Škaredá středa ukázala, jak slabá je sněmovna

Komentáře
Petr Holub
Sdílet:

Nelichotivou vizitkou nové exekutivy se stává novela energetického zákona, jejíž projednání ve středu zkrachovalo ve sněmovně. Pokud si někdo za minulých vlád stěžoval, že příprava a schvalování zákonů probíhá chaoticky, že se při nich hádají státní úředníci a že na všem profitují lobbisté, kteří zákon upravují podle potřeb svých klientů, pak musí připustit, že stejné nešvary přetrvaly i za vlády sociálních demokratů, hnutí ANO a lidovců. Pokud se nezhoršily.

Vrcholem ledovce všech problémů s energetickým zákonem se stala úspěšná obstrukce hnutí Úsvit, které s přehledem zmařilo snahu o třetí čtení. Nutno připomenout, že nic podobného se nemohlo v minulých volebních obdobích přihodit. Obstrukce byla složitou operací, kterou připravovaly všechny opoziční strany, a měla pro všechny srozumitelný politický cíl. Tentokrát stačilo jedenáct poslanců rozpadajícího se hnutí Úsvit, o jejichž záměru se dá maximálně spekulovat. Dosud probíhaly schůze sněmovny s určitou štábní kulturou. Přinejmenším se předsedové poslaneckých klubů dohodli na jejich pravděpodobném scénáři, teď se zdá, že nikdo ani neví, jak se budou chovat velké skupiny poslanců, natož aby s nimi něco domluvil.

ERÚ se zlobí

Ovšem i starší kapitoly z příběhu energetické novely jsou poučnou sondou do poměrů ve veřejné správě. Ve skutečnosti nejde o bůhvíjak důležitý zákon, Česká republika jenom musí reagovat na požadavky Evropské unie, která požaduje upravit pravidla pro fungování Energetického regulačního úřadu (ERÚ) a pro finanční podporu obnovitelných zdrojů. Na první verzi spolupracovali úředníci ministerstva průmyslu s experty ERÚ, odmítla ji však Legislativní rada vlády. Novelu předělala, poslala ji vládě, která s ní neměla loni po prázdninách problém. U tak byrokratické normy ani neměl být k problémům důvod. Občanů se mohla nepříjemně dotknout jenom změna, podle níž už nebudou platit příspěvek na obnovitelné zdroje podle odebrané elektřiny. Naplatili by tedy 495 korun za megawatthodinu, ale podle velikosti jističe. Mělo to důvod, protože jistič zaručuje určité množství odebraného proudu, distribuční společnosti musí zajistit potřebnou kapacitu, i když domácnost právě elektřinu neodebírá, a tím distributorům rostou náklady. Nakonec se rozhodlo, že domácnosti sice budou platit podle velikosti jističe, cena však nesmí překročit taxu 495 korun za megawatthodinu.

Vládní zásahy do navrženého zákona se však nelíbily předsedkyni Energetického regulačního úřadu Aleně Vitáskové. Především jí vadilo, že ERÚ napříště nemá řídit předsedkyně či předseda z pověření prezidenta, ale pětičlenná rada, kterou jmenuje vláda. Tento model odpovídá většině evropských zemí, Vitásková ovšem logicky upozornila, že v Česku hrozí, že radu obsadí klienti politických stran. ERÚ tedy vytáhl proti vládě a získal mohutnou mediální podporu. Novináři opakovali varování, že zákon přinese společnosti stejné škody jako solární boom, psalo se o 150 miliardách. S křížkem po funuse se znovu začalo řešit, že zákon zvýší cenu elektřiny pro rodiny. V té době se k tažení proti zákonu přihlásilo hnutí Úsvit. Motivací k nesmiřitelnému partyzánskému boji proti vládní novele se stal i proces s předsedkyní Vitáskovou, kterou Vrchní státní zastupitelství v Olomouci obžalovalo předloni v případu solárního podvodu na Chomutovsku. Proces dosud neskončil a další stání proběhne v dubnu.

Situaci se paradoxně snažili zachránit opoziční poslanci TOP 09 a občanští demokraté, kteří se počátkem roku s vládou dohodli na kompromisu. První radní v energetickém úřadě měla vláda jmenovat až v roce 2017, když skončí Vitáskové funkční období. Bylo však už pozdě. Poslanci Úsvitu s odbornou podporou ERÚ začali hledat v navrženém zákoně chyby a předkládali pozměňovací návrhy, aby novou normu nemohly zneužít solární mafie. Padají přitom další návrhy, jak omezit podporu solárních zdrojů či spalování biomasy. Záhy se přidali i reprezentanti dalších stran, především sociální demokraté a komunisté. Sešlo se 350 pozměňovacích návrhů, které úplně zamlžily smysl zákona. „V bodech 1, 2 a 3 se vypouští druhá věta, v bodech 1 a 2 větách prvních se číslovka ‚6‘ nahrazuje číslovkou ‚5‘ a v bodu 3 větě první se text ‚3, 8 a 9‘ nahrazuje textem ‚3 a 8‘,“ zní například sto třicátý třetí pozměňovací návrh.

Kdo na tom vydělá

Není pochyb, že tak vzniklo ideální prostředí pro lobbisty. Pozměňovací návrhy přímo vybízejí investigativní novináře k pátrání. Jeden z nich zajišťuje státní podporu větrným parkům, které už získaly autorizaci ministerstva průmyslu, dosud se je však nepodařilo dostavět. Podle platného zákona musely být dokončeny letos, teď se lhůta prodlouží o několik dalších let. Jiný návrh podepsaný předsedou klubu KSČM Pavlem Kováčikem zase navrhuje, ať stát kompenzuje ztrátu solárním elektrárnám, které byly dokončeny v roce 2010, byly však zapojeny do sítě až v roce 2011 a získaly tak pouze poloviční státní podporu. Další poslanci doporučují prodloužit státní podporu vodním elektrárnám, které jejich majitelé v posledních dvou letech modernizovali.

Je snadné odhalit, kdo ještě nedostavěl svůj větrný park, kdo má největší solární elektrárny dostavěné v roce 2010 a připojené v dalším roce, kdo v poslední době nejvíc investoval do vodní energie. Zajímavé to je i z toho důvodu, že se veřejnost něco dozví o podnikatelích užívajících sněmovnu jako svou vlivovou agenturu. Není to však nejdůležitější. Pro občany a zvláště pro podnikatele je nemilé poselství, jak chaoticky funguje v Česku zákonodárný proces, který už rezignoval na odbornou debatu a místo toho se stává prostředím mocenských střetů, svévolných iniciativ poslanců a lobbistických her.

Zatím nelze vyloučit, že průběh jednání o novele energetického zákona je výjimkou a že v jiných případech se zákony tvoří na vyšší odborné úrovni a důstojněji. Tato naděje se ovšem zmenší, pokud se ostudné divadlo ze včerejší sněmovny bude opakovat i v příštím jednání o energetické novele, které se plánuje na pátek po Velikonocích.

Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit