Normalizační stavby nemá lid rád. Proto je chraňme

Témata:

V redakci máme architekturu rádi. Přiznám se, že s tímto tématem obtěžuju všude, kde působím, proto se také už téměř rok můžete setkávat s články Terezy Kozlové, která má podobnou zálibu, ale na rozdíl ode mne i větší znalosti, a proto její texty čtu rád. Ještě před lety jsem do Lidových novin přivedl Adama Gebriana, jenž několik let obohacoval jejich stránky, získal si velké renomé a stal se respektovaným popularizátorem architektury a urbanismu. Adam už píše málo a určitě ne do Lidových novin, z nichž odešel krátce po nás. Svým zálibám jsme ale věrni zůstali.

I Týdeník Echo vydává každý rok speciální přílohu a toto vydání je obdařeno Salonem, který se vyznačuje výjimečnou sestavou diskutujících. Jiří Peňás sezval šest hostů významných jmen. Nevybrali jsme nic jednoduššího než normalizační architekturu, kterou „lid nemá rád“, ale o to větší je potřeba její významné kusy chránit a obhajovat. Řádění komunistických funkcionářů se často fatálně podepsalo na podobě českých a moravských měst, někdy se však nemůžu ubránit dojmu, že nemenší běsy přinesla i raná devadesátá léta, a to nejen v individuální výstavbě, ale i v případě nových veřejných budov. Nebouraly se tolik historické budovy, ale vznikaly často otřesné rekonstrukce a volný prostor nahrazovaly obludy. Ten kontrast vyniká ve srovnání se stavbami, jež vznikaly po založení Československa, kdy nová architektura byla součástí ideje nově se konstituující republiky, a s tím, co se stavělo, když jsme opět v roce 1989 získali svobodu a demokracii. Nikdo to nepovažoval za důležité, určitě se to nestalo součástí vládních reforem a česká města dostala zásah veksláckého kapitalismu.

To už je naštěstí pryč, začaly se stavět cenné domy, ale možná s výjimkou Litomyšle, která měla osvíceného starostu s uceleným urbanistickým konceptem, šlo spíš o náhodné jevy jako knihovnu v Liberci, Národní technickou knihovnu v Praze, fakultu architektury tamtéž nebo Pleskotovy realizace v bývalých průmyslových zónách Ostravy. Obdobná situace panovala v prvních dekádách i v individuální výstavbě, kde se řádění nevkusu vybouřilo v podobě podnikatelského baroka a v satelitních městečkách. Zachraňovaly to spíš nízkorozpočtové domy střední třídy, podnikatelé si začali dobré architekty najímat až mnohem později, když už si užili dost drahých aut a jiného spotřebního zboží a pochopili, že se mohou do dějin země zapsat i tímto způsobem. A je celkem fuk, jestli hlavním motivem byl snobismus, hlavně že takové stavby začaly vznikat. Takže dynamit by si developeři a stavebníci měli šetřit na disneyovské stavby z let 90. let, a to opravdu dobré z doby normalizace by měli nechat stát.

Z nového čísla Megan Meierová: oběť reálné „Modré velryby“. Hrůzu nepředstavují kurátoři z Ruska, ale velmi lidští lidé

Echo týdne: S Uberem se bude jezdit všude (kromě Brna) ● Téma: Macronovská Francie ● Komentář: Britové se posilují na odchod z EU ● Komentář: Přípravná dělostřelba ● Fenomén: George Soros, filantrop s dlouhými prsty ● Salon: Drsná pravda stavebního zákona ● Svět: Ramzan Kadyrov: Putinův údělný kníže ● Rozhovor s Janem Slovákem: Já jsem asi Nečech i Neslovák ● Umění a kritika: Návrat k temným břehům Topollandu ● Recenze: Sestup a pád sympatického žvanila ● Kulturní tipy ● Seriál Velcí Češi: Věrni sobě ● Styl ● Přeceňovaný a podceňovaný: FC Barcelona vs. FC Barcelona ● Technologie ● Aplikace ● Auto

Mráz přichází z finančního úřadu Pokladny EET likvidují městské čtvrti, příjmy státu však nezvýšily
Chemický útok zavinil Asad. A Trump protáhne válku Západní politici žijí v klamu, že dělají v Sýrii dobrou věc, ale nejsou schopni své cíle uskutečnit, říká expert Christopher Phillips

Přejít na diskusi