Hlídací psi

Dnešní automobily jsou plné elektroniky, která je neustále v pohotovosti. Hlídá prostor před autem, kolem něj i za ním. Sleduje reakce řidiče a stále vyhodnocuje miliony informací a dat.

Zatímco ještě před 30 lety se za vrcholný prvek bezpečnosti v autě daly považovat bezpečnostní pásy, dnes posádky aut hlídá celá řada sofistikovaných systémů, z nichž některé umějí dokonce převzít řízení a samy zabrzdit či změnit směr jízdy automobilu.

Už před dekádou se rozmohla řada elektronických pomocníků, kteří hlídají prokluz kol, brání zablokování kol při brzdění či účinně a systematicky rovnají automobil při smyku. Tyto věci už jsou v našich autech běžné, stejně jako celé sady airbagů, připravených
ochránit posádku při nárazu i v nejmenších městských autech. Ale některé prvky aktivní i pasivní ochrany se vyvinuly mnohem výrazněji – chtějí totiž zabránit samotné kolizi předtím, než k ní vůbec dojde. Cílem tedy není mírnit následky určité situace, ale naopak jí předcházet. O co jde?

Pre-crash systémy jsou obecně řečeno ty, které varují řidiče před hrozící srážkou (většinou zvukovým signálem), a tím ho upozorňují, že má něco udělat, aby odvrátil hrozící nebezpečí. Později přišly ještě složitější, propracovanější systémy, které v případě potřeby
převezmou kontrolu nad konkrétní oblastí řízení. Existují například ty, které řidiči v případě nutnosti prudkého brzdění připraví dodatečný brzdný tlak, aby posílily účinek a pomohly řidiči co nejrychleji zpomalit. Další rozpoznají blížící se nehodu a přitáhnou bezpečnostní pásy, zavřou okna či posunou sedadla do poloh, které v případě srážky lépe ochrání posádku.

Jedním z prvních bezpečnostních systémů v automobilovém světě byl Pre-Safe od Mercedesu, představený v roce 2003 v modelu S. Už tento systém, který byl během let samozřejmě propracován a neustále prochází vývojem, používal senzory na měření úhlu natočení
volantu, akcelerace a dalších věcí. Jen tehdy ještě nehlídal okolí vozu. Během posledního vylepšení se začala řešit i únava řidiče, a to sledováním jeho pozornosti na silnici. Posloužila k tomu řada čidel, přičemž systém vyhodnocuje minimálně 70 údajů, a navíc v případě, že řidič nereaguje, auto umí samo lehce zatočit a pokusit se předejít hrozící srážce.

Dnešní systémy už využívají různé radarové technologie a nejrůznější čidla či kamery monitorující okolí vozu. Navíc se z jednotlivých funkcí stávají celé technologické balíčky, které zajišťují posádkám nových automobilů vyšší úroveň bezpečnosti.

Současné pre-crash systémy lze snadno rozdělit do dvou kategorií. Do první patří systémy, které se pouze snaží varovat řidiče před hrozící srážkou, do druhé pak ty, které to aktivně udělají tím, že samy zabrzdí. Avšak přestože v autech najdeme podobně vyspělá řešení, stále platí, že hlavní je věnovat 100% pozornost samotnému řízení.