Byl to dobrý rok, Andreji
K jistému typu autocenzury, který je viditelný u domácích oligarchizovaných médií, se musím přiznat i v našem případě. V posledních měsících jsem se snažil regulovat počet textů o Andreji Babišovi v deníku Echo24.cz. Několikrát si před každým publikováním zprávy klademe otázku, zda opravdu máme dost důvodů o ministru financí opět psát.
Frekvence psaní o šéfovi ANO i aglomerátu Agrofert a vicepremiérovi české vlády je v našich titulech vyšší než v jiných médiích. To je nepochybně pravda. Vysvětlení je ale prosté: Andrej Babiš řadu médií ovládá nebo další limituje jiným způsobem, například nezveřejněným paktem o vzájemném neútočení či otevřené podpoře, která se evidentně projevuje třeba v největším bulvárním deníku.
Všichni si asi dovedeme představit, co by se za nenormalizačních časů v médiích dělo, kdyby soukromá firma ministra Nečasovy, Topolánkovy nebo Paroubkovy vlády získala miliardovou zakázku od státem vlastněné společnosti nebo kdyby jakýkoliv ministr dosazoval do vedení státních firem své někdejší podřízené a blízké spolupracovníky. Místo toho tady je, až na několik výjimek, jen zlověstné ticho a klid na práci.
V deníku Echo24.cz jsme se všem těmto událostem věnovali. Navzdory významnosti Andreje Babiše jsme ho na titulní straně Týdeníku Echo od doby, co vychází i v tištěné podobě, neměli – s výjimkou výběrového vydání na konci loňského roku. Čekali jsme na opravdu jasně srozumitelnou příležitost. Je to v mnohých ohledech paradoxní, ale je hodně těch, kteří nejsou rádi, že jsme, a snaží se nás eliminovat třeba tvrzením, že jsme jen antibabišovský spolek, a odsunout nás tím na okraj nevýznamnosti. Budou to říkat i nadále, to se nezmění, protože je známým faktem, že pořízením vydavatelství Mafra a s ním i Lidových novin, kde většina z nás pracovala, dal Andrej Babiš impulz ke vzniku deníku Echo24.cz a Týdeníku Echo.
My sami dobře víme, že naše existence nemůže být postavena jen na kontrole Andreje Babiše a jeho širokých politických a mediálních aktivit. Naši pravidelní čtenáři dobře vědí, že sledujeme celé domácí politické spektrum, dění v Rusku a na Ukrajině, popisujeme důležité ekonomické a civilizační trendy, hledáme a připomínáme významné a zajímavé lidi z kultury a společenských věd. Loni na jaře jsme vyvolali zájem o neuvěřitelně krutý osud českých dětí, které terorizují fašizoidní norské úřady, když je odebraly matce a její rodině.
Rok vládnutí s Andrejem Babišem je dobrá příležitost pro zhodnocení jeho počínání. A určitě to nebyl špatný rok, hlavně ale pro jeho firmy a obchodní zájmy. Je zároveň pravda, že ubylo skandálů s parazity české politiky, hybateli velkých i malých obchodů, tzv. politickými lobbisty. Místo toho však máme pořádné miliardové rány pro aglomerát Agrofert, který kontroluje svými dodávkami Správu hmotných rezerv, získal miliardovou zakázku od státního podniku Lesy ČR, skupuje zdravotnická zařízení, která si sáhnou i na veřejné peníze ze zdravotního pojištění, a poslední významnou akcí ministra financí je obsazení vedení podniků Čepro a Mero vlastními lidmi. Nyní se snaží vyřešit svůj dávný problém z počátku prvního desetiletí, kdy se chystal ovládnout Unipetrol, který získal polský Orlen. Líp tedy stoprocentně je, ale jak komu.
