Tajemný ruský Status-6. Superzbraň, nebo superbluf?

Témata: , ,

V minulém týdnu vzrušil mediální svět únik informací o vyvíjené ruské tajné zbrani nazývané Status-6. Obrovské jaderné torpédo vzbudilo nejdříve panickou hrůzu, ale posléze se dostavila skepse a označování celé zprávy za propagandistický tah Kremlu. Kde se nachází pravda? Jde o náhodné prozrazení reálného projektu, nebo o dezinformační bublinu? Kam se vlastně může zajít při snaze o odstrašení a zmatení nepřítele?

Celá kauza začala dne 11. listopadu 2015, když se v ruské televizi objevila reportáž ze setkání Vladimira Putina s ruskými generály. Vedle obligátních stížností na americkou protiraketovou obranu a avizování nových zbraní, které nic nedokáže zastavit, se na obrazovkách mihl i záběr na list papíru s popisem návrhu Status-6, jenž záhy vzbudil velký zájem odborníků a fanoušků vojenské techniky. Následující den prezidentův mluvčí Dmitrij Peskov přiznal, že opravdu šlo o nechtěné veřejné odvysílání utajených informací.

Co vlastně má být onen Status-6? Z onoho listu lze zjistit, že jde o návrh gigantického torpéda s průměrem cca 1,6 m (což je trojnásobek ráže běžných torpéd), které má mít nukleární pohon (neboť lze přečíst popisku „reaktorový oddíl“) a má dopravovat jadernou nebo radiační nálož. Ta má explodovat v pobřežních vodách nepřítele a způsobit radioaktivní kontaminaci vod, jež dlouhodobě znemožní vojenské a ekonomické aktivity. Plavební dosah až 10 000 km, hloubka plavby 1 kilometr, max. rychlost přesahující 100 km/h.

Pro jeho vypouštění mají sloužit zvláštní nukleární ponorky Projekt 09852 Bělgorod a Projekt 09851 Chabarovsk, původně konstruované k dopravě hloubkových miniponorek. Program je i nějak propojený s další utajovanou ponorkou Projekt 20120 Sarov, o níž je známo, že se užívá pro zkoušky nových zbraní. Celý systém Status-6 budí dojem odstrašující atomové zbraně, jež vlastně asymetricky reaguje na protiraketovou obranu USA.

Jak známo, současný americký protiraketový „deštník“ není určen proti Rusku, ačkoliv Kreml neustále tvrdí opak a využívá toho jako zdůvodnění pro posilování svého atomového arzenálu. Jestliže akceptujeme toto prizma studené války a závodů ve zbrojení, pak by program Status-6 dával smysl, jakkoli působí zvráceně a šíleně. Ale logika jaderného odstrašování (resp. hrozba nepřijatelnými škodami) jednoduše byla a je taková.

Po několika hodinách paniky ovšem začala přicházet i skepse. Dech beroucí parametry údajně vyvíjené zbraně, poněkud „bulvární“ vzhled onoho listu s údaji i celý způsob úniku informací, to vše vypadá docela podezřele. Přísně tajné materiály na schůzce s přítomností televize? A to televize, která je fakticky pod kontrolou Kremlu? Mluvčí prezidenta pak veřejně potvrzuje, že skutečně unikly informace o utajované superzbrani? Nejde prostě jen o dezinformaci, jež měla na Západě způsobit onu strašnou paniku a přehnané reakce?

Dezinformační tahy s podobným scénářem samozřejmě nejsou novinkou a určitě nejde o cosi, na co by měl patent Kreml. Stačí zde připomenout asi nejúspěšnější případ tohoto druhu, jímž byl program SDI (Strategická obranná iniciativa) prezidenta Reagana. Působivá vize zbraní ve vesmíru, které sestřelí sovětské jaderné rakety, vyvolala v SSSR neskutečné zděšení a zvýšení výdajů na zbrojení, které přispělo k jeho kolapsu. Až později vyšlo najevo, že SDI byla z větší části gigantický bluf, který dokonale splnil účel.

Nabízí se tedy odpověď, že Status-6 není ničím jiným. Paralelu s projektem SDI bychom však měli dotáhnout do konce, jelikož pak vyjdou najevo i skutečnosti, které naznačují, že ono obří jaderné torpédo nemusí být jen bublinou. Zdaleka ne vše v SDI bylo totiž úplně nereálné, řada součástí „jen“ výrazně předběhla svou dobu a mnoho soudobých projektů zbraní (v první řadě těch laserových) má své kořeny právě v programu SDI.

Mírně znepokojivé je, že ani sám obsah projektu Status-6 není novinkou, protože jde vlastně o „vzkříšení“ zbraně T-15, jež byla vyvíjena od roku 1949, tj. v éře Josifa Stalina. Obří atomové torpédo s náloží o síle 100 megatun (tedy cca 6250krát více než u „hirošimské“ bomby!) mělo vybuchnout u pobřeží USA a způsobit strašlivé škody nejen samotnou explozí, ale i následnou „radioaktivní tsunami“. Katastrofický projekt po Stalinově smrti zastavil Chruščov, ale možná si jej nyní někdo „vypůjčil“ jako lákavou inspiraci.

Návrh zbraně Status-6 vzbudil rozruch v téměř všech médiích, jenže už začátkem září 2015 se v odborných zdrojích objevily informace o něčem velmi podobném. Američané údajně získali zprávy, že Rusko vyvíjí dálkově řízený podvodní prostředek (tj. ponorku bez osádky), jenž by měl nést krycí označení Kanyon a měl by dopravovat velkou jadernou hlavici. Nelze vyloučit, že se jedná o onu klíčovou součást systému Status-6, nelze ovšem vyloučit ani to, že máme co do činění s dobře promyšlenou vícestupňovou dezinformací.

Ryze technicky by se zbraň s parametry systému Status-6 zajisté vytvořit dala, ačkoli by to asi zabralo několik let (na onom listu lze prý přečíst cosi o roku 2025). Možná se dosud nejedná o konkrétní vojenský program, ale jenom o jakýsi ideový koncept z hlavy některého kreativního inženýra či admirála. Třeba mohl být sám o sobě odmítnut, ale mohl pak posloužit jako základ nenáročné a ve výsledku účinné propagandistické hry.

Únik informací mohl být cílený, jenže chyby se stávají všude. Shodou okolností také do oboru ponorek spadá případ z počátku letošního roku, kdy se při natáčení slavného pořadu Top Gear povedlo natočit zkoušky malé nukleární ponorky Projekt 10831 Lošarik, která byla do té doby snad nejvíce utajovaným plavidlem ruského námořnictva. Neměla by se proto úplně vypouštět ani možnost, že nejde o žádný bluf, ale že opravdu došlo k porušení bezpečnostních pravidel a že v Rusku se skutečně připravuje cosi jako Status-6.

Největší ironií ale je, že ruská propaganda už v této kauze v podstatě vyhrála bez ohledu na to, zda je Status-6 reálný projekt nebo dezinformační bluf. Vznikla panika a nejistota. SSSR chtěl zejména přesvědčovat a získávat podporu pro komunistické ideje, zatímco „informační válka“ dnešního Kremlu se snaží spíš o zmatení, klamání, relativizaci a informační zahlcení. Rozruch kolem případu Status-6 slouží jako ilustrace hesla, které stojí i v titulu jedné z knih o současné ruské propagandě: Nic není pravdivé a všechno je možné.

Přejít na diskusi