval: že v případě další ruské expanze na území Ukrajiny by se přimlouval za rozhodné odstrašující kroky NATO, a to dokonce „například tím, že by vojska NATO vstoupila na ukrajinské území.“

Toto „B“ už ovšem v pondělí nezopakoval.

Nevíme, proč, ale v každém případě stojí za to v této souvislosti upozornit na jednu věc: Zemanova podmínka, „spouštěcí mechanismus“ pro vstup vojsk NATO na Ukrajinu, je v tuto chvíli prakticky splněna. Rusko je fakticky vojensky přítomno na východní Ukrajině. Dosahuje cílů, jakých jakých se v dřívějších dobách či v představách právníků dosahovalo válkou. Jenže jich dosahuje specifickým způsobem – takovým, aby ho bylo dosaženo, aniž by kdy legalistická západní mysl stihla kdy říct, že v ten a ten konkrétní okamžik došlo k válce.

Když udeří Izrael v Gaze, je to válka. Operace má název – Ochranné ostří – je jasné, kolik vojáků z jakých jednotek se jí zúčastňuje, kdo jí velí a jaký představitel státní moci vydal rozkaz k jejímu zahájení a vydá rozkaz k jejímu končení.

Ruský stát žádné takové formální kroky neučinil. Jenže jeho zásah zanechává na východní Ukrajině zřetelné otisky. Nespokojenost s kyjevskou vládou a ruské sympatie části obyvatel jsou reálné, stejně jako to, že se povstalci zmocnili výzbroje rozpadajících se jednotek ukrajinské armády. Ale dnes je dobře známo, že velení je přítomen ruský element: premiér „Doněcké lidové republiky“ Alexandr Borodaj je Moskvan jak poleno; ministr obrany Igor Girkin-Strelkov, bývalý příslušník FSB, který se účastnil bojů v Čečně i v Bosně; ministr bezpečnosti Vladimir Antjufejev, bývalý příslušník KGB a velitel jednotek OMON v Lotyšsku, pak aktivní v Podněstří; nebo třeba Igor Bezler, vůdce povstalců v Horlivce, bývalý voják s ruským občanstvím. Pak je tu Batalion Vostok, reinkarnace jednotky, která bojovala na ruské straně v Čečně. Rusko dodává povstalcům zbraně včetně těžkých, jako jsou děla a tanky – ovšem vzhledem k tomu, že Ukrajina nemá celou hranici s Ruskem pod kontrolou, může Rusko tento transfer materiálu popírat. Stejně tak může popírat tvrzení Ukrajinců a novinářů, že dochází i ke střelbě z ruské strany. O spolupráci s Moskvou svědčí i nedávno zveřejněné odposlechy místních velitelů. Ale bylo to jasné už z odposlechu rozhovoru Girkina s Vladimirem Lukinem, Putinovým emisarem, který přijel v dubnu „vyjednat“ propuštění zajatých pozorovatelů OBSE včetně našeho. Z jejich rozhovoru je ovšem patrné, že ti dva jsou na stejné straně a plní stejné úkoly.

To jsou ovšem obtížně zdokumentovatelná a vždy zpochybnitelná fakta. Proti nim stojí oficiální ruské kroky – kroky toho typu, na jejichž přijímání je Západ naladěný. Ve stejné době, kdy podle západních rozvědek a novinářů sílil proud ruských zbraní na Ukrajinu, oznámil Vladimir Putin, že požádá Dumu, aby zrušila zákonné zmocnění k nasazení síly na Ukrajině. Rovněž oznámil, že stahuje ruská vojska od ukrajinských hranic. Jenže v dnešní době není problém zjistit, že stažená vojska se postupně po kouskách k ukrajinské hranici vracela, a dnes jich je tam zase asi tolik, kolik jich tam bylo, když Putin oznámil jejich stažení. To zůstává ve stínu. Putinovy státnické diplomatické kroky, jimž reaguje na výzvy Angely Merkelové et al. k deeskalaci, jsou to, co je vidět.

Nicméně to, co se na Ukrajině děje, je dnešní formou války. Rusko používá jiných metod a jiných složek své síly k cílům, kterých by se dřív dosahovalo vojenskou invazí. Podmínka Miloše Zemana pro preventivní akci armád NATO je fakticky splněna, nikdy k ní ale nedojde. Není divu, že na ni Zeman zapomněl.

Zato nezapomněl na něco jiného. Zopakoval, tak jako v dubnu, že je pro to, „co komunisté nazývali ideovou nebo ideologickou diverzí, to znamená co nejčastější výměnu turistů, podnikatelů, studentů a tak dál a změnu sytému zevnitř demokratickými a právními prostředky.“ Víte, kdo tohle zkoušel? Kdo loňský rok vyhlásil „rokem přátelství s Ruskem“ a zasvětil ho posílené výměně turistů, studentů, podnikatelů, společným akcím a konferencím a vědomému utlumování kritiky Ruska, kdo poslal mimořádně velkou delegaci na zahájení olympijských her v Soči, kdo se zmohl jen na chabý protest, když v Moskvě zmlátili jeho diplomata? Holandsko.

Sdílet:

Hlavní zprávy