1 Týdeník Echo

Stačí málo, a stát bude Babišova firma

ANALÝZA

Projíst všechno, co vydělám, a na budoucnost nemyslet. Kdo tento přístup k životu odsuzuje, musí první nástřel státního rozpočtu na rok 2018 považovat za tak špatný, jak jen může být. Přesto ministerstvo financí a jeho šéfové Andrej Babiš a Ivan Pilný (oba ANO) své dílo představují jako něco velkolepého. Kdo může být proti vyšším důchodům, dávkám pro rodiny a dotacím pro zdravotnictví?

Ve skutečnosti je obraz štědrého a přerozdělovacího rozpočtu zastíracím manévrem. Všechno nasvědčuje tomu, že Babišovi a jeho lidem jde o něco jiného. Prostřednictvím rozpočtu na rok 2018 chtějí z ministerstva financí ovládnout ostatní státní úřady. Pak stačí vyhrát říjnové volby, a stát bude možné opravdu řídit „jako firmu“.

Všechno projíst, a ještě něco navrch

Za nejhorší z rozpočtů České republiky považují liberální ekonomové dokument, který na rok 2006 připravili premiér Jiří Paroubek a jeho ministr financí Bohuslav Sobotka (oba ČSSD). Dodnes vzbuzuje údiv, jak dokázali zrychlit tempo zadlužování v období, kdy ekonomika rostla o sedm procent, vůbec největším tempem v polistopadové historii. Aby schodek 56 miliard z předchozího roku dotáhli o 41 miliard výš, museli použít všechny dostupné prostředky. Snižovali daně, například právě tehdy byla zavedena sleva na poplatníka u daně z příjmu. Přesto vybrali o 60 miliard víc než v předchozím roce. Do deficitu se nakonec dostali proto, že dramaticky zvyšovali sociální dávky, platy státních zaměstnanců a vůbec všechno, na co si vzpomněli.

Současný Babišův a Pilného návrh dotáhne popsané nešvary ještě dál. V roce 2018 se očekává slušný ekonomický růst mezi dvěma a třemi procenty, a co je ještě důležitější: podle předpovědí porostou o pět procent mzdy. Přesto se plánuje, že se schodek sníží jen o deset miliard. To se neliší od záměru tandemu Paroubek–Sobotka před dvanácti lety, kdy formální snahu po spoření nakonec přebila nezvladatelná touha rozhazovat před volbami. Také dnes ministr Pilný hlásí, že o dvacet miliard zvýší částku na platy státních zaměstnanců, stejně přidá důchodcům a dalších deset miliard půjde na jiné sociální dávky, bez ohledu na to, že se nečeká ekonomická krize ani vyšší počet nezaměstnaných.

Navíc v Babišově a Pilného konstruktu nejsou žádné polehčující okolnosti, jako tomu bylo v Paroubkově rozpočtu na rok 2006. Bilanci tehdy nečekaně pokazila čtrnáctimiliardová pohledávka, již musel stát zaplatit za zkrachovalé banky. Druhou polehčující okolností byl fakt, že se o 26 miliard zvýšily investice, zvláště při stavební ofenzivě na dálnicích. Utrácelo se, ale něco aspoň šlo ve prospěch příštích generací. Současná vláda má opačnou charakteristiku. Její investice usínají a pomalu se stává zrcadlovým odrazem Paroubkova týmu. Sociálnědemokratický „buldozer“ před dvanácti lety plánoval modernizační skok, který by Čechům zajistil infrastrukturu na západoevropské úrovni, a s pomocí evropských dotací poprvé zařídil, že investice státu překročily sto miliard ročně. Vláda s Babišem na ministerstvu financí investice loni poprvé snížila pod paroubkovskou hranici sta miliard. Letos se mají investice těsně nad sto miliard vrátit, ovšem po pěti měsících jsou na pouhých patnácti miliardách, což je dvakrát méně než loni a nový negativní rekord. Nástřel rozpočtu na rok 2018 zatím neurčil, kolik půjde na investice, celkem o třicet miliard se však snižují rozpočty ministerstev dopravy, místního rozvoje a životního prostředí, přes které se v minulých letech investovalo nejvíce. Vypadá to, že se má všechno jenom projíst, při bližším pohledu na Babišův a Pilného materiál je ovšem vidět, že jeden hlubší účel sleduje. Nemusí být nutně ve prospěch společnosti.

Podseknout a přestřelit

Je prakticky nemožné představit si miliardu korun. Nepomůže ani přirovnání, že miliardu vydělá třicet lidí za celou pracovní kariéru. Při obvyklých rozpočtových sporech o miliardy také nejde o konkrétní peníze, ministři bojují o právo o penězích rozhodovat. Kdo má víc peněz, které může přidělovat podle svého uvážení, ten má větší moc. Proto je možné každoroční sestavování rozpočtu v koaliční vládě přirovnat k velkým strategickým bitvám, kdy vojevůdci řídí pohyb desetitisíců bezejmenných pěšáků, aby zničili obranu nepřítele. Dnes bojují ministři a namísto pěšáků jdou do bitvy účetní.

V počínajícím boji o rozpočet na rok 2018 používá Babiš tradiční nástroje, které se také popisují pomocí válečných metafor, konkrétně podsekává příjmy a přestřeluje výdaje. Podsekávání je dobře vidět na daních, s nimiž ve větší míře začal už v letošním rozpočtu. Loni se daňové příjmy státní pokladny zvýšily o 46 miliard, letos se při obdobném růstu ekonomiky i platů očekává zvýšení jen o 22 miliard. V návrhu na rok 2018 se přes veškeré slibované výnosy z EET bilance zlepší o 38 miliard. Podseknutím příjmů o 30 až 40 miliard dostane ministr financí stejnou částku, již bude moci rozdělit bez ohledu na sněmovnou schválený rozpočet. To si dobře uvědomují ministři, které má postihnout krácení příjmů, ovšem jak ekologický ministr Brabec, tak kolegyně Šlechtová z místního rozvoje i Ťok z dopravy získali nominaci od Babiše, proto po prvních protestech stížností nechali.

Obdobně velký balík stáhne ministr financí pod svou kontrolu přestřelením výdajů. Také jeho předchůdci rádi využívali rozpočtovou kapitolu s názvem Všeobecná pokladní správa (VPS), která slouží jako průtokový ohřívač na přeposílání peněz do zdravotních pojišťoven, komunálních rozpočtů, fondů penzijního připojištění, na podporu exportu apod. V letošním rozpočtu skrývá kapitola VPS tzv. „vatu“ ve výši šesti miliard, u kterých rozpočet nedeklaroval žádný účel. Na příští rok už je přichystána vata za sedmnáct miliard. Další peníze se mohou „ulít“ ze sociální oblasti. Už letos Babiš schoval do důchodové kapitoly pět miliard. V rozpočtu si nechal schválit 416 miliard, v plánech státní pokladny však počítá s tím, že utratí 411 miliard. V roce 2018 zvětší rezervu ještě víc, když pro důchody počítá se 438 miliardami. Ponechá si pětimiliardovou vatu z letoška, a k tomu přestřeluje výdaje, které se mají zvýšit o 22 miliard. Z toho je osmnáct miliard třeba na zvýšení důchodů průměrně o 500 korun, přitom letos by mělo stačit na zvýšení o 300 korun jen osm miliard. Jakub Vintrlík za ministerstvo financí upozorňuje, že se s tím nedá nic dělat, protože peníze si vyžádala ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD). Další čtyři miliardy připadnou podle rozpočtového návrhu na to, že důchodců pomalu přibývá, a náklady ještě zvyšuje generační výměna. Ovšem na tyto účely v posledních dvaceti letech vždy stačily dvě miliardy. Další dotazy na podsekávání a přestřelování Vintrlík nekomentuje. „Nevedeme připomínkové řízení přes sdělovací prostředky,“ vysvětlil.

Babiš a jeho lidé se naučili obvyklé manévry, které umožňuje „nepřesný“ odhad příjmů a výdajů. Ministr Pilný například zjistil, že neutratí všechny peníze rezervované na splácení úroků za státní dluhopisy. Proto uvolnil pár miliard, aby se mohly tři měsíce před volbami zvýšit platy nejhůře placených pracovníků ve školství, zdravotnictví a sociálních službách. „Osobně mě to velmi potěšilo,“ podotkl v tiskové zprávě a upřesnil, že má k pracovníkům v sociálním sektoru osobní vztah. „Moje nejstarší dcera je zdravotní sestra a v době, kdy nastoupila na kliniku, tam na onkologické choroby umíralo 84 procent dětí. Tuhle práci nemůže nikdo zaplatit,“ uvedl Pilný. Lidumilné gesto si může dovolit, protože jeho předchůdce přestřelil v rozpočtu na rok 2017 výdaje kapitoly Státní dluh.

Vyplácení předvolebních bonusů širokým vrstvám voličů bude pokračovat. A pokud budou před volbami chybět peníze v kapitolách ministrů, kteří neumějí tak dobře hospodařit, Pilný rád pomůže také jim.

Kdo bude řídit chaos

Se strategickou výhodou hnutí ANO nemohou být spokojeni koaliční partneři. Proti zavádějícím číslům v návrhu rozpočtu 2018 se podle očekávání ozval vicepremiér Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL). „V rozpočtu nejsou vidět slíbené vyšší příjmy z kontrolních hlášení a EET,“ podivil se. Zřejmě se nedaří vybírat daně od velkých firem, jejichž zisky rostou rychleji než odvody státu. „Buď se celkově nezlepšil výběr daní, jak Andrej Babiš sliboval, nebo jsou příjmy státního rozpočtu na rok 2018 úmyslně podseknuté,“ kritizuje Bělobrádek. Postěžoval si i na to, že se škrtá v položkách, které jsou nezbytné pro další rozvoj země, jako třeba investice na vědu či nutný provoz v sociální péči, případně na obranu proti povodním. Namísto toho se přidává tam, kde to není třeba, kromě černé díry jménem Všeobecná pokladní správa v prezidentské kanceláři.

Zatím mlčí premiér Sobotka, a proto se zdá, že Babišova strategie vychází. Sobotka v roli ministra financí sestavoval rozpočet na rok 2006, proto může těžko protestovat proti návrhu výdajů kopírujícím jeho někdejší politiku. V každém případě má ještě do konce června čas, aby Babišův a Pilného návrh důkladně přepracoval, s pomocí lidovců ořezal desítky miliard na rezervách a přidělil je na investice. Premiér by tak ovšem vystavil rozpočet novému riziku. Třeba vyhraje Babiš volby – a pak rozpočet narychlo vrátí k původní verzi. Má k tomu vážnější důvod než stahování peněz na dárky pro voliče.

Posílit moc přestřelováním výdajů a podsekáváním příjmů se snažili už mnozí ministři a premiéři, Babiš ovšem podniká další kroky, aby úplně vyřadil veřejnou kontrolu nad rozpočtem. To v důsledku otevírá možnost řídit stát jako vlastní firmu, jak deklaroval šéf ANO hlavní cíl své politiky. Zamlžit rozpočet mu už několik let pomáhají tzv. nároky z nespotřebovaných výdajů (NNV). Ministři obvykle nedokážou utratit všechny peníze zvláště na evropské projekty, proto se jejich nárok převádí na další roky. Záleží jen na nich, kdy si je vyberou. Letos v lednu tyto nároky dosáhly 157 miliard, upozornil v připomínkách k rozpočtovému návrhu na rok 2018 Nejvyšší kontrolní úřad. Prý se dá předpokládat, že vzhledem k neúspěšnému čerpání eurodotací letos ještě vyrostou. Pomocí NNV jde kontrolu vyřadit velmi snadno, jak dokládá případ rozpočtu na rok 2016, u kterého poslanci schválili deficit 70 miliard, skončil ovšem přebytkem 60 miliard. Jindy se může schodek zčistajasna o desítky miliard prohloubit – a sněmovna to nemůže ovlivnit ani v nejmenším. NKÚ proto žádá, ať rozpočet tento skrytý deficit popíše a vysvětlí, co s ním bude dělat.

Nepořádek prohloubili Babišovi lidé i tím, že v přípravě rozpočtu na rok 2018 měnili sněmovnou schválené výdajové limity uvnitř rozpočtů jednotlivých ministerstev. Vypočetli, o kolik se proti platným limitům přidá na platech zaměstnanců, na sociálních dávkách či na spoluúčasti pro evropské projekty, případně kolik se ušetří na výzkumu. Reálné rozpočty se však výdajových limitů přesně nedrží, a tak se běžný ministr z návrhu rozpočtu ani nemusí dozvědět, jestli mu v některé klíčové položce nebudou peníze chybět. Může to zjistit pozdě, třeba až po schválení rozpočtu sněmovnou. Pak bude muset s prosíkem za ministrem financí, který mu může, a nemusí ze svých bohatých rezerv pomoci.

Když se taková práce prosadí, začne stát opravdu fingovat jako firma, kde volný kapitál drží pouze majitel, zatímco manažeři o něm mají jen omezené a zaměstnanci vůbec žádné informace. Majitel pak může čistě podle svého rozhodnutí jednotlivým divizím či oddělením přidávat nebo brát. Tím mimo jiné firmu efektivně ovládá a může do detailů kontrolovat, co se v ní děje. Pokud v Česku začne fungovat úplně neprůhledný rozpočet, bude rozdíl pouze v tom, že se na místě majitele usadí ministr financí či jeho premiér. Také nepůjde o soukromý kapitál, ale o peníze daňových poplatníků.

Děti na objednávku Posouvání hranic: Náhradní mateřství, výroba dětí na zakázku. Smíme všechno, co umíme?
Jsme poslední romantici Sochař a malíř Jaroslav Róna o židovských předcích, svých souputnících i dávných civilizacích

Hesla: , ,

Vážení diskutující, před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní či takové, které odporují obecné lidské slušnosti.