AKTUALIZOVÁNO

Važte slova, vyzval Senát Zemana. Ovčáček mluví o náhubku

,

Prostořeký prezident

Témata: , ,

Prezident by měl být podle Senátu ve vyjádřeních zdrženlivý. Neměl by poškozovat vážnost jiných ústavních orgánů ani ohrožovat spojenecké závazky a hodnotovou orientaci České republiky. Jako hlava státu by neměl svými slovy a činy společnost rozdělovat.

Senát se na tom dnes shodl nejtěsnější většinou po debatě o sporných výrocích prezidenta Miloše Zemana. Jeho mluvčí Jiří Ovčáček na twitteru vzápětí napsal, že prezident si náhubek nasadit nenechá.

Hlasování se nakonec zúčastnilo 35 senátorů, pro bylo 18 z nich. Většina z 81 senátorů se debaty ani hlasování nezúčastnila. Usnesení připravili předsedové senátorských klubů KDU-ČSL a Starostů Petr Šilar a Jan Horník. Horní komora jej přijala ve znění upraveném senátorkou Eliškou Wagnerovou (za SZ) tak, aby nebylo formulováno jako přímá výzva prezidentovi, jen jako připomenutí jeho ústavní a společenské role.

Důvodem usnesení byly Zemanovy výroky proti sankcím EU vůči Rusku za jeho anexi Krymu, nejmenování některých kandidátů na profesory, účast na demonstraci po boku představitele extremistického Bloku proti islámu nebo výroky na adresu premiéra včetně příměru o nedemokratickém odstranění politika kalašnikovem.

„Ačkoliv je usnesení jen antizemanovským folklorem, dobrá zpráva pro senátory: pan prezident společnost spojuje, má podporu 70 procent občanů,“ uvedl Ovčáček. Zeman byl zvolen v přímé volbě, nikoliv senátory, připomněl.

Podobné argumenty použil i senátor a předseda Strany práv občanů Jan Veleba při zdůvodnění, proč by horní komora neměla usnesení přijímat a prezidenta hodnotit. Podle něj je usnesení „vyjádřením nesouhlasu s výsledkem demokratické volby prezidenta“ a společnost rozdělují ti, kteří se s výsledkem volby nesmířili a kteří „ovládají média, zejména ty veřejnoprávní“.

Podle Veleby je Zemanův mandát s ohledem na voličskou účast silnější než senátorský a usnesení sníží popularitu horní komory, neboť společnost je prý kolem Zemana stále více semknuta. Senátor KSČM Václav Homolka odmítl „kádrování“ prezidenta jako nevhodné, účelové a nekorektní.

Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier (ČSSD) odmítl Velebovu bagatelizaci Zemanova výroku o kalašnikovu s poukazem na to, že jej začali využívat někteří extremističtí politici a mohli by jej vzít vážně duševně nemocní jedinci. Podle Františka Bublana (za ČSSD) by měl prezident hledat svornost v národě, to mu ale chybí. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach (ČSSD) se na facebooku od usnesení distancoval a jednání okomentoval slovy: „Ostudná fraška“.

O významu usnesení zapochyboval předseda senátorů ODS Jaroslav Kubera. „Vliv našeho prohlášení na výroky pana prezidenta je asi takový, jako kdybychom se tady rozhodli, že Země se točí příliš rychle a že Senát si přeje, aby se točila pomaleji,“ prohlásil. Podle předsedy evropského výboru Václava Hampla (za KDU-ČSL) je usnesení „velmi důstojné, značně umírněné a role Senátu hodné“. Prezident má podle Hampla reprezentovat politiku státu, kterou určuje vláda pod dohledem Parlamentu. „Naštěstí se snad neposunujeme k putinovskému báťuškovi,“ dodal senátor.

Místopředseda senátního výboru pro lidská práva Jiří Šesták poukázal na Zemanův slovník vůči premiérovi Bohuslavu Sobotkovi (ČSSD), konkrétně na slova „klukovská drzost“, „zrádce“, „neumětelství“. „Oslabování premiéra tímto způsobem, v této nebezpečné době, je oslabování české společnosti,“ dodal.

Usnesení Senátu k jednání a výrokům prezidenta republiky
Text dnešního usnesení Senátu k jednání a výrokům prezidenta republiky:
Senát
I.připomíná
a) že prezident republiky není podle ústavního článku 54 odst. 3 z výkonu své funkce odpovědný, avšak jeho činy a výroky jsou ve smyslu mezinárodního práva České republice přičitatelné, přestože ústavně vrcholným orgánem výkonné moci je vláda; prezident republiky by měl být ve svých vyjádřeních natolik zdrženlivý, aby nemohla vzniknout žádná pochybnost ohledně ohrožení spojeneckých závazků České republiky a její ústavně deklarované hodnotové orientace;
b) princip vzájemné loajality ústavních orgánů, podle kterého při výkonu svých kompetencí jsou ústavní orgány povinny harmonicky spolupůsobit a zdržet se všeho, co poškozuje vážnost funkce a oprávněné zájmy jiných ústavních orgánů, či je dokonce ohrožuje;
II. konstatuje, že prezident republiky, jako hlava státu, má být garantem řádu s posláním společnost sjednocovat a zmírňovat v ní konflikty, a proto by neměl z této své ústavní role vystupovat a svými projevy a činy společnost rozdělovat.

Čtěte také: (Ne)mocný alkoholik Zeman by se měl jít léčit, míní režisér

Přejít na diskusi