Ve dne živnostník, v noci účetní

Témata:

Proč to dělat jednoduše, když se to může živnostníkům zkomplikovat. I tak lze nahlížet na další facku z ministerstva financí a vlády lidem, kteří se rozhodli ověřit sami sebe i kvalitu své práce v podnikání.

Donedávna mohli drobní živnostníci a podnikatelé stanovovat výdaje paušálem ze svého výdělku do výše 2 milionů korun ročně pro účely daně z příjmu. Od roku 2018 však budou mít všichni takto podnikající smůlu, protože tento strop se snižuje, a nově tak bude do výše maximálně jednoho milionu korun ročně.

Proč je tento způsob uplatnění daňových výdajů tak populární? Živnostník zkrátka nemusí permanentně sedět nad každou účtenkou, složitě ji evidovat, lepit na papíry, nadepisovat datem apod. Prostě doloží příjem, odečte procento paušálu a má hotovo. A stát má navíc vždy jistotu příjmu ze zaplacené daně.

V honbě za potíráním „zločinců v šedé zóně ekonomiky“, která směřuje hlavně k degradaci tržního systému a svobodného podnikání, se totiž nějak zapomíná, že člověk pracující tzv. na sebe má sice v jistém smyslu volnější ruce než zaměstnanec, ale na ty volnější ruce, stejně jako na svou nemocenskou, dovolenou, na svoje zaměstnance, na zboží, které nabízí, na pronájem prostor, kde svou živnost nebo podnik provozuje, na to všechno si musí vydělat sám. Svou chytrostí, schopnostmi, pracovitostí. A nikdo mu předem onen výdělek nezajistí, zákazníky si také musí najít sám. Nově tedy bude muset ten více vydělávající ještě vynaložit další čas na vedení účetnictví, který dosud mohl věnovat něčemu jinému.

Po již tak zpřísněných podmínkách kolem DPH, povinných měsíčních hlášeních a výdajích za EET teď na řadu přijde ještě nezbytný výdaj za zpracování celého účetnictví, či na fakticky vyšší daně pro tyto živnostníky. Přitom stále platí, ač se nám zde někteří snaží namluvit opak, že nejlépe prosperují seriózní firmy i jednotlivci. Právě ti však potřebují prostor nejen pro svoji činnost, ale i pro další rozvoj, na který ovšem s nadměrnou a stále komplikovanější administrativou nebudou mít čas.

Můžeme si říci: kdo není schopen nebo ochoten, ať nepodniká. A pak je na místě otázka: kdo vám jednou přijde vymalovat byt? Kdo vám spraví kapající kohoutek? A kdo vám upeče a prodá chleba? Státní podnik nebo holding, který už dohlédne, abyste dostali normalizovanou „fujkvalitu“ tak, jak si ji mnozí ještě z dřívějška pamatují?

Proč měnit něco, co do nynějška fungovalo bez problémů? Je to další trest pro schopné a samostatné? Nedopusťme to, vraťme původní strop dvou milionů korun zpět a naopak zaveďme automatické navyšování například dle indexu vývoje průměrné mzdy. Živnostníci mají nerušeně pracovat, případně přemýšlet o dalším rozvoji, a ne se v noci měnit v hyperaktivní účetní.

Přejít na diskusi