TÝDENÍK ECHO

Potraviny zdraží. Sněmovna zasahuje proti řetězcům

Proč ničit model, který funguje?

Nejlepší, co světu dalo Německo, jsou supermarkety. Možnost rychle nakoupit jakékoli zboží i za cenu dostupnou pro příjemce dávek v hmotné nouzi je také největší společenskou změnou po listopadu 1989. Člověk si může přát víc, ale jistota, že sežene máslo nebo kilo jablek za pětadvacet korun ve slušné kvalitě a v kteroukoli denní dobu, také není k zahození. Zdá se však, že idyla laciných supermarketů a diskontů končí.

Prvním varováním je zákon o významné tržní síle, který začala projednávat Poslanecká sněmovna. Politici se snaží zlepšit model, který, jak se zdá, zatím funguje bez chyby.

Zázrak nízkých cen

Na parkovišti u supermarketů v saském Chemnitzu, rakouském Gmündu či jiných městech za hranicí obvykle parkuje polovina aut s českou značkou. Hovory nadšených nákupních turistů chválí německé zboží, které je lepší, a navíc ještě kvalitnější než v Česku. Pohled do nákupních košíků přesto usvědčuje české návštěvníky z omylu. Převažuje v nich několik druhů zboží nakupovaných ve velkém množství, třeba určitý typ čokolády nebo naložené brusinky, které jsou právě v akci.

Ve skutečnosti nemohou německé supermarkety českým konkurovat. Podrobné srovnání Eurostatu ukazuje, že ceny tuzemského maloobchodu mají jen v málo zemích Evropské unie konkurenci. I s přihlédnutím ke kupní síle občanů dosahují zdejší ceny 82,7 procenta evropského průměru. Jen o málo laciněji je v Maďarsku a na Litvě, výrazněji jsou ceny nižší jen v Bulharsku, Rumunsku a Polsku, kde jsou pod sedmdesáti procenty evropského průměru. Proti tomu překračují německé ceny průměr o devět procent a rakouské o 23 procent.

Šesté nejlacinější potraviny ve srovnání s osmadvaceti evropskými státy, v případě mléčných výrobků dokonce páté a u pečiva čtvrté nejlevnější, jsou důvodem, proč Češi dodnes mohou chválit své rozhodnutí z listopadu 1989, kdy byly právě ideály všem dostupného konzumu hlavním důvodem, proč se národ dal po pohybu a svrhl režim, který nedokázal zabezpečit zásobování na úrovni. Na tom nic nezměnila ani finanční krize. Reálné příjmy rodin sice v letech 2008 až 2013 poklesly, ještě víc ale srazila ceny potravin nemilosrdná konkurence obchodních řetězců.

Změny v cenách dobře ilustruje i srovnání, kolik potravin si mohou koupit průměrné rodiny v jednotlivých zemích. Češi si mohou dovolit o třetinu méně potravin než sousedé z Německa nebo Rakouska, o desetinu jsou na tom ještě lépe Poláci a Slovinci, ostatní východoevropské státy jsou na tom o poznání hůře, stejně tak některé jihoevropské státy.

Co změní zákon o významné tržní síle

V této chvíli přichází vláda Bohuslava Sobotky s novelou zákona o významné tržní síle, který zesiluje regulace také v Česku. Z důvodové zprávy je jasné, že svou tržní sílu zneužívají cizí a zvláště německé řetězce. „Rozhodující je skutečnost, že cca 63 % maloobchodního trhu se zbožím denní spotřeby v České republice je ovládáno zahraničními vlastníky, kteří sledují vlastní obchodní politiku,“ zdůvodňuje nutnost zákona důvodová zpráva, která mezi velké cizí vlastníky počítá koncerny Schwarz, Rewe, Ahold, Tesco a Globus.

Přejít na diskusi