Německo s uprchlíky porušilo všechna pravidla

Německo začalo hazardovat s budoucností Evropy a jejích stávajících obyvatel. Chová se jako zhulený hrázný, který podlehl přesvědčení o své nekonečné humanitě – možná i proto, že ho pronásledují hříchy z minulosti. A protože je nekonečně zhulený, má pocit, že stejnou humanitou je obdařen každý, koho potká. To se zhuleným stává: když se smějí, věří tomu, že se smějí taky všichni kolem.

Bylo lidské a solidární pomoci těm stovkám tisíc lidí prchajících před válkou, kteří se už do Evropy dostali, a každý člověk ví, že ty prchající nelze poslat do koncentračních táborů, je třeba jim pomoci. Když ale tato pomoc vyústí v bianko šek, ve výzvu: každý, kdo trpí, přijď do mého domu a já se o tebe postarám, musí být hostitel zodpovědný a musí si spočítat, kolik má postelí, aby potřebné mohl uložit, a musí si spočítat, zda je schopen i jinak se o ně postarat. Nebude-li zodpovědný, může se mu také stát, že se podělí o vše, a nezůstane mu dost, aby se mohl postarat o vlastní rodinu.

Německo, ale také Rakousko, vyhlásilo, že je připraveno přijmout každý rok půl milionu migrantů. Neříká však, za jakých podmínek. V tomto ohledu projevují mnohem větší pud sebezáchovy menší země, a nejde jen o slovenské, maďarské, některé české, ale také dánské politiky, kteří jsou z náhlé změny pravidel překvapeni.

Současná migrační krize může být pro Evropu největší zkouškou od konce války a může ovlivnit její budoucnost mnohem fatálněji než nějaká debata o společné měně. Evropě chybí jakákoliv koncepce, protože dosavadní pravidla Německo jednostranně porušilo. Evropa musí zůstat evropská a její reprezentace za to ručí svým obyvatelům.

Jsou řešení krizová, i na ně mohou být různé názory, jsou akceptovatelná, pokud zůstanou v rovině lidskosti, ale pak jsou řešení dlouhodobá, módně nazývaná trvale udržitelným rozvojem, a to v této současné debatě nezaznívá. Člověk musí být schopen jinému pomoci, ale nemůže za něho žít. Samozřejmě, řešení otázky není nijak jednoduché a Evropa musí ochránit demokratické hodnoty, na kterých stojí, a pochopitelně nemůže zvolit jen defenzivní kroky, jako je ochrana vlastních hranic.

Musejí se vytvořit pravidla, nikoliv jen ze strachu před migranty, ale také proto, aby se její obyvatelstvo neradikalizovalo a nespustilo nekontrolovatelný proces, který může v první řadě způsobit rozpad Evropské unie. Vzhledem k nevalné schopnosti se dohodnout a ke vzrůstajícím rozporům mezi východní Evropou a zakládajícími členy Unie, případně v jiné rovině mezi malými státy a hegemony Evropy Francií a Německem, ale naděje nejsou velké.