Proroctví vlády idiotů

Témata: , ,

Vzestup zatím nejperspektivnějšího republikánského uchazeče o úřad prezidenta Spojených států Donalda Trumpa je vysvětlován různými způsoby. V posledních dnech v té souvislosti kde kdo (od historika Tima Stanleyho v britském The Daily Telegraph, po mnohé americké servery) jako prorocký zmiňuje několik let starou komedii Mikea Judge Idiocracy (v Česku k dispozici jako Absurdistán). I autor toho filmu v rozhovorech vyjadřuje údiv nad tím, jak rychle se jeho předpověď naplnila. Svým způsobem příznačné.

Idiocracy je nijak zvlášť skvělý film o cestování v čase, uťáplý knihovník se v něm dostane do budoucnosti, do Ameriky, která úplně zblbla. Stalo se tak mimo jiné proto, že ti chytří přestali mít děti, zatímco lidi z opačného konce Gaussovy křivky se velice zdatně množili. Hloupnoucí obyvatelstvo přetvořilo zemi ke svému obrazu – všechno v ní musí být uzpůsobeno pro toho nejhloupějšího spotřebitele, existuje jenom ta nejprimitivnější vulgární zábava, hlavou státu je cosi mezi wrestlerem a pouťovým vyvolávačem. Z veskrze všedního současníka se v téhle verzi budoucnosti stane ten nejchytřejší člověka na světě, následují nějaké ty v různé míře povedené legrace.

Je trochu pohodlné vidět v tomhle předobraz dneška – a nejenom třeba Trumpova nástupu. Nakonec i v Evropě roste podpora politiků, jejichž hlavní devizou je okázalý odpor vůči široce definovaným elitám a populistické nadbíhání, řekněme, nižším pudům voličstva, které si navíc nedělá hlavu s konsistentností vlastních názorů. A i v Evropě člověk narazí na interpretaci, podle níž se elity nebo vzdělaná vrstva společnosti, dostaly pod tlak bouřících se „hlupců“. Větší část těch, kdo jsou považováni za elity v Česku, bouří proti nástupu Andreje Babiše a způsobu, jímž Miloš Zeman vykonává prezidentský úřad (podle mého v obou případech právem). Nezdá se ale, že by to mělo nějaký velký dopad – Babiš by podle průzkumů s přehledem vyhrál volby, prezident má mezi lidmi výraznou podporu. Vidět za tím jen krátkozrakost „nevzdělných mas“ je ale dost primitivním způsobem zjednodušující. Za nástupem nového populismu je stejně dobře možné vidět i zhloupnutí elit odleva doprava, od byrokratů politické korektnosti po tunelovým viděním stižené apologety vykořeněné pravice. Vstupenkou do jejich řad jako kdyby se stala pouhá schopnost sestavit cosi vzdáleně připomínajícího větu.

Ani Donald Trump, ani Andrej Babiš nejsou nějací temní géniové nadaní zvláštní mocí či výjimečným talentem. Na to, aby si konkurenci celkem snadno „dali“, jim ty jejich omezené schopnosti bohatě stačí. Také se mohou spolehnout na to, že za nimi půjdou lidé, již se cítí být elitami zrazení, většinou jaksi domorodou nižší třídu, která se elitami cítí být zrazena. Je možné se těm, kdo se nechávají ošálit, divit, žasnout nad tou averzí, která je třeba ochotná volit Trumpa, jenom aby elity viděly. Před pár dny se připomínalo výročí komunistického převratu, tehdejší československé demokratické síly ho svou neschopností dost usnadnily. Nemyslím, že dnešní situace je roku 1948 analogická, ti, kdo jsou proti autoritářskému stylu vlády, se ale zatím neprojevují o moc bystřeji než jejich tehdejší předchůdci.

Z nového čísla Kde domov můj? Jak rozumět současným náladám na Západě

Echo týdne: Nesnesitelná všednodennost teroru ● Komentář: Kdo je vlastně v Německu labilní ● Komentář: Ruský zářez do americké kampaně ● Rozhovor s Burakem Bekdilem: Turecko už je zislamizované ● Salon: Řídit Ameriku jako firmu. Po trumpovsku ● Komentář: Dlouhý pochod institucemi ● Esej: Západ musí přestat panikařit z ruské hybridní války ● Rozhovor s Matějem Ptaszkem: Rokenrol je stejně důležitý jako fotbal ● Recenze: Vzpomínky a nejlepší zůstanou? ● Postavy:  Frank Mackey: předobraz Tumpa jako svůdce a soudce ● Přeceňovaný a Podceňovaný: Schengen vs. Společný trh EU ● Styl ● Technologie ● Aplikace ● Auto

Turci raději pláčou, než se smějí V zemi, kde mužská čest leží mezi ženskýma nohama
Osmdesátky pro děti i dospělé Nostalgie po poslední autentické době trvá

Přejít na diskusi