Kdo utíká do Evropy? Ti nejchudší rozhodně ne

Kde na to ti lidé berou? Tahle otázka je jednou z těch, jež člověka nad letošní migrační krizí napadají a zároveň ho hned hrozí pasovat na sobce bez špetky soucitu. Když jsem letos v dubnu při diskusním Salonu Týdeníku Echo o migraci položil s jistým ostychem tuto otázku, reakce přítomných expertů mě překvapila. „Nemigrují nikdy chudí lidé,“ odpověděla ředitelka České mise Mezinárodní organizace pro migraci s výrazem, jaký nasazuje odborník, když uvádí na pravou míru široce sdílený omyl.

A skutečně když začnete hledat, zjistíte, že pro experty je toto už nějaký ten rok samozřejmý poznatek. A co víc, platí nejen na úrovni jednotlivců, ale i celých zemí.

Nejchudší z nejchudších?

Současná migrační vlna z Afriky souvisí paradoxně s tím, že Afrika konečně začíná bohatnout. V odborné literatuře najdete grafy s křivkami znázorňujícími, od jakého HDP na hlavu začíná emigrace zesilovat a od jakého pak zase ustupovat. Přesná čísla je těžké uvést, pochopitelně nejsou pro každou zemi stejná. Roli hraje relativní bohatství vzhledem k cíli připadajícím v úvahu a spokojenost se společenskou situací v zemi.

Studie z washingtonského Center for Global Development to formuluje takto: „Když začne chudá země bohatnout, míra emigrace roste, dokud země nedosáhne přibližně té úrovně bohatství jako dnešní Albánie či Arménie. Tento proces obvykle trvá několik desetiletí a teprve pak bohatství emigraci utlumí.“

Velkou roli navíc sehrává internet, mobilní telefon a sociální sítě. Ty se v rozvojových zemích rozšířily snadněji než dobré silnice nebo dobré úřady a školy. Pohled na evropskou realitu na obrazovce a zprávy od příbuzných činí myšlenku na odjezd neodolatelnou. Sociální sítě umožňují najít si trasu, zvolit cílovou zemi, porovnat ceny pašeráků a reference na ně anebo se bez nich úplně obejít. Razantně tak snižují náklady a rizika mobility.

Ten pohyb nezačal až tehdy, když jsme ho my zaregistrovali jako krizi – od roku 2007 do roku 2012 se migrace ze subsaharské Afriky zdvojnásobila ze 663 tisíc na 1,5 milionu (polovina z toho zamířila jinam do Afriky). A to v době, kdy africká ekonomika začala vzbuzovat optimismus – kontinent, jenž byl druhdy synonymem ekonomické beznaděje, od počátku století zdvojnásobil tempo růstu, letos má růst o 5 procent.

Pokračování a další články o migrační vlně najdete v novém čísle Týdeníku Echo.