NOVÉ

Jako kůl v plotě. 25 let od legendárního Jakešova projevu

NAHRÁVKA, KTERÁ ZESMĚŠNILA KSČ

Heslo „Nechceme kůl v plotě!“ se stalo jedním ze symbolů listopadu 1989. Jeho autorem byl tehdejší generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš. Od jeho legendárního proslovu v Červeném Hrádku na Plzeňsku uplynulo právě 25 let.

Jakešovo vystoupení 17. července 1989 před stranickými funkcionáři mělo být reakcí na protirežimní petici Několik vět. Místo toho se stalo parodií na socialistický režim a jeho nejvyšší představitele.

„Nikdo si v tu dobu nedokázal představit, že úroveň Jakešova projevu je na tak nízké úrovni,“ uvedl pro ECHO24.cz historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů. Podle Blažka pomohl Jakeš svým proslovem, který koloval mezi veřejností, překonat lidem strach z režimu, což pak vedlo k větší odvaze při listopadových událostech.

Jakešova slova poměrně rychle zlidověla. Nejvyšší představitel KSČ například mluvil o zpěvačce Haně Zagorové, která Několik vět také podepsala: „...no, tak řekněme, paní Zagorová. Je to milá holka, všechno, no, ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok“. Když mluvil o zemědělství, pletl si bojlery s brojlery, o přestavbě socialismu mluvil jako o procesu, v kterém se ne každý dost vyzná. A pak samozřejmě apeloval na to, aby komunisté nezůstali bez podpory obyvatel „jako kůl v plotě“.

Otupělí straničtí funkcionáři

„Pamatuji se, že jsme to s oblibou poslouchali na střední škole,“ vzpomíná historik Blažek. Připomíná, jak Jakeš míchal jednotlivá témata, skákal od těžkého průmyslu ke kulturní politice.

„Nebyl schopen konzistentního projevu,“ poznamenal Blažek, podle něhož proslov uškodil i samotné KSČ, která se v roce 1989 potýkala s klesající členskou základnou. Z dobových záběrů je navíc podle historika patrné, jak byli straničtí funkcionáři, kteří Jakeše poslouchali, neteční, lhostejní, otupělí, bez emocí.

„Bylo skutečně vidět, že je kůl v plotě,“ dodal Blažek.

Dones přitom není zcela jasné, jak se nahrávka s více než hodinovým Jakešovým projevem dostala do Rádia Svobodná Evropa a na veřejnost.

Jak se záznam dostal ven?

Nejspíš vznikly dva záznamy. Jeden pořídil tehdejší vedoucí přenosového vozu Antonín Dekoj, současný šéf televizních odborů. „Byla to okamžitá reakce na nabubřelost dohlížejícího estébáka, který mi kladl na srdce, že on si ten záznam odnese,“ uvedl později Dekoj. Dodal, že pásku pak předal režisérovi Jindřichu Polákovi.

Druhý záznam patrně vznikl přímo na Kavčích Horách a odtud se nejspíš dostal až do Svobodné Evropy. Redaktorovi Milanu Schulzovi ho doručil tehdejší mluvčí Charty 77 Alexandr Vondra, který nahrávku dostal od literárního kritika Josefa Vohryzka.

„Přinesl k nám do kuchyně magnetofonovou kazetu, pustili jsme si to a hned jsme věděli, že je to natolik zajímavé, natolik demaskující ten režim, že by bylo dobré, aby se s tím seznámili další lidé,“ vzpomínal později Vondra.

Jak se k záznamu dostal Vohryzek, který už je po smrti, ale Vondra nevěděl. Nejpravděpodobnější je ovšem varianta, že jde o kopii přímo z televize. K autorství nahrávky se v roce 1998 v Lidových novinách přihlásil technik Petr Smrčka. Projev pak mezi lidmi koloval ve zvukové podobě i s obrázky.

Za dobových záznamů přitom podle historika Petra Blažka není nijak patrné, že by se StB šířením nahrávky v létě 1989 nějak věnovala. „Dělá to na mě dojem, že si s tím prostě nevěděli rady. Byl to přece projev generální tajemníka komunistické strany,“ dodal Blažek.

Přejít na diskusi