Konec mýtu „deset ku jedné“?

Témata:

Dlouho se tradovalo, že lidský organismus hostí tolik bakterií, že mikrobi hrají na buňky našeho těla „přesilovku“ deset ku jedné. Nová buněčná inventura skončila bilancí „fifty-fifty“. Význam mikrobů pro naše zdraví to ale nijak nesnižuje.

Když se vědci pletou

Kdybychom měli vypočítávat omyly, v kterých si vědci zatvrzele libují, asi bychom skončili s hodně dlouhým seznamem. A často nejde o maličkosti. Půl století se například věřilo, že člověk má v dědičné informaci stejně jako šimpanz 48 chromozomů. Kdo napočítal něco jiného, například jen 46 chromozomů, byl buď označen za hlupáka, který neumí počítat, nebo mu byla doporučena návštěva očního lékaře. Teprve o Vánocích roku 1955 se našel mladý muž, který se rozhodl věřit víc vlastním očím než učebnicím. Joe Hin Tjio pocházel z čínské rodiny žijící v Indonésii. Za války si prošel peklem japonského zajetí a po válce se stal doma politicky nepohodlným. Od nizozemské vlády dostal stipendium, které mu umožnilo přesun do Evropy. Do laboratoře Alberta Levana na universitě ve švédském Lundu přijel jen na krátkou návštěvu. Během ní se ale dobral správného počtu lidských chromozomů – 46 a postaral se o revoluci v genetice.

V roce 1972 položil solidní základy dalšího mýtu o lidském organismu mikrobiolog Thomas Luckey. Ten došel analýzou jednoho gramu lidských výkalů k závěru, že v lidských útrobách žije desetkrát víc bakterií, než je buněk tvořících lidské tělo. Mikrobi na nás hrají přesilovku 10:1. Uneseme je jen díky tomu, že buňky bakterií jsou mnohem menší než ty lidské. Celkem váží všechny bakterie v lidském organismu asi 1,5 kilogramu.

I když se na Luckeyho skoro zapomnělo, poměr 10 : 1 se ujal a většina z nás se jím při nejrůznějších příležitostech čile ohání. Pravda, našli se rebelové, kterým to bylo moc, a razili nižší poměry. Například mikrobiolog Peter Turnbaugh z University of California v San Francisku se v roce 2014 snažil přemluvit kolegy z Americam Society for Microbiology, aby slevili na poměr 3 : 1. Moc nepochodil.

Nová bakteriální invetura

Teď přichází s novou bakteriální inventurou izraelské trio Ron Sender, Shai Fuchs a Ron Milo. Uvádějí, že průměrný člověk hostí 3,9 x 1013 bakterií. To je asi tolik, kolik máme v těle buněk. To by tedy znamenalo, že naše buňky hrají s bakteriemi co do počtu vyrovnanou partii. Sender a spol. ale poukazují na to, že počet bakterií může silně kolísat a to nejen mezi různými lidmi, ale dokonce i u každého jednotlivce. Pokud například vyprázdníme tlusté střevo, zbavíme se takové porce mikrobů, že se poměr rázem posune silně ve prospěch lidských buněk.

A kdo ví, jestli Izraelci jen nenahradili mýtus 10 : 1 za mýtus 1 : 1. Možná se dočkáme studie, která prokáže, že i Sender a spol. jsou úplně vedle a skutečný poměr bakterií a buněk lidského těla je zcela jiný. Na důležitosti mikrobiální „posádky“ lidského těla, tzv. mikrobiomu, to nic nezmění.

„Je dobře, že se nyní můžeme odvolávat na přesnější odhad,“ komentuje izraelskou studii pro web časopisu Nature bioinformatik Peer Bork z European Molecular Biology Laboratory v Heidelbergu. „Ale nemyslím si, že to má nějaký větší biologický význam.“

Zásadní význam bakterií byl jasný i Luckeymu, který napsal: „Pokud zaměníme antropomorfický náhled za pohled z hlediska mikrobů, pak musíme obdivovat úspěšnost, s jakou tito mikrobi využívají člověka pro uspokojení svých vlastních potřeb.“

Méně početní ale stále důležití

I kdyby se už na poměru 1 : 1 nic nezměnilo, bude i nadále platit, že mikrobi v našem těle spolurozhodují o mnoha dějích, s kterými bychom je často vůbec nespojovali. Celkem dobře známý je vliv skladby mikrobiomu střeva na sklon k obezitě. Podobně mají astmatici pozměněný mikrobiom plic a lidé s ekzémem se liší od zdravých lidí mikrobiomem kůže. Také kuřáci si pěstují v plicích jiné bakterie než nekuřáci. Existují celkem přesvědčivé důkazy o tom, že aktivita mikrobů v našich útrobách zasahuje do dějů v našem mozku a působí tak na náš psychický stav. Například autisté mají jiný střevní mikrobiom než lidé, kteří touto poruchou netrpí. Stav některých autistů se může významně zlepšit, když užívají antibiotika a ta jim jejich „autistický“ střevní mikrobiom zdevastují.

Bakterie se ale vyskytují i na místech, kde jim donedávna lékařská věda pobyt zakazovala a spojovala jej s infekcemi. Například placenta není během zdravého těhotenství sterilní, ale žijí v ní některé bakterie. Ty přes placentu procházejí a kolonizují tělo budoucího dítěte ještě v těle matky. Hlavní porci mikrobů ale dostáváme do vínku od maminky při porodu, když se prodíráme na svět porodními cestami. Pokud se zamyslíme nad alarmujícím vzestupem podílu porodů vedených císařským řezem (v Číně se tak rodí víc než 60 % všech dětí), tak je zřejmé, že na svět přichází generace, která tuto první velkou porci mikrobů nedostává. Na svět přichází „objížďkou“ a nemá mikrobiom správně nastartovaný. Co to s ní a s jejím zdravím provede, ukáže čas. Moc pozitivního ale určitě očekávat nemůžeme. To si ale svět masírovaný reklamou na kosmetiku a čisticí prostředky, která vydává bakterie v ústech, na zubech, na rukou a dalších částech lidského těla za smrtící hrozbu, asi jen tak nepřipustí. Dopouští se tak fatálnějšího omylu, než jakým byly špatně spočítané lidské chromozomy nebo mylný poměr bakterií a buněk lidského těla.

 

Přejít na diskusi