Tři důvody české levicové nirvány

Tři důvody české levicové nirvány
Šéfové koaličních stran Foto: FOTO: JAN ZATORSKY
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Tento týden zaznamenaly české koaliční strany historicky nebývalou výši obliby, jaká panovala naposledy tak v polovině 90. let.

Podle průzkumu agentury STEM by dnes součet všech tří vládních stran u voleb vydal vládě na pohodlnou ústavní většinu 143 křesel z 200. Dnes jich má k dispozici 111, a nelze napsat ‚pouhých‘, neboť i těch 111 byl před rokem vysoce úspěšný výsledek, a převis 11 poslanců dává vládě ve sněmovně v České republice nebývalý polštář.

Co k tomuto snovému výsledku rok po sněmovních volbách asi vedlo? Stěžejní důvody jsou myslím tři. Za prvé úleva, že už skončila únava z předchozího neustále rozhádaného a tudíž svá rozhodnutí neustále korigujícího Nečasova kabinetu. Z premiéra by měla vyzařovat síla, což u Petra Nečase nenastávalo nikdy, aby se mu posléze jeho ředitelka kabinetu a milenka spolu s ÚOOZ a Ivo Ištvanem postarali o nedůstojný odchod. Ačkoliv tím pravým skandálem se s každým dalším měsícem zdá být samotná policejní akce, Nečas je důkladně zostuzen, což na jeho vládu ještě zpětně vrhá stín. To současné vládní garnituře pomáhá, ačkoliv nechceme tvrdit, že by alfa-samce hrál Nečasův nástupce Bohuslav Sobotka. Ale ministr financí Andrej Babiš působí na veřejnosti jako de facto premiér, a Sobotku dokáže zastínit v míře, jaká byla ve zhruba vyrovnaném souboji Nečas-Kalousek nedosažitelná. Takže dojem síly, dojem, že ve vládě je na rozhodujícím místě kvalifikovaný ranař, je zajištěn.

Druhý důvod s tím prvním souvisí. Minulá vláda neměla žádná svá média, a systematicky ji peskovat za skutečné i smyšlené poklesly nevyžadovalo od novinářů žádnou odvahu. Dnes základní podtón referování o vládě a jejích hlavních sloupech zpozitivněl, je v celkovém součtu státotvornější. Umí si někdo představit, že by před třemi lety partnerka ministrovi financí darovala na jeho narozeninové party tanečnici u tyče a že by se to nestalo konstantním motivem všech estétů, kteří by nevkus v rodině ministra tematizovali tak dlouho, až by z něj byla součást společenského povědomí? Že by Kalousek Nečasovi přes média pohrozil, že  mu „dá lopatou“, a ten výrok že by se při každé příležitosti, kdy by nějak vyhřezlo napětí mezi oběma politiky, nerecykloval?

Třetím, nejdůležitějším důvodem je ovšem reálná politika vlády. Koaliční strany loni touto dobou neměly možnost vážně zasahovat do státního rozpočtu na rok 2014, připravený předchozí Rusnokovou vládou. Nevědělo se, zda bude vláda spíš levicová, nebo zda „pravicový“ Babiš Sobotku v otočení kormidlem doleva zastaví. Všeobecně se předpokládalo, že okamžikem pravdy bude rozpočet na rok 2015, který už si tato vláda sestaví sama. Andrej Babiš loni touto dobou popisoval hlavolam, který ho v nadcházejícím roce čeká: sociální demokraté by rádi zvýšili daně, aby měli na své sociální programy, což já nedovolím. Mám rok, abych našel úspory ve státním rozpočtu a dramaticky zlepšil výběr daní, a tak zvyšování daní zabránil. Měla to být klíčová zkouška jeho schopností.

Takže? Sociálními demokraty plánované vyšší příjmy se Babišovi podařilo odvrátit – ale za cenu dluhu, který by díky lepšímu výkonu ekonomiky měl být mnohem nižší. Investice se oproti roku 2103, tedy poslednímu sestavenému Nečasovou vládou, snížily o nezanedbatelných 27 miliard korun, a projídá se o více než 70 miliard víc na provozních výdajích státu. Ministr Babiš kosmeticky zlepšil výkony oproti rozpočtu na rok 2014 premiéra Rusnoka, což byla reálně vláda zemanovců a levého křídla ČSSD, ale reálně zůstal na rusnokovských standardech. Máme tedy výrazně levicovou vládu, a z její obliby se dá vyvodit jediný závěr: nálada ve společnosti je touto dobou doleva.

Někoho by mohlo zarazit, že nejpopulárnější strana koalice se ústy svého předsedy charakterizuje jako pravicový objekt se sociálním cítěním. Ale ještě nikdy v českých dějinách po roce 1989 nebylo tak jedno, jak moc slova vládních činitelů, pokud z nich tedy divák cítí testosteron, odpovídají skutečnosti.

Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit