ODS učinila další krok na cestě k zániku

Ani víkendový kongres nic nezměnil na tom, že ODS nemá perspektivu, i když cesta do bezvýznamnosti může trvat třeba dalších deset let. Předem je jisté, že na tom nic nezmění ani komunální volby, i kdyby v nich občanští demokraté uhráli relativně slušný výsledek.

Bohumil Doležal tvrdí, že konec ODS poškodí tuzemský demokratický systém stejně jako postupný úpadek sociální demokracie. O vládu nebudou napříště soutěžit dvě silné ideologické strany, jak bývá zvykem v zavedených demokraciích, ale podělí se o ni skupina mocných, kteří budou před každými volbami podle potřeby nabízet marketingové produkty v podobě politických stran a hnutí.

Teoreticky by se měli příznivci demokracie spojit a znovu najít odvahu hodit hlasovací lístek pro ODS. Vědomí, že společně s ODS odchází důležitý stavební prvek tuzemské demokracie, také mnohé intelektuály vede k tomu, aby stranu šetřili. Ani špatný dojem z bezradnosti posledního kongresu nepřetavili přítomní novináři v ostře kritické články. Z povinnosti zmínili, že strana už nemá ani na sociální pojistné, ale jinak reprodukovali naději předsedy Petra Fialy, že se to může zlepšit.

Proč musí skončit

Litovat ODS však není třeba, protože politický systém jejím zánikem v příštích letech o mnoho nepřijde. Demokracie dává formu politickému a společenskému životu, sama ODS se ovšem s touto formou už dávno rozešla. ODS byla v posledních deseti nebo patnácti letech cejchována jako strana kmotrů. Teď se jich prý může zbavit a začít znovu. Ovšem takzvaný „kmotrovský systém“ nestál jen na tom, že se nahoru nějak prodraly podezřelé existence. Vycházel ze zvráceného pojetí politické strany jako akciové společnosti. Největší slovo ve straně měl ten, kdo držel v ruce nejvíc akcií, přitom akciemi byly hlasy jednotlivých členů. Jak k těmto hlasům přišel, byla už jeho věc. Lidé, kteří se dostali do vedení v čase obchodů s hlasy, dodnes stranu řídí. ODS už neodpovídá formě demokratické politické strany a pomoci jí proto nemůže ani deklarovaná věrnost konzervativně-liberálním programovým základům.

Ohledy vůči ODS jde přesto pochopit, protože její pád je epochální událostí, která s jedinou výjimkou nemá v postkomunistickém světě srovnání. Rozpad strany, která předtím vydržela v nestabilních podmínkách východní Evropy u vlády dvanáct let, se dosud odehrál pouze ve Slovinsku, kde něco podobného jako současná ODS zažila Liberálně demokratické strana (LDS). Tato levicová strana vládla v letech 1992-2004. Pak prohrála volby a její prominentní členové začali pomalu odcházet z politiky, přecházet ke konkurenčním levicovým stranám, anebo zakládat úplně nové strany s krátkým životem. Letos už ve volbách do sněmovny ani nekandidovala.

Pravděpodobný scénář

Příběh slovinských liberálů je také příkladem, že případné úspěchy v komunálních volbách úpadek nezastaví, maximálně zpomalí. Ještě letos, když strana definitivně zmizela z celostátní politiky, budou místa starostů ve městech okresní velikosti, například v Nové Gorici a Ptuji, obhajovat členové LDS.

Pozoruhodnější je osud bývalých voličů LDS. Ukázalo se, že se dají lépe oslovit bez značky, která už vyšla z módy. Poslední troje slovinské volby vyhrály strany, které sázejí na bývalé voliče LDS. V roce 2008 to byli „Sociální demokraté“, kam přešla značná část vedení liberálů. O tři roky později převzalo stejné voliče hnutí Pozitivní Slovinsko populistického podnikatele Zorana Jankoviće. Letos volby suverénně vyhrálo uskupení úplného nepolitika, „Strana Miro Cerara“. Nutno připomenout, že Cerarova matka byla před třemi lety místopředsedkyní LDS.

Po rozpadu prominentní strany, která určovala dějiny patnáct let po pádu komunismu, patří Slovinsko k nejméně stabilním státům Evropy. Stejný problém musí řešit i Česko. Na druhé straně nejsou na místě obavy, že s ODS zanikne tuzemská pravicová politika. Vždyť podle výsledků parlamentních voleb vzkvétá slovinská levice víc než v časech Liberální demokratické strany.

Přejít na diskusi