Přebytek rozpočtu a návrh na ten další? To je na pár facek

Přebytek rozpočtu a návrh na ten další? To je na pár facek 1
Blogy
Ladislav Tajovský
Sdílet:

Čísla o letošním vývoji státního rozpočtu jsou taková, že člověk, aby se nad nimi pohoršoval, musí být buď skutečný liberál, jako je autor těchto řádků, nebo zarytý člen parlamentní opozice, jako třeba Kalousek. I takto pozitivní vývoj však vyvolává některé důležité otázky.

Zaprvé: proč tomu tak je, tedy hlavně proč se rozpočet vyvíjí lépe, než se očekávalo? Jako skoro všude, i tady se tříští současná a předchozí vlády – každá si přičítá zásluhy a není snadné argumentovat tak, aby to bylo neprůstřelné a nezávislé na osobních sympatiích. Nechme to tedy na politicích a mějme radost, že vše přes jejich úporné snahy dopadá lépe, než se plánovalo – to je docela důležité slovo, protože zákon o státním rozpočtu je především zákon, a tedy by se, podle většinového názoru, měl dodržovat. Ekonomie nám tady jasně říká, že každý zásah do hospodářství má své skutečné důsledky až s jistým fázovým zpožděním – je tudíž klidně možné, že část dobrých zpráv může padat na vrub zlepšeného výběru daní, jak tvrdí dnešní koalice, ale je zcela jisté, že jich je dosahováno i díky opatřením přijatým vládami předešlými, tedy současnou opozicí. Asi tak nějak to tedy bude, každý, ať si vybere podle svého.

Zadruhé: že se vláda chlubí takto se vyvíjejícím rozpočtem současným a zároveň předkládá dobře známý návrh rozpočtu na rok příští, je … na pár facek. Z toho se snad ani nejde nijak vykroutit, jen se dá sázet na to, že to ctěnému voličstvu nějak unikne a nedojde mu, proč to všechno je. Bohužel to vypadá tak, že sázka vychází a úvaha je to veskrze správná. Příští rok je rokem klíčových voleb a bude tudíž dost peněz na rozhazování všemi směry – tedy minimálně třemi, protože tolik je stran tvořících současnou vládu. Kdo si počká, ten se dočká – tak pár měsíců počkejme a uvidíme. Zase.

Zatřetí: zajímavé je sledovat i výkony nominální opozice a její reakci na výsledky rozpočtového hospodaření. Hlavní výtkou vládě je z pravé strany politického spektra poukazování na neschopnost proinvestovat vybrané prostředky, tedy absence či minimálně nedostatek projektů, na které by se daly peníze vynaložit. To zní logicky a v rámci všeobecně akceptovaného paradigmatu správně – a čísla tomu i odpovídají, ušetřilo se skutečně zejména v oblasti vládních investičních výdajů.

Jenže! Je to vlastně špatně? Samozřejmě z jedné strany jde o to, že když se vybrané daně neproinvestují, tak se projedí – a to asi špatně skutečně je. Na druhou stranu, co je špatného na tom, že vláda – a že to bohužel není záměr, je jiná věc – nechává investiční výdaje na někom jiném, tedy definičně na soukromém sektoru? Máme-li vládě vyčítat, že dostatečně neinvestuje, pak toutéž logikou dojdeme ke konstatování, že nejlépe se v Evropě s Velkou hospodářskou krizí vypořádalo Hitlerovo Německo, protože to investovalo tak, že se mu nikdo na světě nerovnal. Rekordně se budovaly dálnice a v roce 1936, kdy celou Evropu, včetně Československa, sužovala nezaměstnanost, Německo muselo začít dovážet pracovní sílu.

Je to možná příklad z dávné minulosti a tedy i odtažitý, ale logika je za tím naprosto stejná. Kdo tedy vyčítá jedněmi ústy současné vládě, že málo investuje, druhými říká třeba to, že Hitler hospodářské těžkosti řešil dobře. Bohužel přesně touhle cestou se už desítky let ubírá hospodářská politika vyspělého světa, a že jde na rozdíl od Německa třicátých let o demokratické země, je jaksi něco navíc. Příklad jako z učebnice, chtělo by se říct.

Můžeme mít tedy jen radost z toho, že vláda není schopna dostatečně investovat – buďme si jisti tím, že je-li zde prostor pro smysluplné investice, zaplní je soukromý sektor, když ne letos, tak za rok určitě. A zbylé peníze můžeme použít třeba na splátky olbřímího státního dluhu. Že je u nás menší než jinde, by nás ani omylem nemělo utěšovat.

Sdílet:

Hlavní zprávy