ANALÝZA

Kauza Bureš. Je kariéra ministra financí postavená na lži?

Nové trampoty ministra Babiše

Témata: , ,

Soudní spor Andreje Babiše o jeho spolupráci se Státní bezpečností bude mít další dějství. Po červnovém pravomocném verdiktu bratislavského krajského soudu dostane případ na stůl ještě slovenský Nejvyšší soud. Proč je důležité, že kauza dál pokračuje a proč má význam ji sledovat?

Od začátku vlastně nejde o obsahovou stránku věci, tedy v čem mělo Babišovo agentství spočívat. Vyjdeme-li z písemných záznamů komunistické tajné policie, můžeme mu kromě oportunismu (ten projevil už aktivním svazáctvím a vstupem do KSČ) vytknout občasné donášení na tehdejší kolegy z podniku zahraničního obchodu Petrimex a jeho obchodní partnery. Některým lidem to mohlo zkomplikovat život, není ale známo, že by někdo z nich skončil kvůli informacím od agenta Bureše třeba ve vězení.

V kauze jde o samotný akt podpisu a spolupráci, tedy zda se tyto události staly, respektive děly. S tím pak souvisí principiální otázka: je politická kariéra ministra financí, předsedy hnutí ANO a majitele Agrofertu postavená na lži o vlastní minulosti? A pokud ano, jaké prostředky byly a jsou k podpoře této lži používány?

Babiš vždy „vědomou spolupráci“ s StB popíral. V uplynulých letech sice stoupla všeobecná tolerance pro osobní selhání před rokem 1989, nicméně představa, že by se do vlády posadil tajný spolupracovník Státní bezpečnosti, může vadit i mnoha voličům jeho hnutí. Po vstupu do politiky mu vlastně nezbývalo nic jiného, než žalovat slovenský Ústav paměti národa (ÚPN), který spravuje archiválie po StB včetně rejstříků a osobních svazků.

Čtěte také: ‚Babišův soud měl nezákonné důkazy.‘ Ústav podal dovolání

Úspěch žaloby v první i druhé instanci byl dosažen díky jednostrannému postoji soudů v zásadním dilematu: máme se při posuzování natolik choulostivého tématu, jako je vědomý závazek tajné policii ČSSR, řídit dobovými záznamy (byť spisy nejsou kompletní), nebo máme považovat za skutečnosti bližší výpovědi bývalých zaměstnanců této represivní složky. Soudy se jednoznačně přiklonily k tvrzením estébáků. A to je druhý zásadní bod kauzy Bureš – v sázce je věrohodnost oficiálních dokumentů StB, stěžejních historických pramenů, jež popisují fungování represivních složek komunistického režimu.

Připomeňme, co vlastně bývalí řídící důstojníci agenta Bureše před soudem vypověděli. Jeden tvrdil, že Babišův spis zfalšovali jeho kolegové, ale opíral to jen o obecná tvrzení o rozsáhlé manipulaci s dokumenty. Druhý expříslušník měl kolosální výpadek paměti a třetí popřel svoji fyzickou účast na verbovací schůzce a svůj podpis pod příslušným zápisem svalil na donucení od nadřízeného důstojníka, který je už po smrti. Jejich slova vzaly soudy za směrodatná, navzdory množství záznamů o Burešovi v různých spisech.

Dovolání ÚPN k Nejvyššímu soudu otevírá možnost, že zmíněné výpovědi budou smeteny ze stolu kvůli námitce, že trojice estébáků nebyla řádně zbavena mlčenlivosti. Tato argumentace právních zástupců ústavu je sice překvapivá a odborně poměrně komplikovaná, má už ale oporu ve stanovisku slovenského ministerstva vnitra. Přestože Nejvyšší soud už vícekrát upřednostnil aktuální svědectví oproti dobovým dokumentům, pokud skutečně došlo k takové procesní vadě, nemůže ji zkrátka pominout. V takovém případě by se spor vrátil na začátek k okresnímu soudu, jenž by musel požádat o zrušení mlčenlivosti svědků a znova je vyslechnout.

S takovou variantou Babiš a jeho poradci nepočítali. Předpoklad byl takový, že šéf ANO vystaví na webu hnutí relativně podrobný životopis, v němž připustí dobový kariérismus, spolupráci s StB ale vyloučí a s pomocí „expertíz“ a svědectví někdejších důstojníků ekonomické kontrarozvědky vyhraje soud. Teď ovšem není vyloučeno, že se znovu otevře dokazování. Jsou v archivech ještě další záznamy o agentu Burešovi? Najdou-li se, znovu vyvstane otázka, jak je možné, že StB tak sofistikovaně falšovala tyto záznamy napříč různými svazky? Proč by to vlastně dělala? A byla chybějící část osobního spisu opravdu zničena?

Samozřejmě nelze v této chvíli předjímat, jak se Nejvyšší soud rozhodne. Možná zkonstatuje, že nižší instance postupovaly správně a Babiš bude moci znásobit svoji mantru a tvrdit, že mu daly za pravdu už tři soudy. Nelze přehlížet, že jeho hospodářský a politický vliv na Slovensku v posledních letech spíše stoupá – viz nákup deníku Hospodárske noviny nebo schválená dotace v přepočtu více než 1,5 miliardy korun pro chemičku Duslo Šaľa. Nezapomínejme, že Babiš je nejbohatším Slovákem.

Poměrně snadným terčem může být ÚPN. Tato instituce se netěší přízni vládnoucího Směru premiéra Roberta Fica, navíc ji oslabují vnitřní spory. Část nacionalisticky orientovaných historiků, kteří si brousí zuby na její řízení, by spor s Babišem bez problémů obětovala za teplé místo ve vedení – přestože se v kauze hraje o samou opodstatněnost ústavu. Už dříve se objevila kritika, že externí právníci vychází ÚPN zbytečně draho…

Čtěte také: Slovenský ústav zvažuje právní kroky po prohře s Babišem

Přejít na diskusi