ANALÝZA

Klopýtání po rovině. Mýty a realita úspěšnosti této vlády

Týdeník Echo

Témata:

Vláda se rozpadla a je to škoda, protože byla tak úspěšná. Na tom se shodnou všechny tři vládní strany i prezident republiky. Teď jde ještě o to, jestli mají pravdu. K dispozici jsou efektní argumenty. Česko má nejméně nezaměstnaných v Evropě, zároveň veřejné finance v druhém nejlepším stavu po Lucembursku. Existují však i další interpretace. Prosperita není zásluhou vlády, ale důsledkem pravidla „stoupající příliv zdvihá všechny lodě“, o němž mluvil už americký prezident John F. Kennedy. Podle třetího výkladu zakrývá zdánlivý vzestup neblahou skutečnost, že se prohlubují a betonují základní nedostatky hospodářského života.

Článek byl publikován v Týdeníku Echo. Jeho celou verzi si můžete přečíst na stránkách EchoPrime.

Propagovat úspěchy vlády se snaží v první řadě Andrej Babiš a jeho marketingový tým. „Česká republika je podle zprávy Eurostatu z 24. dubna ve veřejných rozpočtech druhá nejlepší v Evropě za Lucemburskem,“ připomíná v řadě rozhovorů jako důkaz, že tak kvalitního ministra financí Česko nikdy nemělo. Proč ho tedy vyhazují z vlády?

Neexistuje zpráva Eurostatu o tom, že Češi mají druhého nejlepšího ministra financí. Statistici z Bruselu však vydali data, z nichž je možné k takovému závěru dojít. Český rozpočtový přebytek dosáhl 0,6 % a byl v rozpočtově najednou disciplinované EU sedmý nejvyšší. Zároveň se podařilo snížit dluh na 37,2 % HDP, tedy na čtvrtou nejnižší úroveň v Evropě. Očividně lepší parametry mělo opravdu jen Lucembursko. Dalo by se ještě diskutovat, jestli nemá lepší bilanci Estonsko s nejnižším dluhem vůbec a desátým nejvyšším přebytkem, případně Švédi s velmi podobnými parametry. V každém případě patří Češi pod ministrem Babišem při správě veřejných financí k současné špičce a z určitého pohledu opravdu druzí jsou.

Primátem v nezaměstnanosti se zase nejčastěji chlubí premiér Bohuslav Sobotka. Loni v průměru dosahovala čtyř procent, což bylo opravdu nejlepší číslo v celé EU těsně před Německem. Proto mohl premiér minulé úterý říci: „Před třemi lety jsme sestavili vládní koalici. Naše koalice měla za cíl dát zemi znovu do pořádku. Díky tvrdé práci a dobrému fungování vlády se nám podařilo většinu závazků splnit. Změnili jsme stav společnosti k lepšímu,“ uvedl na začátek projevu, při němž oznámil svou demisi.

Proč jen se musela ta skvělá vláda rozpadnout? napadne prostého občana, případně cizince, který čerpá informace o práci vlády výhradně z úst jejích představitelů. Důvodem rozpadu může být, že práce kabinetu tak úplně skvělá není.

Babišovy a Sobotkovy superlativy lze snadno relativizovat. Nejjednodušší cestou je srovnání s tím, čeho dosáhli ve zmíněných disciplínách jejich předchůdci, tedy ministr financí Miroslav Kalousek a premiér Petr Nečas v letech 2010 až 2013. V boji proti deficitu byl Kalousek úspěšnější než Babiš. Přebíral rozpočet v období krize, kdy byl schodek přes pět procent a třináctý nejhorší v EU. Brutální úspornou politikou snížil schodek i v krizových časech na jedno procento. Tím dosáhl už v roce 2013 na sedmé místo v Evropě, kterým se dnes chlubí jeho nástupce. Babišovo zlepšení je v tomto směru skromnější. Rovněž nízký státní dluh nezařídil současný ministr. Tradičně je v Evropě pátý až sedmý nejlepší a na čtvrté místo se dostal zásluhou vedlejších vlivů, třeba neschopností vlády investovat.

Ani nad malou nezaměstnaností není nutné jásat, protože opět vychází z tradičně nízkého počtu lidí bez práce. Je pravda, že při nástupu Sobotkovy vlády měli nižší nezaměstnanost Němci, Rakušané a Malťané, a ty jsme tedy předběhli. To však nemusí nutně svědčit o tom, že byla vládní politika bůhvíjak skvělá, ale třeba o tom, jak se nezaměstnanost počítá. O pracovní nabídce v jednotlivých zemích mnohem spíše svědčí údaje Eurostatu o zaměstnanosti. I tam patří Češi k evropské špičce, když jim patří sedmé místo s výsledkem, že pracuje 72 % práceschopného obyvatelstva. Proti roku 2013 se pozice zlepšila o dvě místa, když jsme přeskočili Rakušany a Finy. Podíl pracujících se v uplynulých letech zvyšoval, ale tento nárůst byl třeba v jiných zemích Visegrádu rychlejší. Pracujících přibývalo i v krizových dobách, když vládl coby ministr práce Nečas. Tehdy si Češi v podílu zaměstnaných lidí polepšili o tři místa.

Obraz výkonné Sobotkovy vlády se zvláště šikovným Babišem postavený na dvou superlativech nevystihuje skutečnost. Klidně se může vyprávět o mimořádně schopných politicích, kteří převzali rozvrácenou zemi, jen se po té skvěle vykonané práci zbytečně rozhádali. Příběh je však méně věrohodný než historka o Nečasovi a jeho týmu, který převzal zemi v těžkých krizových dobách a nastavil ekonomice nový směr, v němž pak pokračovali nástupci ze Sobotkova kabinetu. Žádný výrazný vládní motiv k politice nastavené roku 2010 nepřidali, změnili jen kosmetické minimum typu zvýšení minimální mzdy a předvolební valorizace důchodů.

Rostoucí a zachmuřený

Výkřiky o skvělém rozpočtu a bezvadných poměrech na trhu práce plní kromě oslavy Sobotkovy vlády další úlohu: odvádějí pozornost od toho, co se děje ve skutečnosti. Práce vládních statistiků ze všeho nejvíc připomíná román Hermanna Hesseho Hra se skleněnými perlami, popisující chování kulturních elit v blíže neurčené budoucnosti. Učenci z románu provádějí složité výpočty a úvahy, které už nemají nic společného s realitou, o to lépe se však s jejich pomocí daří dokázat, že žijeme v ideálním světě.

Pomocí údajů vytržených ze souvislostí se dá tvrdit, že Sobotkova vláda ještě před svým rozpadem zajistila zemi stabilitu a otevřela novou prosperitu, neodpovídá to však zkušenosti značné části občanů. Každý rozumí hojně citovanému povzdechu herce a hospodského Tomáš Hanáka z rozhovoru pro Respekt: „Pokud jsem něčeho vzor, tak leda občana, který bez ohledu na rostoucí HDP stále zachmuřeněji hledí do budoucna,“ prohlásil. V každém případě jde o jiný pocit než nadšení z nové prosperity a skvělých vyhlídek do budoucích let.

Přečtěte si pokračování článku na EchoPrime.

Z nového čísla Své viny nedokážu úplně sečíst, říká Lubomír Zaorálek

Echo týdne: He is (Parou) back ● Téma: Stará zbraň ● Svět: Startup Macron se stal monopolem ● Fokus: Nejdivnější lidé na světě ● Komentář: Muž, který znal smysl soutěžení ● Rozhovor s Vratislavem J. Slezákem: Věrný pes se podobá svému pánovi ● Kulturní tipy ● Postavy ● Styl ● Přeceňovaný a podceňovaný ● Technologie ● Aplikace ● Auto

Patriarcha a jeho sen o evropské říši Helmut Kohl: těžká politická váha ze staré školy, přispěl k vítězství Západu ve studené válce, stabilizoval Německo a nastartoval sjednocení Evropy
Johannes Gutenberg a zrod západního světa Muž, který vynalezl knihtisk, dokázal změnit a posunout svět víc než králové a prezidenti

Přejít na diskusi