1

Francie zatím Rusku válečné lodě nepředá. A co dál?

,

Dne 14. listopadu mělo ruské námořnictvo převzít výsadkové plavidlo Vladivostok, které bylo postaveno ve Francii. Loď třídy Mistral však zůstává v zemi galského kohouta, která dala (pro někoho možná překvapivě) přednost dodržení embarga (resp. solidaritě s dalšími členy NATO a EU) před finančním profitem. Vzniklá situace ovšem znamená velké potíže jak pro Moskvu, tak pro Paříž. Co tedy bude s „ruskými“ Mistraly dál?

První zprávy, že se Putinovo Rusko zajímá o francouzské výsadkové lodě třídy Mistral, přišly v létě 2009. Pro veřejnost to možná bylo překvapivé, ale řada odborníků takový vývoj vlastně očekávala, jelikož Rusko potichu nakupovalo vojenské technologie od Západu už několik let a samo postrádalo (a vlastně pořád postrádá) kapacity pro stavbu velkých válečných lodí tohoto druhu. Nákup v zahraničí se tak jevil jako rozumný krok.

Ještě během roku 2009 přišla oficiální potvrzení z obou zemí, že se skutečně vedou jednání na téma prodeje (a)nebo licenční výstavby výsadkových lodí. V listopadu se loď Mistral dokonce objevila na návštěvě v Rusku. Při jednáních o smlouvě se hledal kompromis mj. na počtu lodí stavěných ve Francii a licenčně v Rusku (nakonec se dohodlo schéma „2+2“) či na transferech technologií, takže definitivní dohoda byla podepsána až v červnu 2011. Celý projekt však čelil od začátku silné kritice, a to zdaleka nejen ze Západu.

Jak se asi dalo čekat, USA a pobaltské země vyjadřovaly nespokojenost s tím, že Francie chce Rusku prodat vyspělá plavidla pro útočné operace. Velmi silný nesouhlas však zněl i z Ruska, kde odpůrci tvrdili, že nákup takových lodí poškozuje image Ruska jako velmoci, že tyto lodě nejsou pro ruské ozbrojené síly vhodné nebo že Moskva takhle v podstatě „podvazuje“ rozvoj domácích kapacit pro stavbu velkých válečných plavidel.

Bez ohledu na kritiku ale Francie začala v létě 2012 stavět první plavidlo Vladivostok (vlastně jde o čtvrtý exemplář třídy Mistral, první tři provozuje sama Francie), které poprvé vyplulo na moře v říjnu 2013. Tehdy bylo také oznámeno, že ruské loďstvo ho odebere v listopadu 2014. Jenže krátce poté se začala stahovat mračna nad Ukrajinou, kde do vzniklého konfliktu začalo k rostoucí nelibosti Západu zasahovat i Rusko.

Na jaře 2014 se začalo mluvit o možném pozastavení či vypovězení kontraktu, k čemuž určitě přispěla též skutečnost, že druhý „ruský Mistral“ (jehož stavba začala v červnu 2013) má nosit název Sevastopol, tzn. jméno města na anektovaném poloostrově Krym. Francie sice oficiálně zprávy o zrušení smlouvy několik měsíců popírala, ale v září 2014 oznámila, že kontrakt bude (v souladu se zbrojním embargem vůči Rusku) dočasně „pozastaven“ a jeho další pokračování bude záviset především na krocích Moskvy vůči Ukrajině.

Francouzská vláda se okamžitě ocitla pod palbou kritiky ze všech stran. Rusko se samozřejmě ozvalo s obviněním, že Paříž jednostranně porušuje uzavřenou smlouvu, a začalo vyhrožovat i sankcemi a soudy. Ze Západu zněla tvrzení, že Francie jen manévruje, získává čas a chce, aby se „vlk nažral a koza zůstala celá“. A francouzské loděnice DCNS otevřeně litují, že vláda jim nejdříve dojednala obří kontrakt a teď jim ho kazí.

Problém tedy mají ve výsledku všichni. Rusko přisoudilo Mistralům důležité místo v chystané nové námořní strategii, zatímco francouzský průmysl nutně potřebuje ruské peníze a pracovní místa, která kontrakt přináší (říká se, že zvýšení zaměstnanosti byla možná i hlavní motivace). Vlastně jde o obrácenou variantu vzájemné „plynové“ závislosti EU a Ruska, neboť nyní je to naopak Rusko, kdo potřebuje zboží, zatímco Francie platby.

Francie oficiálně pořád mluví o tom, že kontrakt ctí a plavidla hodlá předat, musí tomu ovšem odpovídat politická situace. Sílí však tlak dalších západních států, aby se smlouva vypověděla a aby Mistraly koupil někdo jiný. Nejvíce se hovoří o Kanadě, ačkoli se objevil i nápad, že by lodě mohly provozovat NATO (a)nebo EU, což by mimochodem znamenalo, že by se na nich mohli klidně objevit i vojáci z České republiky.

Moskva údajně dala Paříži ultimátum: Buď bude Vladivostok dodán do konce listopadu, nebo přijdou „vážná rozhodnutí“. Rusko tedy možná kontrakt vypoví a bude se (i soudně) domáhat zaplacených peněz (více než miliarda eur) a penále, což by Francii určitě značně poškodilo. Je zřejmé, že Francie by plavidla stále prodat chtěla (např. se snažila o jejich vyřazení z embarga prostřednictvím úsměvného tvrzení, že jsou vlastně „civilní“, protože válečná se z nich stanou až v Rusku), ale rostoucímu tlaku nemohla čelit.

Rusko velké výsadkové lodě skutečně nutně potřebuje, neboť na jejich „domácí“ stavbu nemá ani adekvátně velké loděnice, takže je diskutabilní, zda chce opravdu sáhnout až k vypovězení smlouvy. Zároveň se ale nedostavuje zlepšení vztahů Západu a Ruska, které by umožnilo, aby se kontrakt (třeba opožděně) realizoval, takže se vše dostalo do slepé uličky, která by nakonec mohla vést k dalšímu vyhrocování už tak mizerných vztahů.

Jak rusko-francouzský obchod dopadne, není teď vůbec jasné, byť lze s jistotou odhadovat, že jednoduché řešení mít nebude a Francie bude i nadále terčem ostré kritiky. Každopádně by ale z této kauzy mělo vzejít ponaučení ohledně výběru zákazníků pro zbrojní export. Nadšení nad podepsáním obří smlouvy by mělo vždy provázet vědomí, že obchod se zbraněmi stojí a padá s politickou odpovědností a mezinárodními závazky.

Vážení diskutující, před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní či takové, které odporují obecné lidské slušnosti.