Mám na svědomí tolik vražd, že si ani na všechny nevzpomenu

Italové získali v posledních týdnech představu, jak mocná je neapolská camorra, když jeden z nejvýše postavených mafiánů podal svědectví o praktikách svých lidí. Vraždy, výhrůžky a korupce byly na denním pořádku. Sám kdysi začínal u klanu za odměnu díky dobře vykonané popravě.

Dlouhé roky byl Antonio Iovine něco jako vrcholový manažer. Dohlížel na toky milionů eur, schvaloval investice, sjednával obchody. Prakticky ovládl stavebnictví v Kampánii a rovněž trh s nemovitostmi. Chtělo by se říct, že Iovine byl veleúspěšný podnikatel. Potíž je v tom, že legálním podnikáním kryl nezákonné aktivity.

To, co ve skutečnosti Iovine řídil, bylo praní peněz, které pocházely z narkoobchodů nebo pašování lidí a zbraní. Pro své cíle korumpoval státní moc, vydíral konkurenty, a když bylo třeba, vlastnoručně popravoval lidi. Impérium, nad nímž držel ruku, bylo součástí chobotnice zvané camorra.

Během procesu poslali soudci do vězení desítky členů klanu, včetně těch nejvýše postavených. Seznam zločinů byl nekonečný: vraždy, výhrůžky, korupce...

Koncem května se ale rozhodl stát „pentitem“, tedy kajícníkem. Kývl na spolupráci s justicí a nyní vyšetřovatelům přibližuje příběhy z podsvětí. Italská veřejnost se díky němu dozvídá, jak fungoval jeden z nejvlivnějších a nejobávanějších camorristických klanů – Casalesané. Iovine promlouvá o interních sporech v kartelu či vyřizování účtů s jinými camorristy. Hlavně však o napojení mafie na soudy a místní samosprávy.

Výpovědi Iovineho jsou šokující, ačkoli Italové věděli o rozpínavé moci neapolské mafie už díky zfilmované knize Gomorra od investigativního novináře Roberta Saviana (z filmu Gomora je i titulní fotka – pozn. red.).

Pentito například odkryl, jak jednoduše se dal koupit osvobozující rozsudek nebo s jakou lehkostí klan odklízel z cesty nepohodlné lidi.

Začínal u Sandokana, pak se stal šéfem

Iovine se stal součástí klanu v 80. letech, pro svůj dětský vzhled byl přezdívaný „O Ninno“, tedy Dítě. Podle zpráv vyšetřovatelů byl právě on architektem podnikatelské expanze kartelu ve všech oblastech „podnikání“. Fungoval jako pravá ruka Francesca Schiavoneho, šéfa Casalesanů, známého v podsvětí pod přezdívkou Sandokan.

Od roku 1996 patřil O Ninno na seznam nejhledanějších osob v Itálii, ale čtrnáct let se mu dařilo skrývat. Zadrželi ho až na podzim 2010 a rovnou putoval do vězení s nejpřísnější ostrahou, protože už o dva roky dříve byl v nepřítomnosti odsouzen na doživotí. Tehdejší zátah proti neapolské mafii šlo podle médií srovnávat jedině s obdobnou akcí vedenou proti sicilské Cose Nostře o dvacet let dříve. Během procesu poslali soudci do vězení desítky členů klanu, včetně těch nejvýše postavených. Seznam zločinů byl nekonečný: vraždy, výhrůžky, korupce...

Právník mi tu a tam řekl o peníze, aby mohl zařídit rozsudek v můj prospěch.

Iovineho odhalování mafiánských praktik přišlo poněkud nečekaně. „Rozhodl jsem se pro spolupráci, abych měl lepší vyhlídky do budoucna, abych dal nějaký impuls svému životu,“ citoval ho list La Repubblica. Bez ohledu na jeho motivaci jde o důležitou událost. „To, že Iovine spolupracuje, pomůže odhalit pravdu o podnikatelském prostředí a světě zločinu nejen v Kampánii a v Itálii. Iovine není žádný pěšák, je to skutečný boss. Byl páteří klanu a ví o všem, co se dělo kolem kšeftů s odpadky nebo betonem. Ví o paktech s politiky,“ reagoval Saviano.

Soudci jsou nervózní

Už nyní podal Iovine informace, které otřásají italskou justicí. Vyšetřovatele navedl na existující síť soudců a advokátů, kteří dokázali zařídit u soudů rozsudky dle přání camorristů. Za 250 tisíc eur si Iovine například zařídil zprošťovací rozsudek ve věci dvojnásobné vraždy. Iovine uvedl, že vraždy skutečně spáchal, od soudu však odešel čistý. Mimochodem, policii se pochlubil, že jeho měsíční příjem činil 140 tisíc eur, tedy asi 3,5 milionu korun.

Osvobozující verdikt si sám koupil celkem třikrát. „Na schůzkách jsme s mým právníkem probírali věci související s mými procesy a on mi tu a tam řekl o peníze, aby mohl zařídit rozsudek v můj prospěch,“ vypověděl Iovine. Proces Spartacus, během něhož byl nakonec odsouzen, ovlivnit nešlo – byl ve středu zájmu médií.

Z dopadů Iovineho svědectví jsou zjevně nervózní i soudní funkcionáři, kteří v minulých letech působili v neapolské justici – někdejší šéf neapolského odvolacího soudu Pietro Lignola podal na Iovineho trestní oznámení pro pomluvu.

Nerozhodovala radnice, ale klan

Casalesané „uměli“ nejen soudy. Jejich podnikatelské aktivity nenarážely takřka na žádná omezení ze strany politiků. Minimálně na domácí půdě v provincii Caserta. „Nikdy jsme zvlášť neřešili politickou příslušnost starostů. Oni samotní pro nás byli vlastně bezvýznamní,“ uvedl Iovine.

Píchli mě do prstu tak, aby pár kapek krve dopadlo na svatý obrázek. Pak jsem řekl přísahu.

„Bylo jedno, kdo kandidoval. Věděl jsem, že kdokoli přijde, stane se automaticky součástí systému, který jsme řídili,“ řekl dle deníku Il Messaggero vyšetřovatelům s tím, že komunální politici dostávali od camorristů zaplaceno. „I malé děti věděly, že u nás v San Ciprianu byl skutečným starostou Giuseppe Caterino (další z vlivných mužů kartelu – pozn. red.).“ Nikoli radnice, ale lidé z klanu rozhodovali, kdo získá kterou zakázku. Rozhodovala samozřejmě částka, kterou podnikatelé klanu zaplatili.

Iovine vyšetřovatelům i svůj osobní příběh a jak začal organizaci zcela bez zábran sloužit. Mezi Casalesany se dostal za odměnu za dobře vykonanou popravu. „Přijali mě Antonio Bardellino a Vincenzo De Falco. Píchli mě do prstu tak, aby pár kapek krve dopadlo na svatý obrázek. Pak jsem řekl přísahu, jejíž znění si přesně nepamatuji, ale bylo to něco o tom, že nikdy nezradím klan,“ popsal Iovine. „Mám na svědomí tolik vražd, že si ani na všechny nevzpomenu,“ vypověděl.

Veřejnost nyní čeká, co klíčového výslech pentita ještě přinese. A také je možné, že Iovineho budou následovat další zadržení camorristé. Sám velký boss je k tomu vybídl. „Vyzývám všechny, co byli po mém boku a dopustili se zločinů spolu se mnou, aby také mluvili se soudci. Klan Casalesanů už nemá budoucnost,“ nechal se slyšet.