Zmenšeme Evropskou unii, volá Francie
Debata o budoucnosti Evropské unie začíná měnit směr. Příznaky jsou vidět už delší dobu, volby do Evropského parlamentu ale trend urychlily. Zatímco u nás se veřejná diskuse točí kolem frází o návratu do hlavního proudu, přimknutí k tvrdému jádru a prohlubování integrace, klíčové země se vydávají opačným směrem.
Nestalo se to včera, jen jsme si těch drobných ale výrazných náznaků obratu nevšímali. Teď už je žádný přesvědčený zastánce čím dál hlubší integrace nemůže ignorovat. Ve dvou ze tří největších zemí unie vyhrály s náskokem silně euroskeptické strany. Britská debata o návratu pravomocí zpátky na národní úroveň, případně o referendu o dalším setrvání v unii, už nějakou dobu jede naplno. Británie ale nikdy do onoho zastánci čím dál hlubší integrace vytouženého hlavního proudu nepatřila. Naopak šla proti němu.
Zato tvrdé integrační jádro byla ale vždy považovaná Francie. Tam zvítězila radikálně euroskeptická Národní fronta Marine Le Penové. Francouzi na rozdíl od nás volby nebojkotovali a přišlo jich k nim bezmála padesát procent. Odpor Francouzů k prohlubování integrace je ale hlubší. A hlavní strany už si ho nemohou dovolit ignorovat. Lidé mají pocit, že v eurozóně ekonomicky neprosperují a do země se hrne nekontrolovatelný příliv přistěhovalců. „Minimální hospodářský růst, nezaměstnanost, silný dojem, že politici ztrácejí kontrolu nad řízením vlastní země. Pocit, že správa věcí veřejných uvízla někde napůl cesty mezi Paříží a Bruselem, mnoho lidí zneklidňuje,“ říká v rozhovoru pro Echo24 známý francouzský intelektuál a poradce několika vlád Francois Heisbourg.
Pravice ani levice si to už nedovolí ignorovat. Socialistický prezident Francois Hollande, jehož strana zažila ve volbách debakl, dnes v projevu před Národním shromážděním vyzval k zastavení integrace a návratu některých pravomocí zpět do Paříže. „Evropská unie se stala nečitelnou, vzdálenou a nesrozumitelnou i pro členské státy. To nemůže pokračovat. Evropa musí být jednoduchá a jasná, aby byla účinná tam, kde se to očekává, a aby se stáhla tam, kde jí není potřeba."
Ještě před volbami rozvířil debatu článek bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho v týdeníku Le Point. V něm žádá zrušení Schengenského prostoru, tedy volného pohybu osob jako jedné ze čtyř základních svobod, na nichž Evropská unie stojí. „Jsme proti jasně chybné evropské imigrační politice,“ píše Sarkozy, který bude s největší pravděpodobností v příštích prezidentských volbách znovu kandidovat za gaullisty. „Schengen musí skončit, aby ho nahradil Schengen II,“ dodal. Náhradní uskupení by sdružovalo země, které pojí stejná (mnohem přísnější) pravidla pro přistěhovalce. Zároveň žádá i reformu eurozóny. V ní by chtěl vytvořit cosi jako francouzsko-německou ekonomickou zónu.
Francouzi, jejichž elity si euro prosadily jako podmínku sjednocení Německa, jsou přesvědčeni, že je společná měna dusí. Francouzští politici v minulosti opakovaně tlačili na Evropskou centrální banku, aby společnou měnu oslabila. Měli dojem, že je pro jejich zemi příliš tvrdá.
Rozčarování z ekonomické stagnace a nekontrolovatelného přílivu přistěhovalců trvá ve Francii dlouho. Socialisté a gaullisté, kteří se střídají u moci, to ale společně vytěsňovali. Proto se o tam na rozdíl od Británie nevedla žádná hlubší veřejná debata. Všechny hlavní francouzské noviny jsou totiž závislé na státních dotacích, a tak nevířily politikům nepříjemná témata. Vítězství Národní fronty teď debatu odšpuntovalo.
Francouzi byli dlouho hlavními fanoušky čím dál hlubší integrace, protože byli přesvědčeni, že přes Evropskou unii budují něco ve stylu nové „velké Francie“. Teď si samozřejmě všímají, že se z unie stalo spíš nové „velké Německo“. Proto ho také Nicolas Sarkozy navrhuje svázat do nějaké hlubší ekonomické zóny s Paříží.
O návratu pravomocí, tedy zmenšení moci Evropské unie, se živě diskutuje i v Nizozemsku a Dánsku. Němci jsou v debatě nejkrotší, protože je stále brzdí pocit válečné viny. Navíc na krizi posledních let hospodářsky vydělali. Na rozdíl od Francie prosperují a mají jednu z nejnižších nezaměstnaností v Evropě. Euro je pro ně příjemně slabé a nahrává jejich silným exportérům. Kdyby měli vlastní měnu, byla by podstatně tvrdší. I v Berlíně se ale probouzí euroskeptické instinkty. Kritická Alternativa pro Německo dostala ve volbách 6,4 procenta.
Evropská unie je úplně jiná než před pár lety. Pokud chceme prosadit své vlastní zájmy, musíme nejdřív přesně pochopit a popsat, co se děje, a pak si přesně rozmyslet, co chceme. Klišé o příslušnosti k hlavnímu proudu a tvrdému jádru, jsou těžce obstarožní. A to bez ohledu na to, jaký máme na další integraci názor. Nic takového jako hlavní proud pro stále hlubší integraci už neexistuje.
