Hledání smyslu v nesmyslné době

Témata:

Pojem psychospirituální krize (spiritual emergency) se vynořil nedávno. Obvykle se jím označuje druh osobní krize, která je spjata se světem náboženství nebo krásy života a má tedy kořeny v transcendentální oblasti. Tento druh krize se obvykle dostavuje v okamžiku ztráty blízkého, pocitu viny, anebo duchovního neklidu. Mívá různé projevy – od bolesti až po touhu po orientaci v nějakém dobrém a stálém světě. Někdy je spjata s pocitem, že v nastoleném směru života již nelze dál pokračovat. Typické příklady lidí s projevy psychospirituální krize například potkáváme mezi poutníky na svatá místa, jako je Santiago de Compostella.

V krátké, nedávné době individualismu se pozornost obrací k duchovní cestě jedince, ale historie ukazuje, že nějaký druh psychospirituální krize čas od času může zachvátit značnou část společnosti. Jedná se například o katedrální hnutí na přelomu románské a gotické doby, na krizi konce středověku (husité), počátku nové doby (luterství) či během třicetileté války. I na současný arabský a blízkovýchodní svět se můžeme dívat očima kolektivní psychospirituální krize, kdy náboženské či obecně duchovní aspekty vystupují do popředí. Jenže ve společnosti je zároveň tolik obav a obvykle i chudoby a agresivity – jen si vzpomeňte na husitské války či selské bouře luterské doby – že psychospirituální krize neprobíhá jako intenzivní vnitřní hledání klidu, Boha, spásy, odpuštění či nějaké utopie, ale na pozadí války či sociálních bouří.

Neléčená psychospirituální krize vede k depresím či panice, protože jedinec či společnost ztratily vnitřní kompas a filosofii života. Domnívám se, že v okamžiku, kdy se začne ukazovat bolestivá tvář klimatické změny či prostého přečerpávání nedostatečných zdrojů vody či potravin, dojde i v západní společnosti, jako ostatně již několikrát, k hluboké psychospirituální krizi, na kterou jsou připraveni snad jen podivní sektáři.

Myslím si, že opět budeme naléhavě potřebovat umírněné a přitom hluboké osobnosti typu Petra Chelčického, Erasma Rotterdamského či Bedřicha Bridela, ale že snazší bude nalézt radikály, jako byl Jan Želivský. V žádném případě sociální scénář klimatické, potravinové či environmentální krize nebude probíhat jen tak, že se zhorší počasí a my budeme hledat finanční a technické prostředky, jak situaci napravit. Mnoho z toho, čím dnes žijeme, se promění v krásnou mršinu téměř nepochopitelného „světa včerejška“, jak Stefan Zweig nazval situaci po rozpadu Rakouska-Uherska a na pokraji druhé světové války.

Když slyšíme třeba o ekonomické krizi, tak se obvykle bojíme, zda bude co jíst a jak budeme fungovat. Myslím si, že ve střední Evropě nás možná ještě víc zasáhne jiné trápení – jak nalézt smysl ve společnosti, která – jak se alespoň zdá – tento smysl stále víc ztrácí.

Z nového čísla Lesk a bída politické satiry. Umíme si v Česku dělat legraci z politiky?

Echo týdne: Milosrdenství po prezidentsku ● Téma: Piš, ať můžu vydírat ● Komentář: Čeští lumíci pochodují do eurozóny ● Komentář: Prokletí jménem EET je nezvratnéRozhovor s Jiřím Fajtem: Žasli jsme, jak jsme byli šťastní ● Esej: Emmanuel Barack Macron ● Esej: Nakažlivá hamižnost bohatých ● Rozhovor s Richardem Lindzenem: Snad nás Trump odvede z klimatických dohod ● Recenze: Turecký sultán a kouzelné sluchátko ● Kulturní tipy ● Postavy: Caligula: všechnu moc imaginaci! ● Seriál Velcí Češi: Kancléř první republiky ● Styl ● Přeceňovaný a podceňovaný: Věra Jourová vs. Marek Mora ● Technologie ● Aplikace ● Auto

Babišova marioneta Ivan Pilný bude vypadat jako schopný a nezávislý ministr financí. A zároveň bude jen hájit zájmy svého šéfa
Nevěřte robotům, co hrají Wagnera Ridley Scott přichází s dalším filmem série o Vetřelci. Ale tohle se fakt nepovedlo, vznikl nezamýšleně směšný snímek

Přejít na diskusi