Gliwice. Slavjansk. I průhlednost vede k invazi
Stalo se před 75 lety. Tajná německá operace nesla označení Himmler. Město Gliwice se tehdy jmenovalo Gleiwitz a stejně jako velká část Horního Slezska nenáleželo Polsku ale Říši. Gliwice ležely poblíž polské hranice. 31. srpna 1939 napadlo zdejší vysílačku komando členů SS, byli přestrojeni do polských uniforem. Na místě zanechali mrtvé v uniformách německých, do nich převlékli zastřelené vězně z koncentračního tábora Dachau. A z vysílačky odvysílali výzvu v polštině k boji proti Němcům. Notoricky známá akce se stala záminkou německého útoku na Polsko. Přišel hned příští den.
Stalo se nyní. Na stanoviště proruské domobrany ve východoukrajinském Slavjansku v noci kdosi zaútočil. Do světa se okamžitě rozběhla zpráva: pět mrtvých, tři obránci, dva útočníci. Uběhne pár hodin. Ruská média přinesou záběry věcí, které na místě útočníci zanechali. Střelné zbraně a další vojenské vybavení, americké dolary... A také: medailonek se symbolikou Pravého sektoru a zcela náhodou i vizitka šéfa tohoto radikálního ukrajinského hnutí.
Titulky ruských médiích okamžitě tvrdí: Zaútočil Pravý sektor. Uběhne dalších pár hodin. Rusko je útokem silně pobouřeno. Neuběhne ani dalších pár hodin. A proruský „lidový“ starosta Slavjansku emotivně vyzývá Vladimira Vladimiroviče Putina, aby poslal na ochranu civilistů „před fašisty“ ruské mírové jednotky. Protože Ukrajinci „chtějí ruský národ zotročit“ a „zabíjejí jejich bratry“.
Jistě, v tuto chvíli je příliš málo informací na vynášení soudů. Jenže sotva se lze ubránit. Celá akce vypadá tak průhledně. Problém je ale s optikou. Co vypadá průhledně z našeho pohledu, nevypadá vůbec průhledně z pohledu ruského. A jeden dva další takové „útoky“ mohou přinést to, čeho se už týdny obáváme, ale zdráháme se uvěřit: po Krymu Rusko vpadne i na východ Ukrajiny. Jeviště si k tomu zatím Moskva připravuje dokonale. Tedy, ze své optiky. Ta ale úplně stačí. Jiná optika ji nezajímá a jak ukázaly události na Krymu, vlastně ani zajímat nemusí.
