EET? Narovnávat zkoušeli už v Říši

Panují mnohé pochybnosti o tom, že zavedení pokladen EET skončí úspěchem. Možná se zlikviduje příliš mnoho firem a živností, zbytečně se budou tlumit aktivity spolků, přitom tato poměrně přísná daňová regulace nepřinese státní pokladně slibované miliardy. Všechny tyto pochybnosti se obvykle odmítají stále oblíbenějším argumentem o „narovnání podnikatelského prostředí“. V podtextu argumentu o narovnání je skryto, že přísnějším postupem Finanční správy přijdou o nespravedlivé výhody ti, kdo se dosud vyhýbali placení daní, že se nastolí pořádek v hospodářské soutěži, která nadále poběží podle rovných pravidel.

Když nad tím člověk dál nepřemýšlí, pak stačí říct slovo narovnání a ustoupí i ten největší nepřítel EET. „Faktem je, že EET nenarovnává podnikatelské prostředí, ale jen jeho drobnou část,“ napsal třeba kritický komentátor na webu Podnikatel.cz. Narovnat je i z jeho pohledu správná věc.

Kdo se přesto nad obratem „narovnání podnikatelského prostředí“ zamyslí, ten v něm nenajde příliš mnoho racionality. Není sporu, že volný trh v současné podobě vznikl na základě právních mantinelů či regulací vytvořených vládami či městskými radami v dobách raného kapitalismu. Přímé vládní intervence do volného trhu jsou ovšem od té doby vždy provázeny podezřením, že svobodné tržní prostředí ničí, případně pokřivují.

Systém EET v tomto směru potvrzuje historickou zkušenost. V zájmu lepšího výběru daní nařizuje velkým i malým podnikatelům pořídit stejný účetní software a je jasné, že tím znevýhodňuje ty menší, pro které jsou finanční a zvláště časové náklady na jeho zavedení relativně vyšší. Někdo by mohl říci, že se tím trh pokřivuje, proto pracovníky vládního marketingu logicky napadlo předejít takové kritice tvrzením, že se dosud pokřivený trh pokladnami naopak narovnává.

Nevinný termín Gleichschaltung

Tím pracovníci marketingové podpory EET trefili bez ohledu na obsah správné slovo, které spolehlivě pomáhá ve všech diskusích. Proto je nutné připomenout, že užívání takových líbivých, ale bezobsažných slov s sebou nese značná rizika. Mohou se totiž naplnit obsahem, který původně nikdo nečekal.

Drastickým varováním v tomto směru je historie slova „Gleichschaltung“, které bylo velice populární v roce 1933 a záhy po něm, když ho nacistický režim využíval jako marketingový nástroj k ovládnutí německé společnosti. Jde původně o nevinný termín z elektrotechniky, který označoval usměrňovač, obvod upravující střídavý proud na stejnosměrný. Počátkem roku 1933 ho použil ministr spravedlnosti Franz Gürtner v názvu zákona, který měl podřídit právní poměry jednotlivých německých států společné říšské legislativě.

Následovalo další využití, při kterém se jednotným pravidlům a jednotnému vedení podřizovaly všechny úřady, profesní či sportovní spolky apod. Obrat Gleichschaltung později získal špatnou pověst, protože označoval ideologii, s jejíž pomocí se likvidovalo všechno, co se odlišovalo od jednotného mustru veřejného i soukromého života.

Celá společnost se pod iluzí nastolení pořádku podřizovala vedení a kontrole centrálně řízených nacistických organizací. Přesto bylo ve třicátých letech slovo samotné argumentem, že je třeba podniknout dalekosáhlé změny. Věci se usměrnily a šly správným směrem v nerozborné jednotě německého národa. Proti tomu může něco namítnout jenom ten, kdo má něco proti německému národu. Souvislost s elektrotechnikou nebyla na škodu, protože i politickému využití slova Gleichschaltung propůjčovala punc objektivity a chladné technologie moci.

Stát už to narovná

Také slovo narovnání bylo původně odborným termínem, tentokrát z oboru soukromého práva. „Dohodou o narovnání si upraví smluvní strany práva a povinnosti mezi nimi doposud sporné nebo pochybné,“ říká jedna z obvyklých definic. V tomto duchu získalo slovo narovnání souvislost s nastolením spravedlnosti, obvykle mezi dvěma stranami. Bylo tak využito při tzv. církevních restitucích v roce 2012, které byly oficiálně nazývány také „majetkovým narovnáním státu s církvemi“. O něco jiného než dohodu mezi dvěma stranami šlo při úvahách o „narovnání platových rozdílů“ mezi muži a ženami během přípravy antidiskriminačního zákona v roce 2007. V tomto případě se neurčitým slovem narovnání obešla nutnost připustit, že stát chce ve skutečnosti nařídit rovnost platů žen a mužů.

Rovněž při kampani na podporu EET se slovo narovnání vzdálilo původnímu významu, protože ani v tomto případě nejde o smlouvu mezi dvěma partnery, ale o zásah vrchnosti či státu. Řečeno s pomocí obratů Finanční správy, narovnáním tržního prostředí stát odstraňuje konkurenční nevýhodu poctivých podnikatelů. Novinkou je jeho využití jako omluva státní intervence do svobodných hospodářských poměrů.

Nedává valný smysl srovnávat význam slov Gleichschaltung a narovnání, i když Gleichschaltung ve svém původním významu „narovnává“ sinusoidu střídavého proudu a narovnání pomocí EET „usměrňuje“ chování podnikatelů tak, aby všichni napřeli síly tím správným směrem.

Hledat úzké paralely mezi třicátými léty minulého století a současností je sice oblíbenou aktivitou mnoha vzdělanců, na pouhé podobnosti termínů se však stavět nedají. Připomínka slova Gleichschaltung je důležitá něčím jiným. Ukazuje, co se může přihodit, když se nějaké slovo vyprázdní a v rámci marketingu politické myšlenky naplní novým obsahem. Původně prázdný a neurčitý pojem dokonce může posloužit k ovládnutí dosud civilizované společnosti. Také slovo narovnání dnes získává nový a dosud nepoužívaný obsah. Proto by bylo lepší se ho v rámci intelektuální hygieny dočasně vyvarovat a dávat si pozor na každého, kdo ho využívá.