Nad Babišovou podporou trestu smrti se zavřela voda
Člen vlády České republiky se vysloví pro obnovení trestu smrti – a nestane se vůbec nic. Buď jsme jako společnost velice vyspěli a nehodláme se zabývat efemérnostmi. Anebo existuje jiné vysvětlení.
Ač je hnutí za zrušení trestu smrti staré stovky let a v řadě evropských zemí se od něj upustilo již před druhou světovou válkou, trest smrti stále patří k otázkám, jež v celém západním světě vytrvale štěpí elity a masy. Když potřebují progresivní evropští politici dát najevo svou evropskou identitu, připomenou, že se v USA popravuje, a popřípadě se přímo angažují v kampani za propuštění nějakého amerického odsouzence nebo vznášejí otázku trestu smrti při vyjednávání o extradici nějakých podezřelých do USA. Postoje veřejnosti na obou březích Atlantiku se přitom neliší ani zdaleka tak radikálně jako postoje politických elit (a spíš konvergují – v USA podpora mírně klesá, v Evropě mírně stoupá).
U nás v živé paměti nikdy nikdo nebyl nucen zrušení trestu pořádně obhajovat, odstranili jsme ho jednoduše jako součást návratu do svobodného světa. Od té doby je kritika každého, kdo by chtěl jeho znovuzavedení, snadná: ten člověk se odchyluje od norem civilizovaného světa, chtěl by nás vyřadit z Evropy. Když se politik vysloví pro trest smrti, doplňuje to jeho profil nebezpečného populisty. Pro trest smrti byl třeba Miroslav Sládek. Znovuzavedení trestu smrti v jednadvacátém století opakovaně navrhovala polská strana Právo a spravedlnost bratrů Kaczynských – to abychom věděli, v jaké jsme společnosti. Kdyby s tím přišel Tomio Okamura, potvrdilo by to vše, co o něm víme (jenže Okamura pro znovuzavedení trestu smrti není a výslovně napsal, že trest smrti patří mezi otázky, o nichž nelze konat referendum). Nepřijatelnost obnovení trestu smrti zkrátka patří k těm tématům, na nichž si mediální komentátoři mají příležitost procvičit svou roli hlídacích psů demokracie, strážců hranice mezi populismem a civilizací.
Když se pro znovuzavedení trestu smrti vyslovil Andrej Babiš, nechali ji ležet ladem.
Přes den výrok, který Babiš pronesl v rozhovoru pro své rádio Impuls, dominoval všem zpravodajským serverům. Do večerních hlavních zpráv veřejnoprávní televize se ale už nedostal. Druhý den se dalo předpokládat, že deníky Babišovy mediální divize použijí jeho výrok k tomu, aby razantními komentátorskými odsudky ukázaly svou nezávislost na majiteli – v redakcích obou deníků je asi tak dvacet lidí, kteří by tu glosu dokázali napsat do patnácti minut. Nestalo se. Kritická glosa se objevila v Právu, Babišův výrok komentoval Petr Fischer v Hospodářských novinách a Jiří X. Doležal na Reflex.cz. Do MF Dnes pronikla krátká agenturní zpráva, do tištěných Lidovek ani ta ne. Povinnost identifikovat populismus, která byla živa a zdráva ještě minulý týden, kdy varovně zapípala při zmínkách předsedy ODS Fialy o imigraci a islámu, byla v úterý zrovna vypnutá.
Babišův výrok je bezpečně pohřben. Sehrál svou podprahovou roli, tisíce lidí, ve kterých myšlenka na brutální vraždu devítileté holčičky probudila atavismy, měli možnost se ujistit, že Andrej Babiš je člověk jako oni, a ne nějaký politik, který opakuje nesmyslné fráze.
A zároveň všechny ty osobnosti, bona fide příslušníci evropských elit, které propůjčují Babišovi image seriózního politika tím, že mu prodávají své jméno, nemusí nic řešit. V Sorosově Open Society Fund a v Transparency International by se možná divili, že jejich někdejší člověk v Praze Adriana Krnáčová kope za politika, který chce obnovit popravy. Ani lídři frakce Evropských liberálů ALDE, když se jim bývalý eurokomisař Pavel Telička zaručoval za liberální kvality nové české hvězdy Andreje Babiše, zřejmě netušili, že mají před sebou zastánce trestu smrti. Telička mezitím na Twitteru pilně plní roli dodavatele expertních dobrozdání o solidních demokratických kvalitách hnutí ANO. „V Parlamentu se oponuje návrhu ANO na omezení času vystoupení. Prý diskriminační a nedemokratické. V EP však velmi efektivní a napříč EP ok,“ napsal ve čtvrtek. A co znovuzavedení trestu smrti, to je taky napříč EP ok? Co paní profesorka trestního práva Válková, jaký má názor na trest smrti? Co Martin Stropnický, tušili u Svatého stolce, jaké názory je schopen tolerovat český velvyslanec? Co Eliška Kaplicky, která za Babiše kandiduje, co světoznámá architekta Eva Jiřičná, která ji podporuje – podpořily by v Británii politika prosazujícího obnovení trestu smrti?
Jistě by to dokázali obhájit, od toho jsou placení a mají na to hroší kůži. Ale nemusejí. Nikdo se jich nezeptá. Mít pod kontrolou média určující agendu má své výhody.
