Medúzy škodí tepelným elektrárnám

Tento článek začíná jako typická novinářská hříčka, ale končí úplně vážně a dokonce se týká i našeho území. V posledních zhruba deseti letech v povrchové vrstvě moří a to zejména nedaleko pevniny roste množství dusičnanů, které pochází jak z automobilového provozu, tak i z odpadní vody. U automobilů a obecně spalovacích motorů je mechanismus vzniku poměrně dobře známý - malá část dusíku se za tepla a někdy i za přítomnosti katalyzátorů promění na oxidy dusíku, které dál reagují až na dusičnan amonný, tedy na druh hnojiva. Ten se vymývá deštěm a hnojí přitom vodní nádrže. Může se jednat jak o český rybník, tak i o povrchovou vrstvou moře. V obou případech je výsledek podobný – začnou růst sinice a řasy a rybník "chytí" zelenou barvu.

Překvapivě mnoho domů na mořském pobřeží a to se týká i některých honosných vil na americké Floridě nemají čistírny vod, takže odpadky volně vytékají do moře. Američtí dobrovolníci chodili po floridském pobřeží a ptali se, zda si mohou dojít na záchod a přitom do mísy vlili stopovací látku. Podél pobřeží zatím plula loď s analytickou aparaturou. Ukázalo se, že stopovací látky v obsahu latríny se do moře někdy dostala již během 40 minut.

Výsledkem je zejména poničení korálových útesů, kde v rovnováze žije polyp a řasa. Pokud má řasa hodně hnojiva, tak jej nepotřebuje a zaroste korálový útes. Vyhubí polypy, ale sama někdy bývá pohlcena povlakem sinic. Skončí to mrtvým korálovým útesem. Na pobřeží Floridy jsou korálové útesy poškozené z asi 80-95 %. Změněný chemismus a zřejmě i vyšší teplota moře pomáhá růstu medúz, kterých je stále víc a stávají se velkým  problémem. Ucpávají chladící systémy velkých lodí a to včetně americké letadlové lodě. Ale také dřív čisté pláže začínají být medúzami zahlceny a to se v některých případech jedná o nebezpečné žahavé druhy. Svoji roli hraje i přelovení ryb, které se medúzami živí, nebo jim konkurují.

Poslední případy ucpání chladících systémů se týkají tepelných a jaderných elektráren, které používají mořskou vodu. V minulém roce varovala studie Spojených národů, že množství medúz vzrůstá. V tomto roce provedl intenzivní výzkum tým vedený Lucasem Brotzem z Univerzity v Britské Kolumbii výzkum 66 velkých mořských ekosystémů. Ukázalo se, že počet medúz roste ve 45 ekosystémech a v některých se dá hovořit o vážném přemnožení.

Dochází k tomu, že medúzy, které ucpaly potrubí, odstavují celé elektrárny, což je zejména u jaderných zařízení určitý problém. V minulém roce se to stalo ve Švédsku v jaderné elektrárně Oskarsham, před tím i izraelské tepelné elektrárně Orot Rabin a ve skotském jaderném zařízení v Tornessu.

Pochopitelně, že nejlepší by bylo moře vrátit do stavu před dvaceti lety, ale to není možné. Korejci proto vyvinuli speciální podmořský robot "medúzový terminátor", který typicky funguje v sestavě o třech robotech a každá "trojka" může zlikvidovat až 900 kg medúz za hodinu. Pokud se týká destrukce, tak lidé umějí být skutečně kreativní.

Sladkovodní medúzy jsou malé, skoro neviditelné a zatím málo početné. Z našich vod je znají jenom specialisté, ale rozvíjí se jiný problém – přemnožení drobného měkkýše slávičky mnohotvárné, drobného něco přes centimetr velkého pruhovaného měkkýše.

Slávička se podobá jedlé tmavomodré slávce, jakou jste možná ochutnali ve středomořské kuchyni. Byla velmi populární mezi českými akvaristy, protože se používá k čištění akvárií. Pak někdo vyzkoušel další pokus ve velkém – slávička dílem utekla, dílem byla vysazena v několika našich vodních nádržích, aby od řas vyčistila i rybníky. Doopravdy se ukázalo, že v některých místech dokázala zvýšit průhlednost vody z nějakých 40 cm až na jeden metr. Ovšem za tu cenu, že při této akci změnila potravinové poměry na dně nádrže a tím došlo k vyhubení řady drobných druhů.
Němci slávičku nazývají „Wandermuschel“ a tomu odpovídá i starší slovenské označení „toulavec“. Slávička byla původně doma v kaspické oblasti, ale dostala se s balastní vodou (to je voda používaná na stabilizaci prázdné nákladní lodi) do USA, Japonska a na další místa. Zde každoroční škody způsobené slávičkou dosahují několika miliard dolarů. Ucpává sací potrubí vodních elektráren a zavlažovacích zařízení. Je malá projde běžným filtrem, pak se usadí v potrubí a doroste v celou kolonii. Je schopna vytvořit celé měkkýší město s hustotou až 30 tisíc sláviček na metr čtvereční.

U nás byla původně pozorovaná v pískovnách u Nákla, ale při povodních se dobře rozšiřuje po celém toku Moravy. Sám jsem pozoroval hromady sláviček v dolní Novomlýnské nádrži, ale obsazuje i lomová jezírka jako třeba na Kosově v Českém krasu, kde jí svědčí mírně slaná voda vzniklá zvětráváním pyritu. Když člověk vidí rychlost, s jakou se tento drobný měkkýš šíří napříč Evropou i Amerikou, tak začne mít obavy z neplánované odstávky třeba francouzských jaderných elektráren, abychom nemluvili jen o našich zařízeních. Globalizace přírody se tak stává stále větším nejenom ekologickým, ale teď už i technickým problémem.

Přejít na diskusi