1 Týdeník Echo

Překreslení mapy Francie: Startup Macron se stal monopolem

ANALÝZA

Témata: ,

Jeden rok, dva měsíce a 12 dní potřeboval devětatřicetiletý Emmanuel Macron k tomu, aby dokázal ovládnout Francii a kompletně překreslit mapu páté republiky, založené generálem Charlesem de Gaullem v roce 1958. Po vítězství v květnových prezidentských volbách získal teď se svým politickým startupem Republika v pohybu přes šedesát procent v Národním shromáždění. Dosáhl na 380 z 577 křesel. Spolu se spojenci z centristické strany MoDem drží 355 křesel. Ze startupu se stal během 438 dní politický monopol.

Emmanuel Macron, netající se inspirací Ludvíkem XIV., dokázal největší politický obrat v některé z největších evropských zemí za desítky let. Z celé řady pohledů patří k Macronovi slovo nej. Je nejmladším prezidentem v historii páté republiky. V Česku by se ve svém věku ještě ani prezidentem stát nemohl; ústava stanoví, že hlava státu musí překročit čtyřicítku. Macron je zároveň francouzským prezidentem s nejslabším mandátem. Ve druhém kole, kdy proti němu stála šéfka Národní fronty Marine Le Penová, dostal 66 procent hlasů. Při rekordně nízké účasti, kdy zároveň mnoho lidí s pocitem, že nemají komu dát hlas, přišlo prohodit bílé lístky, ho volilo výrazně méně Francouzů než jeho předchůdce v Elysejském paláci.

Nej platí i pro jeho parlamentní většinu, která je jedna z nejpočetnějších v historii. I když se tradičně kvalitní francouzské průzkumy tentokrát úplně netrefily. Podle posledních předvolebních odhadů měla jeho Republika v pohybu získat až 470 křesel. Průzkumy se minuly v tom, že pravicoví voliči se nakonec ukázali být loajálnější gaullistickým republikánům, než se původně zdálo. Macron té většiny dosáhl při rekordně nízké účasti. K prvnímu kolu parlamentních voleb přišlo 48 a ke druhému jen 43 procent voličů. To je výrazně slabší než francouzský standard. Před pěti lety byla u parlamentních voleb účast 55 a před deseti 60 procent.

Jak se čtvrtinou hlasů ovládnout zemi

Emmanuel Macron má pro svou velkou změnu Francie, kterou voličům slíbil, velmi slabý mandát. Jeden z nejslabších ze všech francouzských prezidentů za poslední desítky let. Z pohledu zvenčí to vypadá, že je Francie macronizovaná a nový prezident vyvolává široké nadšení. Ve skutečnosti je ale Francie rozdělená podobně jako Amerika nebo Velká Británie. Jen to není na první pohled tak vidět. Na jedné straně stojí Macronovi stoupenci, na druhé jsou trosky rozbité politické scény, v níž se jakž takž dokáží držet jen pravicoví republikáni. Socialistickou stranu, za niž byl do založení svého prezidentského startupu ministrem pro ekonomiku, Macron v podstatě vymazal z politické mapy. Část jejích perspektivních politiků převzal a zbytek odeslal do politického důchodu. U pravicových republikánů se mu ten rozvrat nepovedl tak důkladně. Dnes zůstávají na politické scéně jeho jediným skutečným soupeřem. V parlamentu mají 113 poslanců. Socialisté 29, krajně levicová Nepodrobená Francie skokana prezidentských voleb Jeana-Luca Mélenchona 17 a Národní fronta Marine Le Penové osm křesel.

Nejde jen o změnu dresu. Tři čtvrtiny poslanců Národního shromáždění jsou nováčci. Z 577 zvolených v roce 2012 už v parlamentu nezasedne 424 lidí. Macronovi se daří i feminizace politiky, která byla pilířem jeho programu. V parlamentu zasedne 228 žen, což je 38 procent ze všech poslanců. V tom minulém jich bylo 115. Macron nedosáhl parity, kterou nasadil ve svém prozatímním prezidentském kabinetu. Jeho Republika v pohybu ale k feminizaci výrazně přispěla.

Rozložení na francouzské politické scéně i přes úplně jinou velikost země a volební systém připomíná aktuální poměry sil v české politice. Andrej Babiš jako osoba Emmanuela Macrona nepřipomíná téměř v ničem. Zásadní rozdíl je v tom, že Macron systémově neohrožuje francouzskou demokracii ani nestoudně nekumuluje moc. Není největším příjemcem evropských dotací, není třetím nejbohatším Francouzem, není vážně podezřelý ze stamilionových daňových podvodů a pro start své politické kariéry si nepořídil média. Startup proměnil v monopol bez všech těchto mocenských anabolik.

Babiše ale připomíná postavením na domácí politické scéně. Na jedné straně jsou Macron, respektive Babiš. Na druhé rozložená politická scéna bez výraznějších osobností, jež by jim dokázaly konkurovat. Oba mají skutečnou podporu plus minus čtvrtiny oprávněných voličů svých zemí. S ní ale díky rozkladu zbytku politické scény mohou dominovat.

Zrovna v pondělí 19. června, kdy byly vyhlášeny oficiální výsledky druhého kola francouzských parlamentních voleb a toto vydání Týdeníku Echo odcházelo do tiskárny, vyšel nový průzkum volebních preferencí agentury STEM. České průzkumy na rozdíl od těch francouzských, jež se většinou plus minus trefují, je potřeba brát s velkou rezervou. Trend se z nich ale vyčíst dá. Podle průzkumu na nereprezentativním vzorku 905 voličů, jejichž hlasy agentura sbírala mezi 5. a 15. červnem, by Babišovo ANO dostalo 25 procent hlasů. Druzí komunisté by měli 11 procent, třetí sociální demokracie 9, čtvrtá ODS 7 a pátí lidovci šest procent. Pětadvacet procent lidí, kteří tvrdí, že by volit šli, neví, komu by dali hlas. Když se preference přenesou do volebního modelu, v němž se počítají jen rozhodnutí voliči, má Babiš 32,5 procenta. Druzí komunisté 12,6, třetí socialisté 11,4, čtvrtá ODS 9,6, pátí lidovci 7,4 procenta a šestá TOP 09 5,5 procenta. Babiš by se ve sněmovně velmi přiblížil většině. Měl by 92 křesel a jako vládního partnera na pohodlnou většinu by si mohl vybrat kohokoliv z ostatních. To vše se skutečnou podporu pětadvaceti procent oprávněných voličů. Podobně jako u Emmanuela Macrona.

Francie není macronizovaná, stejně jako Česku není babišizované. Emmanuel Macron a Andrej Babiš ale silou svých osobností dosahují i s malou podporou na většinovou moc, protože proti sobě nemají žádné skutečné soupeře.

Svádění a odtažitý majestát

Macronovo bleskové převzetí dominance nad Francií je z pohledu politické kampaně fenomén. S velkým uznáním o něm mluví i Donald Trump, který se s ním ideově zrovna neshodne. „Je pro mě velkou ctí být s nově zvoleným prezidentem Francie, který v neuvěřitelné kampani dosáhl fantastického vítězství. Všude na světě se o tom mluví,“ lichotil Trump poté, co mu v rámci summitu NATO v Bruselu při schůzce na americké ambasádě Macron dlouze drtil ruku, aby předvedl, že je těžší politická váha. Trump si na zdvořilostní fráze zrovna nepotrpí. Chválu na Macrona zjevně nepěl kvůli politickému vlivu Francie. Německé kancléřce, jejíž země je důležitějším hráčem, žádné takové komplimenty neskládal. Od Trumpa to byl zjevně přirozený živelný obdiv k tomu, co se Macronovi v jeho politickém marketingu podařilo.

Emmanuel Macron je člověk mnoha tváří, umí s nimi pracovat a autenticky je používat. Ve Francouzích vzbudil nadšení nejen svým mladistvým zjevem a energií, která z něj na rozdíl od letitých politických harcovníků sršela. Ukazoval především mimořádnou schopnost oslovit lidi. Dát každému jednomu z nich najevo, jak jsou pro něj důležití. Je to přesně ten typ člověk, který na schůzku s vámi přijde skvěle informován o vašich zálibách a úspěších. Dá najevo, že je dobře zná a polichotí vám. Ten zájem projevuje dost bezprostředně. Hodně lidí podlehne a začne dotyčnému důvěřovat, že to myslí dobře, aniž jim nějak obšírně vysvětluje, co konkrétně chce dělat.

Emmanuel Macron si je této své přednosti velmi dobře vědom a pracuje s ní. Politika není první branže, kde jí úspěšně využívá. Své mimořádné přesvědčovací a vyjednávací schopnosti dával už jako investiční bankéř do služeb Rothschildů. „Stáváte se svého druhu prostitutem. Podstatou té práce je svádění,“ řekl Macron Wall Street Journalu o své krátké kariéře investičního bankéře. Jeho největším obchodem byl prodej divize dětské výživy společnosti Pfizer francouzskému Nestlé SA. To mu vyneslo bonus 2,8 milionu eur (75 milionů korun).

V české politice má tyto typické macronovské vlastnosti Jiří Pospíšil. Někdejší ministr spravedlnosti z ODS, nyní europoslanec za TOP 09, dokázal právě díky tomu dlouho vést žebříčky popularity a získávat ve volbách nejvíc preferenčních hlasů, i když do nich šel z posledního místa kandidátky. I on se netají prezidentskými ambicemi. A protože lednový prezidentský souboj je stále velmi otevřený, je klidně možné, že lidem dobře známý Pospíšil do něj může při tom správném vývoji po parlamentních volbách v říjnu naskočit.

V Elysejském paláci ale Emmanuel Macron nasadil novou tvář nedostupného, pro běžný lid vzácného mocnáře, k němuž se jen tak někdo nedostane. Server Politico popisuje, jak se nový prezident zbavil většiny svých spolupracovníků z kampaně. Zavřel se v úzkém okruhu svých nejbližších mladých poradců a snaží se vyzařovat nedostupný majestát. Už fotografie za ty dva měsíce v čele země ukazují, jak se Macron vůdcovsky prožívá. Jednou pózuje v historických křeslech, evokujících královský trůn. Jindy kyne vojenské přehlídce, stojíc v otevřeném voze po vzoru generála de Gaulla. Osobní prezentace a sebestylizace je základem macronismu.

Se slabým mandátem vyvolal vysoká očekávání, jak zvedne Francii z ekonomické a bezpečnostní krize. Už v parlamentní kampani se ale dostával do kolize se svými prezidentskými sliby, v nichž hlásal reformy, jimiž rozpohybuje francouzskou ekonomiku a ušetří v rozpočtu 60 miliard eur ročně. Pak ale nasliboval nové výdaje a úlevy na daních za 32 miliard eur.

Většina na prosazování reforem je pohodlná. Legitimita jeho vládnutí ale není kvůli nízké podpoře velká. Teď je jen na Emmanuelu Macronovi, čím se předvede. Ve Francii víc než kde jinde platí, že ty hlavní reformy je potřeba udělat hned po nástupu do Elysejského paláce. Než se proberou odbory, nastartují ulici a zmizí důvěra z volební kampaně. Emmanuel Macron slíbil, že představí svůj vládní program na státní svátek 14. července.

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.