TÝDENÍK ECHO

Vondra: Doufám, že aféra bude i lekcí pro amerického velvyslance

ROZHOVOR

Témata: ,

V celém příběhu, kdy vláda vyměnila pětici Čechů zadržovaných v Libanonu za Alího Fajáda a jeho komplice, které žádaly Spojené státy americké vydat kvůli podezření z terorismu, je nejhorší veřejné propírání detailů, jak stát obchoduje se zločinci. Nejvíc nás ohrožuje informace, kolik byla vláda ochotna zaplatit za dvě dívky unesené v Pákistánu. Tajné služby nebo politici ji podle zkušeného diplomata Alexandra Vondry vynesli proto, aby překryli svůj amatérismus v případu Fajád.

Jak měla česká vláda reagovat poté, co už ta pětice upadla do zpravodajské léčky a byla v Libanonu zadržena?

Když už se dostanu do takové situace, musím se snažit z toho vyjít s maximálně čistou kůží. Když už vím, že jsem udělal velký průšvih, nesmím začít vršit na něj další. Přesně to se vládě bohužel stalo. Přinejmenším se musím snažit hrát o čas. Představa, že těch pět zadržovaných v Libanonu bylo bezprostředně ohroženo na životě, když tady v pankrácké věznici seděl Alí Fajád, je dost naivní. Fajád měl pro libanonský Hizballáh podstatně větší cenu než všech těch pět dohromady. Dalo se dál držet Fajáda v pankrácké věznici, nepouštět ho ani ho Američanům nevydávat, a zároveň se s partnerskými zpravodajskými službami bavit, jestli se ta situace nedá řešit jinak než totálním stažením ocasu, ke kterému v posledních dnech došlo.

Stal se v Evropě za posledních pětadvacet let podobný lapsus? Jak velký je to průšvih?

Průšvih je to obrovský. Navíc ve spojení s těmi obrovskými úniky informací z prostředí tajných služeb. Vezměme si jednu věc, která s tím souvisí: loni se dostaly na svobodu ty dvě ženy, které byly unesené v Pákistánu. V těchto dnech se dostala na veřejnost informace (přinesl ji časopis Respekt – pozn. red.), kolik se za ně platilo. Ven se dostala jen proto, aby si zpravodajské služby zlepšily své renomé, že dokážou někoho z ciziny dostat domů. Nejen to, ven se dostala i informace o maximální částce, kterou byla česká vláda ochotná zaplatit. Nejen těch konečných šest milionů dolarů, které se zaplatily. Ale i ten limit deseti milionů dolarů. Jaký je náš vzkaz světovým teroristům? Zaprvé: Češi jsou takoví trumberové, že nalezou do první léčky, kterou jim někdo připraví. Zadruhé: jsou ochotni zaplatit i daleko vyšší částky, než zaplatili doposud, aby takovou situaci co nejdříve vyřešili. To je pozvánka k tomu, když někdo chce vydělat majlant a chce ho vydělat velmi rychle – měl by unést a zajmout nějakého Čecha. Tady nebo kdekoliv v zahraničí. To je neuvěřitelné, takovéto úniky informací se nedějí nikde. Myslím, že je nutné pohnat ty lidi k zodpovědnosti.

Koho je potřeba pohnat k zodpovědnosti? Ten text v Respektu, kde se detaily o platbě odhalují, se odvolává na nejmenovaný zdroj z bezpečnostní rady státu a na nejmenované spolupracovníky ministra spravedlnosti Pelikána. Působí to snahou odpoutat pozornost od Fajáda k těm dvěma zachráněným dívkám...

Nejde jen o to, odvést pozornost od Fajáda, hlavně je to snaha ukázat, jak se vláda umí o své občany dobře postarat. Je to klasicky babišovský manévr. PR operace, která se z toho snaží vytěžit okamžité zisky bez ohledu na středně- a dlouhodobé následky. A ty budou strašlivé. Jak už jsme se bavili: budeme vydíratelní zločinci a teroristy a nikdo ze spojeneckých tajných služeb s námi nebude chtít spolupracovat. Mám podezření, že babišovská část vlády z toho chtěla vytěžit popularitu. A doufám, že je to i lekce pro amerického velvyslance, který se tu rok choval jako Babišův velký přítel a neváhal ho navštěvovat na party v Čapím hnízdě.

Celý rozhovor si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku ECHO

 

Z nového čísla Kde domov můj? Jak rozumět současným náladám na Západě

Echo týdne: Nesnesitelná všednodennost teroru ● Komentář: Kdo je vlastně v Německu labilní ● Komentář: Ruský zářez do americké kampaně ● Rozhovor s Burakem Bekdilem: Turecko už je zislamizované ● Salon: Řídit Ameriku jako firmu. Po trumpovsku ● Komentář: Dlouhý pochod institucemi ● Esej: Západ musí přestat panikařit z ruské hybridní války ● Rozhovor s Matějem Ptaszkem: Rokenrol je stejně důležitý jako fotbal ● Recenze: Vzpomínky a nejlepší zůstanou? ● Postavy:  Frank Mackey: předobraz Tumpa jako svůdce a soudce ● Přeceňovaný a Podceňovaný: Schengen vs. Společný trh EU ● Styl ● Technologie ● Aplikace ● Auto

Turci raději pláčou, než se smějí V zemi, kde mužská čest leží mezi ženskýma nohama
Osmdesátky pro děti i dospělé Nostalgie po poslední autentické době trvá

Přejít na diskusi