Bělorusko? ‚Žádní chudáci, jen vkusně oblečení a nasycení lidé‘
Jak to vidí Haló noviny
NOVÉ
Poslední diktátor v Evropě, potlačování politické opozice, ne tak úplně svobodné volby… V podobných hodnoceních Běloruska a jeho dlouholetého vůdce Alexandra Lukašenka se ale najdou i „světlé“ výjimky. Jednou z nich je článek v komunistických Haló novinách, kde se píše o takřka bezvadných volbách, zemi bez chudých lidí a obchodech plných zboží.
Článek s názvem „Rozdíly“ pracuje s obvyklou komunistickou zápletkou – nespravedlivým přístupem Západu (v tomto případě i českých politiků) k jednotlivým zemím světa. A právě Lukašenkovo Bělorusko se stalo předmětem obrany od autorky článku Moniky Hoření. „Každého přemoudřelého komentátora zajímá v prvé řadě, zdali prezident Lukašenko propustil z vězení disidenty (což se stalo), ale nikdo nesdělí, jaká je životní úroveň deseti milionů Bělorusů, jak se v této úpravné, čisté a opečovávané zemi žije běžným lidem,“ píše bývalá tisková mluvčí KSČM.
Během svých návštěv Běloruska neviděla „ani bezdomovce, ani chudáky, ani žebráky, naopak lidi velmi vkusně oblečené a nasycené, čemuž odpovídala i nabídka v obchodech“. Z této zkušenosti vyvozuje předpoklad, že lidé volí prezidenta Alexandra Lukašenka dobrovolně, protože „nepreferují ve své zemi v současné době změnu“.
A v jednotlivostech má vlastně pravdu. O tom, že to přinejmenším v hlavním městě Minsku nevypadá nijak špatně, mluví i lidé, kteří běloruskou metropoli také navštívili v nedávné době (možná s výjimkou adjektiva „vkusně“ u oblečení). A bezdomovci a žebráci nebyli ani v komunistickém Československu. Pravděpodobné je i to, že Lukašenko má mezi obyvateli skutečně velkou podporu – byť možná ne obdržených 83 procent hlasů, zvláště pokud by mu mohla vyrůst skutečná politická konkurence.
Čtěte také: Nobelovu cenu má ‚nežádoucí‘ běloruská spisovatelka
A právě o celkový obraz Běloruska a tamního autoritářského režimu jde, a nejen o to. „Republika Bělarus právě absolvovala prezidentské volby, na něž dohlíželi zahraniční pozorovatelé, včetně českých, a nepadla žádná vážná připomínka, která by volby označila za neprávoplatné. Přesto se z mnohých sdělovacích prostředků linou očerňující nebo aspoň zpochybňující řeči,“ píše dále Monika Hoření (která je zároveň dcerou někdejšího člena ÚV KSČ a šéfredaktora Rudého práva Zdeňka Hořeního).
Za bezvadnost voleb by ovšem ruku do ohně nedali ani pozorovatelé z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), kteří průběh prezidentských voleb, konaných v neděli 11. října, kritizovali. „Je zřejmé, že Bělorusko má před sebou ještě velkou cestu, aby naplnilo své demokratické závazky,“ prohlásil po volbách šéf pozorovatelské mise OBSE Kent Härstedt. „Průběhem sčítání hlasů a shromažďováním volebních výsledků jsme rozčarovaní,“ dodal švédský diplomat.
Kde asi mohla Hoření vidět "lidi velmi vkusně oblečené a nasycené, čemuž odpovídala i nabídka v obchodech" http://t.co/UMFK9HVVAx
— Michael Romancov (@MichaelRomancov)
October 19, 2015
Kriticky hodnotily průběh voleb i Spojené státy. „Spojené státy vítají klidný průběh prezidentských voleb konaných v Bělorusku 11. října. Nicméně jsme zklamaní, že pokud jde o svobodu a rovnoprávnost voleb, Bělorusko nedostálo svým mezinárodním závazkům,“ stojí v prohlášení ministerstva zahraničí USA.
Jedenašedesátiletý Lukašenko byl zvolen prezidentem již popáté a stojí v čele bývalé sovětské republiky už 21 let. Dle Ústřední volební komise obdržel 83,49 procenta odevzdaných hlasů. Ale, jak se píše dále v Haló novinách: „Je to už trapné, pořád se otírat o tuto zemi a na ‚diktátorovi‘ Lukašenkovi stavět důvody pro různé bariéry spolupráce...“
