AUTOTEST

Volvo V90: Komfortní kouzlo hladkých linií s příjemnou jízdou

Volvo V90

Témata: ,

Volvo pokračuje se svou modelovou ofenzivou a sebevědomě vstupuje do segmentu vyšší střední třídy. Já měl jedinečnou možnost vyzkoušet zbrusu nové V90, jež je vlajkovou lodí kategorie kombi.

Volvo má ve výrobě vozů typu kombi dlouhou tradici, sahající až do poválečných let. Postupem času se zejména díky řadě 200 stalo hranaté kombi dokonce jakýmsi synonymem značky Volvo. První V90 se prodávala v 90. letech a nyní se tento název vrací v plné parádě. Vyjíždí na platformě SPA, stejně jako SUV XC90 a sedan S90. A mluví stejným designovým jazykem, který stojí za to poslouchat.

Už při prvním setkání s novým V90 musím uznat, že už přede mnou dlouho nestálo tak elegantní auto. Švédové vsadili na čisté, ničím nerušené linie, které dávají vyniknout vyváženým proporcím velkého kombi. V90 je hranaté, čímž odkazuje nejen na historické souvislosti, ale i na to, jakým způsobem přistupují ve Skandinávii k designu. Auto vypadá prostě úžasně, a přitom není tvarově překombinované, což je dnes vzácné!

Usedám do interiéru, který je logicky velmi podobný jako u XC90 a S90. To znamená opravdu příjemný a krásný. Už v prvních okamžicích na vás dýchne svou vůní, v těch dalších se pohodlně uvelebíte na skvělých sedadlech. Nemá cenu dlouze popisovat precizně vybrané materiály či hodnotit designové finesy, tuto práci za mě lépe zvládnou fotografie. Já se raději soustředím na funkčnost. Veškeré prvky jsou ovládány přes velký displej uprostřed palubní desky a stejně jako u ostatních nových modelů mi i zde trvalo, než jsem jeho ovládání alespoň trochu pochopil. A ani potom se neukázal jako intuitivní – menu si sice můžete poskládat, jak chcete, ale stejně si myslím, že i tak budete místy bloudit. Ovládání jednotlivých funkcí vyžaduje až moc pozornosti, takže řidič stejně raději zastaví, aby se mu mohl věnovat. Navigace je sice celkem rychlá, ale nedosahuje kvalit některých konkurentů. Co se týče vnitřního prostoru, zadní cestující si rozhodně nebudou stěžovat. A zavazadelník? Celých 1526 litrů prostoru pro rodinné potřeby bohatě postačuje.

Testoval jsem nejsilnější benzinovou variantu značenou jako T6. V praxi to už dnes neznamená šestiválec, ale čtyřválec o objemu dva litry, kterému k výkonu 320 koní pomáhá přeplňování. A to nejen turbodmychadlem, ale i kompresorem. Standardně je spojen s osmistupňovou převodovkou a pohonem všech kol. Supermoderní motor s řadou technologických vychytávek nabízí nejen 320 koní při 5700/min, ale také točivý moment 400 Nm při 2200 až 5400/min.

Automobilu o hmotnosti 1924 kg dodává skutečně důstojnou dynamiku, a navíc vyniká lineárním tahem z nízkých až do vysokých otáček. O své práci dává vědět jen jemným, nerušivým akustickým doprovodem. V90 T6 zrychlí na stovku za 6,1 s a rozjede se až na 250 km/h, což jsou hodnoty, které u prémiového vozu vyšší střední třídy považuji za adekvátní. Vždy nabízí dost síly k rychlému a bezpečnému předjetí a přiřaditelná čtyřkolka pomáhá nejen v zatáčkách, ale zajistí i průchodnost lehkým terénem.

Samotná jízda byla největším překvapením nového V90. I když podběhy vyplňovala 20palcová kola, pneumatický podvozek zvládal nerovnosti silnic s naprostým přehledem. Konečně auto, které umí plavně přejíždět nerovnosti a nemučí posádku rázováním. Ale abych pořád jen nechválil – řízení mělo bohužel podivnou necitlivost kolem středové polohy a obecně bylo pomalejší, což bylo znát zejména při jízdě alpskými zatáčkami při častých změnách směru jízdy.

Několikrát jsem zkoušel proměnit i charakter vozu, a to voličem jízdních režimů. Sportovní mód V90 slušel, převodovka řadila rychleji a rázněji, řízení i podvozek trochu ztuhly, ale přesto vůz zůstával pohodlný. Ekologický režim byl klasicky tupý – jako u většiny podobných voličů.

Mnoho systémů
Volvo V90 je doslova naplněné různými bezpečnostními systémy. Samozřejmostí je celá sada airbagů či elektronické pomocníky podvozku, ovšem Volvo šlo ještě dál. Má adaptivní tempomat, upozorňuje na bezpečný odstup, používá částečně autonomní funkce Pilot Assist a City Safety, udrží vás v jízdním pruhu, sleduje vaši bdělost, zvířata kolem cesty i mrtvé úhly a čte dopravní značky. To všechno by bylo fajn a někdy se to hodí, ale při běžné jízdě po horských okreskách budete muset většinu systémů vypnout, jinak vás budou spíš rušit. Ať má auto klidně podpůrné systémy, ale tím zodpovědným je vždycky řidič, ten musí sledovat vše potřebné. Několikrát se mi i stalo, že mě akustické a vizuální varování zbytečně vyplašilo, čímž nadělalo víc škody než užitku. Elektronika totiž těžko odhaduje, kdy je situace skutečně nebezpečná a kdy nikoliv.

Motor jsem během 400 kilometrů vůbec nešetřil. A přitom se mi odvděčil celkem přijatelnou spotřebou 12 l / 100 km. Klidná jízda v komfortním módu znamenala dokonce necelých 9 l / 100 km, což je vzhledem k výkonu a hmotnosti krásná hodnota. Slibovaných 7,4 l / 100 km si jako obvykle neumím představit…

V90 se u nás prodává s různými motory, ale já věřím, že nejvíce zákazníků si získá buď naftové D5 (235 koní, 480 Nm) nebo právě T6. Nejsilnější benzinová verze dodává luxusnímu kombi skutečně důstojnou dynamiku, a navíc není ani zbytečně žíznivá. Prodává se ve třech výbavách, přičemž já vyzkoušel střed v podobě Inscription za 1 662 100 Kč. Už nabídka standardní výbavy je skutečně široká, a vy si navíc můžete zvolit z řady dalších doplňků, paketů a prvků. Celková cena testovaného vozu dosahovala téměř dvou milionů korun, ale to je u prémiových modelů vyšší střední třídy s dobrými motory normální stav. Takže abychom to uzavřeli: ano, tohle je skutečně první novodobé Volvo, které chcete.

Plusy:

Motor, pohonné ústrojí, komfort podvozku, interiér, spotřeba

Minusy:

Vláčné řízení, rušivé elektronické systémy, sdružené ovládání funkcí na 12,3palcovém displeji

Verdikt:

Volvo stvořilo krásné auto. V90 je skutečně elegantní, přitažlivé a působí hodnotně. A navíc je komfortní a příjemně se s ním jezdí. I kdyby bylo o polovinu horší, než je, stejně se bude skvěle prodávat. Ale jelikož je to vážně dobré auto, věřím, že Volvu pomůže v jeho rozvoji mnohem výrazněji než XC90 a S90. Dokážu si ho představit i jako své rodinné auto, a to už je opravdu co říct.

Přejít na diskusi