NOVÉ

Česko vyváží děti do zahraničí. Trhá přitom sourozence

Děti na export

Témata: ,

Najít dětem v ústavní péči v tuzemsku náhradní rodiče je stále obtížnější, počet zájemců o adopci v posledních letech razantně klesá. U sourozenců z dětského domova na severu Čech se to ale podařilo, přesto jejich osvojení vyvolává kontroverze. Úřady totiž děti rozdělily a navíc je umístily do zahraničí – každého do jiné země. Podle kritiků se separací zničí jejich příbuzenský vztah, přitom tomu šlo nejspíš zabránit.

Zhruba před rokem si ze severočeského dětského domova osvojil manželský pár ze Španělska holčičku v předškolním věku. Její dnes osmiletý bratr tehdy ještě nebyl k mání. Právně byl k adopci uvolněn o měsíc později. O něj posléze projevili zájem náhradní rodiče z Francie. Ti jsou teď v Česku, aby se s chlapcem před osvojením seznámili, popsala deníku ECHO24.cz poslankyně za TOP 09 Jitka Chalánková.

„Kdyby se chvíli počkalo, mohli se sourozenci zkusit umístit společně. Separací se poruší jejich vztah, který spolu měli výborný. Postup úřadů nepovažuji za správný. V dětském domově byly děti společně dlouhodobě a stýská se jim po sobě,“ komentovala Chalánková.

„Chlapec se teď připravuje na adopci a vychovatelů se ptá, jestli to může odmítnout. Navíc už je celkem velký, takže jeho umístění v cizojazyčném prostředí může být problematické,“ dodala opoziční poslankyně s tím, že plánuje podat ohledně postupu Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (UMPOD) interpelaci.

Na případ sourozenců upozornila Chalánkovou ředitelka daného dětského domova s žádostí o radu, případně pomoc. „Vždy se snažíme najít optimální řešení, rozdělovat sourozence, kteří jsou na sebe napojení, je ale surovost,“ uvedla serveru ECHO24.cz žena, která si z důvodu ochrany dětí nepřála být jmenována.

Adopce do zahraničí se ze strany českých úřadů povolují u dětí, které se během šesti měsíců nepodaří umístit do vhodných rodin v Česku. Umožňuje to tzv. Haagská úmluva z roku 1993, ke které se Česká republika připojila v roce 2000. Rozdělení sourozenců je přitom v tomto ohledu podle odborníků „nutné zlo“. Umožní se jim tak vyrůstat v rodinném prostředí, což je prioritou i pro úřady. Jinak by to totiž znamenalo, že by sice děti žily společně, ale v dětském domově.

‚V Česku o děti nebyl zájem‘

„Prioritně se samozřejmě hledá náhradní rodinná péče v Česku. Do mezinárodní adopce chodí děti, které zde v Česku dlouhodobě nikdo nechce,“ uvedl deníku ECHO24.cz ředitel Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (UMPOD) Zdeněk Kapitán.

„O slučování a společné osvojení sourozenců se vždy snažíme. Ne vždy to je ale možné, například, když je právně volný jen jeden ze sourozenců a u druhého probíhá například řízení o nezájmu. Pokud by první sourozenec čekal, čekal by na rodinu ne měsíce, ale třeba roky,“ dodal šéf úřadu.

Podle ředitelky institutu rodinné péče Natama Petry Winnette v případě adopce sourozenců nastává tak „obrovské dilema“ – nechat děti společně žít v dětském domově, nebo je rozdělit a poskytnout jim tak rodičovskou péči.

„Odborníci se obecně shodují, že je přednější, aby malé děti vyrůstaly v rodině. Separace sourozenců je tak nutné zlo, aby se dětem umožnilo mít mámu a tátu. Pokud je takové řešení zcela nezbytné, měly by děti spolu mít nadále kontakt,“ řekla deníku ECHO24.cz Winnette z Natamy.

S tím ale nesouhlasí například právě poslankyně Chalánková, která se angažovala v kauze odebrání sourozenců Michalákových norským úřadem Barnevernet. „Považuji za daleko krutější přijít o sourozence a jít kamsi do neznáma, než zůstat s ním v dětském domově,“ míní politička, která se dlouhodobě zabývá sociální politikou.

Profesionální pěstounství může být výhodný byznys

V loňském roce si zájemci ze zahraničí osvojili okolo padesátky českých dětí, letos zatím 24, ale letošní údaje zahrnují jen případy do poloviny září. V tuzemsku je aktuálně v ústavní péči přes osm tisíc dětí. Počet žadatelů o adopci z Česka přitom dlouhodobě klesá. Loni podalo žádost o osvojení historické minimum zájemců – pouze 548.

Naopak obliba pěstounství roste, předně toho na přechodnou dobu. V loňském roce se přihlásila o danou formu náhradní rodinné péče více než tisícovka zájemců, v roce 2013 to bylo dokonce rekordních 1765 žadatelů. Dlouhodobé pěstounství i pěstounství na přechodnou dobu je státem oproti adopci i mnohem více dotované.

Například profesionální pěstoun, který má dítě ve své péči maximálně jeden rok, si měsíčně přijde na minimálně 20 tisíc korun. Pro zařazení do databáze je potřeba, aby daný uchazeč absolvoval třídenní kurz a prošel zdravotní prohlídkou. Současně je prověřen jeho psychický stav i sociální zázemí. Profesionálních pěstounských rodin je v současnosti u nás zaregistrováno přes 470.

Úřady přechodným pěstounstvím chtějí zabránit umístění dítěte do ústavu. Takhle je před tím, než se vrátí k původní rodině, či se dostane k dlouhodobému pěstounovi, nebo adoptivním rodičům, v rodinném prostředí. Podle kritiků se to ale může stát pro některé pěstouny výhodným byznysem. Příspěvky na děti totiž pobírají i když zrovna v péči žádné dítě nemají.

Čtěte také: ‚Norové nám s Michalákovou prostě lhali‘

Krádež dětí jako v Norsku. Rodiče potomka už asi neuvidí

Proč právě Klokánky? Populista na Hradě a drsná realita

Přejít na diskusi