Tlupa – základ státu. Proč nás tradiční rodina omrzela?

Dětí se rodí mimo manželství

Tlupa – základ státu. Proč nás tradiční rodina omrzela?TÝDENÍK ECHO
Bratři Le Nain: Odpočinek Svaté rodiny (17. století) Foto: Repro: Wikiart
1
Domov
Vladimír Ševela
Sdílet:

Přítel mé mámy je můj táta, řekla by dnes možná většina českých kojenců, kdyby už uměla souvisle mluvit. V roce 2013, z něhož jsou k dispozici zatím poslední statistická data, totiž v tuzemsku přišla na svět většina prvorozených dětí mimo manželství – 27 tisíc z celkového počtu 51 tisíc takových novorozenců.

Ve třídě dnešní základní či mateřské školy je situace poněkud nepřehledná. Děti mají často jiná příjmení než jejich rodiče, po vyučování pro ně přijde jednou táta, jindy nevlastní otec nebo přítel jejich maminky, někdy třeba „teta“ čili partnerka táty, který už s mámou nežije. Řada učitelek či družinářek snahu vyznat se ve spletitých rodinných vztazích svých svěřenců už dávno vzdala. Před třiceti čtyřiceti lety se zvláště mimo Prahu většina třídy dívala na spolužáky z „rozvrácených“ rodin mnohdy s lítostí, v krutějších případech dokonce s pohrdáním, naproti tomu dnes jsou součástí normálu a trendu.

Zmíněné rozvolnění má i pozitivní projevy. Kolem sebe vidíme čím dál víc expartnerů-rodičů, kteří po rozchodu nepálí mosty, ale zůstávají spolu ve víceméně přátelském kontaktu. Děti pendlují mezi nimi, aniž musí být „střídavá péče“ po dramatickém vyjednávání posvěcena soudem. Původní rodina se s tou novou schází, děti získávají jakési neformální nevlastní sourozence, jezdí se společně na výlety, vše je orientováno „na pohodu“. Ujal se nový pojem patchworková rodina – podle názvu textilní techniky, kdy se ze starých, použitých kousků látky sešívá nová.

O proměně pohledu společnosti na tradiční manželství a výchovu dětí svědčí také letošní výsledky výzkumů veřejného mínění, podle nichž by zhruba polovina Čechů souhlasila s adopcemi dětí registrovanými páry homosexuálů a leseb.

Odmítání institucemi stvrzených závazků, stále větší snadnost rozchodů a proměnlivost svazků ovšem některé experty na rodinný život zneklidňuje. „Musíme si vybrat, jestli chceme žít v kultuře, nebo v tlupě. Mám obavu, že některé formy soužití připomínají spíše jakási lovecko-sběračská uskupení. Tlupy nikdy nevytvořily stát, ale směřovaly k něčemu, čeho se spíš bojíme,“ říká rodinný psychoterapeut Lucian Kantor.

Celý článek najdete v aktuálním vydání Týdeníku Echo.

Sdílet:

Hlavní zprávy