‚Evropa si od přistěhovalců nechává měnit způsob života‘

Znalec islámu Daniel Pipes o migrační krizi

‚Evropa si od přistěhovalců nechává měnit způsob života‘TÝDENÍK ECHO 1
Svět
Daniel Kaiser
Sdílet:

Je znám tvrdými názory na islamismus, za což mu tu a tam někteří levicoví intelektuálové přilepí nálepku islamofoba. Naopak někteří arabští vzdělanci si jeho postojů cení a tvrdí, že by jim lidé v islámském světě měli naslouchat. Každopádně Daniel Pipes ví, o čem mluví, což dokázal i v rozhovoru pro Týdeník Echo. Problematice se věnuje celý život, jen v Káhiře studoval tři roky. Historik a spisovatel, prezident think tanku Middle East Forum měl chvíli blízko k administrativě George Bushe ml. Dodnes patří mezi vlivné hlasy v konzervativních kruzích.

Kam byste jako historik řadil uprchlickou krizi v Evropě? Je to epochální trend, nebo jen něco, co se jednou za čas opakuje?

Sledujeme tu pokojné, nicméně masové stěhování z jedné civilizace do druhé. Evropa není sama schopna demografické reprodukce a do toho přicházejí lidé z celého světa, ale obzvlášť muslimové. Vytváří to samozřejmě pnutí a konflikty. Jako historik bych si troufl říct, že něco takového – rozsahem, rychlostí a tím, jak ten příval nenaráží na větší odpor – svět ještě neviděl.

Ani když to srovnáte s předchozími přistěhovaleckými vlnami? Západní Evropa za posledních sto let přijala běžence z carského Ruska, pak uprchlíky před komunistickými režimy, v 90. letech statisíce lidí z bývalé Jugoslávie. A navíc Francie po ztrátě kolonií v severní Africe miliony tamních muslimů, Británie zase z těch svých.

Některé ty příklady jsou dnešní vlně podobné, ale jiné jsou úplně odlišné. Uprchlíci z komunistické Evropy byli v zásadě lidé stejné kultury. Ale dnes sledujeme masový přesun z jedné civilizace, islámské, do jiné, evropské. Ten přesun nelze vysvětlit konkrétním historickým vztahem mezi dvěma zeměmi, jako třeba v případě Francie–Alžírsko. Dnes je to obecnější jev, děje se proto, že Evropa je bohatší a nemá děti, zatímco muslimský svět je chudý a má válku. Je to zásadní výzva pro evropskou civilizaci.

Bude Evropa s to tak velkou masu uprchlíků absorbovat, aniž by se měnila její podoba a podstata? Nebo ji to v delším čase nenávratně změní?

Pokud by Evropané po imigrantech vyžadovali, ať přijmou stávající pořádek a pravidla, pak by se Evropa mohla zachovat zhruba v takovém stavu, jak ji znáte dnes. Ale to Evropané nedělají, místo aby žádali dodržování svých pravidel, akceptují, když přistěhovalci mění evropské zvyklosti a způsob života. Především v zemích, kde je podíl muslimů největší, jako je Francie. Neznám v historii žádnou paralelu, kdy by většinové obyvatelstvo s takovým klidem akceptovalo zvyklosti, a dokonce kriminalitu slabší a chudší přistěhovalecké komunity. Evropské společnosti mají ohromnou převahu a hluboké rozpaky tu převahu použít. Jeden z nejpodivnějších zážitků, který si může člověk v Evropě připravit, je vycházka do tzv. no-go čtvrtí třeba v Marseille, což jsou víceméně kriminální zóny, které policie nekontroluje a kam nechodí. Problém začíná tím, že ty věci jsou v západních médiích málo reportované. A když už se o nějakém útoku napíše, objevuje se snaha vyjmout z toho islámský kontext, motiv džihádu, tvářit se, že pachatel byl nějaký šílený extremista. Samozřejmě že ti pachatelé jsou i šílenci, ale islamismus podobně jako kdysi komunismus nebo fašismus je působivý soubor myšlenek, který tak jako předtím fašismus a komunismus přitahuje některé z nejchytřejších lidí v dané společnosti.

Celý rozhovor čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.

Daniel Pipes, americký historik, odborník na Blízký východ a politický analytik se narodil v roce 1949 do rodiny slavného historika Richarda Pipese. Absolvent Harvardu studoval i ve Freiburgu a Káhiře. Původně se specializoval na středověký islám, po islamistické revoluci v Íránu se přeorientoval na problematiku moderního islámu. Vyučoval na univerzitách, v roce 1990 založil think-tank Middle East Forum, jehož prezidentem je dodnes. Politicky patří k republikánům, měl blízko k administrativě George Bushe ml., ale později kritizoval chování americké správy v okupovaném Iráku, distancoval se od neokonzervatismu a dnes se považuje „prostě za konzervativce“. Pipes je autorem 18 knih.
Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články