Smutné Vánoce v Česku: Děti bez rodičů, rodiče bez dětí

Vánoce, svátky klidu, čas zastavit se z každodenního spěchu či konečně také strávit čas pohromadě s nejbližšími. Pro mnohé je to samozřejmost, o které není třeba dále přemýšlet. Buďme vděční, pokud to platí i ve vašem případě, protože stačí málo, aby tomu tak vůbec nebylo.

Zdaleka ne každý může trávit Vánoce způsobem popisovaným v úvodní větě. U řady rodičů i dětí bohužel zůstává u zbožného přání. Důvodů, proč tomu tak je, může být x. V tomto článku bych se chtěl ale věnovat především odloučení rodičů od dětí.

Česko toleruje únosy dětí do zahraničí

V době všeobecného veselí a radosti se totiž na takové lidi často zapomíná. Ať už jsou to rodiče nebo děti, Vánoce jsou pro ně naopak časem velkého smutku, osamocení a stesku. Jediné, co můžou, je vzpomínat na chvíle, kdy ještě mohli vídat své děti, a vše bylo stále v pořádku. Srdcervoucích případů, kdy byly děti násilně odloučeny od rodičů, nalezneme tisíce.

V tomto roce mě hluboce zasáhl např. případ pana Otakara Zatřepálka. Jeho bývalá partnerka mu utekla s dítětem na Slovensko. Nyní vede už několik let o dítě vleklý spor. Těžko říci, jak dlouho bude právní bitva ještě trvat. Rozhodnutí soudů jsou pro matku dítěte cárem papíru. Není sám, otců s podobným příběhem najdeme v Česku stovky, ba tisíce.

Norsko sebralo děti Michalákovým

Problematice otců bojujících o vlastní děti se věnuji už dlouho. Je třeba ale dodat, že obětí soudní zvůle jsou i matky. Děsivý případ Evy Michalákové, které byly norskou sociálkou bezdůvodně odebrány děti, už v Česku vešel dostatečně ve známost. Kdo ale sám něco takového nezažil na vlastní kůži, asi nepochopí, co musela tato žena zažívat a jaké to je trávit Vánoce bez vlastních dětí.

Navíc je třeba mít na paměti, že kromě rodičů strádají i děti samotné. Případ Evy Michalákové také bohužel není ojedinělý. Tisíce dalších rodičů by mohly vyprávět prakticky totéž. Bohužel, z řady rozsudků vyplývá, že pro soudy je zájem dětí na posledním místě. A já se ptám, proč?

Vánoční svátky by měly být časem radosti a naděje, neměli bychom ale zapomínat na ty, kterým je upíráno vídat své nejbližší. Právě proto jsou pro mě Vánoce kromě jiného i časem vzpomenutí. Vzpomínám na všechny, kteří byli postiženi špatnými rozhodnutími soudů a vůbec na všechny násilně zpřetrhané vztahy mezi rodiči a dětmi.  

Přejít na diskusi