Nečekaná povolební frustrace pod Tatrami

Slovensko hraje o hodně

Nečekaná povolební frustrace pod TatramiTÝDENÍK ECHO 1
Svět
Tomáš Pergler
Sdílet:

Ostrý Grúň je na první pohled celkem obyčejná vesnice pod jižním svahem pohoří Vtáčnik. Na středním Slovensku byste našli spoustu rázovitějších, turisticky zajímavějších. Z provinčnosti se obec trochu vymyká pravidelným pořádáním mistrovství světa v kosení trávy, provozováním menšího lyžařského střediska nebo technickou památkou – prvorepublikovým železničním mostem. A ještě historickou tragédií, srovnatelnou s osudem českých Lidic.

Dne 21. ledna 1945 přepadla tehdejší osadu protipartyzánská jednotka Edelweiss, vypálila ji a zavraždila přes 60 obyvatel. Nejmladší obětí byl čtrnáctiměsíční Filip Debnár, který zemřel v náručí své jedenáctileté sestry. Tento den se v obci každoročně připomíná jako Krvavá neděle, k památníku přijíždějí školáci z okolí i politici z Bratislavy.

Po jednasedmdesáti letech získala v parlamentních volbách v Ostrém Grúni 17 procent hlasů Ľudová strana Naše Slovensko, která se otevřeně hlásí k totalitnímu režimu tzv. Slovenského státu, spojence nacistického Německa. Její šéf Marian Kotleba si nechává říkat vůdce a se svými druhy se obléká do stejnokrojů nápadně připomínajících uniformy Hlinkovy gardy. Více hlasů v obci už získal jen Směr dosavadního premiéra Roberta Fica.

Šokující volební úspěch neonacistů, kteří podle všech oficiálních předvolebních průzkumů neměli šanci na překonání pětiprocentní hranice pro vstup do Národní rady, a nakonec jsou s výsledkem osm procent pátou nejsilnější stranou, přičemž zdaleka nebodovali jen v regionech s vysokou nezaměstnaností nebo romskými osadami a dostali mnohem víc hlasů než papírový vyzyvatel Fica z pravicového tábora, se po uplynulém víkendu snažila pochopit a nějak zdůvodnit slovenská i zahraniční média.

Hledají se jednoduché i komplikované příčiny a viníci, objevily se katastrofické vize i chlácholivá ujišťování, že Kotlebovi voliči nejsou protidemokratičtí nacionalisté, spíš protestují proti nemohoucnosti politického establishmentu a vlastně se až tak moc nestalo. Jenže ono se stalo.

Celý článek najdete v novém vydání Týdeníku Echo ZDE.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články