Sněm TOP 09 a Kalouskova výzva

Témata: ,

O víkendu proběhl sněm TOP 09. Podle očekávání se předsedou stal Miroslav Kalousek, a to zcela přesvědčivou většinou (jak by ne, nikoho jiného ani nemají dispozici; kromě toho je Kalousek tč. nejvýraznějším a nejschopnějším z  politiků na české politické předscéně). Karel Schwarzenberg odešel z důvodů zcela pochopitelných a plausibilních, navíc s ušlechtilým předsevzetím: „Doufám, že nastolíme novou tradici v české politice, že bývalý předseda není zlostný dědek, který pronásleduje a mstí se na těch, kteří stranu převzali po něm“. To dělali zatím všichni čeští polistopadoví prezidenti s výjimkou Václava Havla, který to ovšem nedělal proto, že se vlastně ani žádnou stranu neměl. Pro Karla Schwarzenberga to nabude až tak těžké, jeho dosavadní pozice ve straně nebyla příliš silná – dělal v TOP 09 vlastně spíš prezidenta než předsedu. Stává se čestným předsedou, čímž se zase až tak moc nemění, a povede pražskou kandidátku strany do příštích voleb. I první místopředseda Marek Ženíšek a místopředsedové Heger, Adamová, Langšádlová a Chalánková byli zvoleni bez problémů a přesvědčivou většinou.

Sněm byla v podstatě idyla, přitom demokratická, protože strana má i svého disidenta, Pavla Lukšu, který žádá „vzdát se klišé Antibabiš“. Ten ovšem raději do vedení ani nekandidoval. Mimochodem, bylo by zcela neblahé a v podstatě i nemravné a nešikovné, kdyby strana provozovala něco jako „konstruktivní sebekritiku“ a tím se přizpůsobovala atmosféře vítězné Velké protikorupční revoluce. Není možné jakkoli legitimovat nezodpovědné, vážné a účelové podvrácení demokracie a právního státu a faktickou likvidaci svobodných médií, k nimž tu v posledních letech došlo. ODS se o cosi podobného pokusila, a vůbec jí to nepomohlo (to, že teď získává preference, je hlavně důsledek populistického nadbíhání náladám ve veřejnosti v souvislosti s migrační krizí a s odporem proti EU – sám se musím přiznat, že mně je v těchto záležitostech postoj TOP 09 podstatně bližší). A je docela legitimní personifikovat protivníka demokracie do dvojhlavé příšery Zeman – Babiš, i když je to samozřejmě jako každá personifikace určité zjednodušení.

Nový předseda strany Kalousek dal najevo, že ve věcech EU a migrační vlny TOP 09 zatím podporuje politiku vlády a ČSSD. TOP 09 je podle něho „pro svobodu a demokracii a pro západní orientaci“, a bude se „stavět snahám, které naši demokracii chtějí okleštit a které nás chtějí orientovat na Východ“. Proto hodlá „nalézt průnik se všemi demokratickými stranami pro obranu svobodného demokratického prostředí, tedy i s demokratickou levicí“. A v rozhovoru pro Právo, z něhož cituji, zašel ještě dál: „Kdyby měly být volby za měsíc, tak by už v kampani a po volbách apeloval, aby v zájmu priorit – ochrana demokracie proti růstu extremismu a důstojné zvládnutí utečenecké krize – se spojily všechny demokratické strany. Na mysli mám ODS, TOP 09, ČSSD a KDU-ČSL. Aby se spojily do jedné výkonné moci.“ Připustil ovšem, že „hlediska hospodářské politiky by to bylo utrpení, protože bychom se nedokázali shodnout, a byla by to udržovací vláda“. TOP 09 se hodlá angažovat i v oblasti médií, „důslednou podporou médií, která nepodléhají žádnému oligarchovi. Dál se budeme snažit vyžádat od vlády to, co slíbila v programovém prohlášení, zákon, který by zakazoval kumulaci médií.“ (Nevím jen, zda je úlohou politické strany podporovat nějaká média, spíš by měla pečovat o vytváření prostředí rovné soutěže a bránit monopolu).)

Diplomaticky, ale poměrně jednoznačně se vyjádřil i k tomu, jak se staví k odkazu Václava Havla (tady musel předvést něco z tance mezi vejci): „Když to řeknu jeho slovy: Václav Havel, jistě velikán naší doby, byl přepestrá a rozmanitá osobnost. Proto žádná strana nemůže být nositelem jeho tradice. Za co Havla ctíme a co chceme ochraňovat, je jeho odkaz zahraničněpolitického azimutu. … Pohled Václava Havla na vnitrostátní politiku bych sdílet nechtěl, protože on volné soutěži politických stran nevěřil a byl v tomto elitář.“

Pozoruhodná je i jakási programová rošáda na pravolevé ose: zatímco ještě kolem voleb v r. 2010 a bezprostředně po nich TOP 09 premiantsky upozorňovala na to, že je pravice nejpravicovatější a ODS jí může v této věci tak nanejvýš pucovat boty, teď s lehkým náznakem sebekritiky zjišťuje, že je najednou od ODS vlastně nalevo. Jistě, pravice nejpravicovatější teď už nefrčí. Na tom je vidět, jak strašná blbost je definovat se jako „autentická pravice“, resp. „autentická levice“. Slova „pravice“ a „levice“ nemají např. na rozdíl od slov „konzervativní“, „křesťansko-demokratický“, „liberální“, „sociálně demokratický“ resp.“socialistický“ vůbec žádný vlastní obsah a závisejí jedno od druhého: pravice je to, co je napravo od levice, a levice je to, co je nalevo od pravice. Nejde o to být „pravý“ nebo „levý“, ale říkat a prosazovat rozumné věci, a ne říkat či prosazovat kraviny. Kravina není o nic menší kravinou tím, že je „levicová“, a o nic větší tím, že je „pravicová“. Kravina zůstává kravinou, i kdyby trakaře padaly.

ČSSD, k níž směřovala Kalouskova skrytá nabídka k velmi úzké spolupráci, ji ovšem unisono odmítla. ČSSD se jednak příliš a velmi nedůstojně namočila ve VPKR (Velké protikorupční revoluci), a bude jí muset ještě o hodně víc téci do bot, aby o něčem podobném byla vůbec schopná uvažovat: znamenalo by to „přehodnocení velmi mnoha hodnot“. A navíc – namočená je i TOP 09, která se v té době chovala taky krajně pochybně a nedůstojně, a že by to jejím lídrům (tedy např. Miroslavu Kalouskovi) aspoň trochu docházelo, se zatím vůbec nezdá. Myslím, že všechny demokratické strany by k tomu, aby byla do budoucna možná jejich spolupráce, musely jít především hodně do sebe.

Maďarský filosof István Bibó napsal kdysi v souvislosti se strašným nepřátelstvím mezi středoevropskými národy v první polovině dvacátého století: „skutečná demokracie a skutečné usmíření mezi těmito národy zavládne teprve tehdy, až poprvé společné pochopí a pojmenují své vlastní, vzájemné zpustnutí“. Takže, per analogiam: skutečná demokracie a skutečné usmíření (které je v politice zapotřebí, protože politika stojí na usmiřování rozporů, ne na třídním boji) zavládne na české politické scéně teprve tehdy, až demokratické politické strany (k nimž nepočítám ani ANO, ani komunisty a ani různý odpad, který se tu hromadil od převratu dodnes, od Sládka přes Bártu až po Okamuru, to všechno jsou – včetně dnešního prezidenta – odpůrci demokracie) společně pochopí a pojmenují své vlastní, vzájemné zpustnutí, které od devadesátých let postupně eskalovalo a vyvrcholilo v kataklysmatu Velké protikorupční revoluce.

Opakuji: společně pojmenovat vlastní, vzájemné zpustnutí. Platí to pro všechny zleva doprava, od ČSSD až po ODS. Zatím se do toho nikomu ani trochu nechce.

Přejít na diskusi