Firma, která rozkládá zemi

První skutečně vážný konflikt ve vládní koalici se nerozjel kvůli žádné z oficiálních priorit, ale kvůli rozdělení vlivu v polostátní energetické firmě ČEZ. Andrej Babiš porušil koaliční dohody, silově ovládl dozorčí radu, vytlačil z ní zástupce vládních lidovců. Ti si to odmítají nechat líbit a poprvé skutečně uvažují o odchodu z koalice, pokud Babiš neustoupí. Premiér Bohuslav Sobotka se postavil na jejich stranu a tlačí ministra financí, aby stáhl dva ze svých pěti lidí a pustil jejich místa nejen lidovcům, ale i opozičním stranám, aby měly přehled, co se ve firmě děje.

Není to poprvé ani náhodou. Z polostátní energetické firmy s obratem na úrovni pětiny státního rozpočtu a se zisky v desítkách miliard korun se za posledních čtrnáct let od neúspěšného privatizačního pokusu Zemanovy vlády stalo mocenské centrum. Její společenská role podstatně přesáhla její ekonomický význam. Nikde jinde se netočilo tolik státních peněz, s nimiž se zároveň hrálo na tvrdý byznys s veřejně obchodovanými akciemi na burzách v Praze a Londýně. Tato nikdy pořádně nevyjasněná schizofrenní role mezi soukromým a veřejným zájmem a konflikt dvou těžko slučitelných kultur podstatně přispěly k nezdravému propojení byznysu s politikou a k rozčarování z tradičních politických stran.

Nepřátelské převzetí Matrixu

Společenský rozklad, který přišel po roce 2010 a vynesl na vlně antikorupční hysterie do role nejpopulárnějšího politika Andreje Babiše, ohlašujícího, že je potřeba skoncovat se systémem, který tady fungoval pětadvacet let po roce 1989, má řadu příčin. Příliš silný vliv ČEZ a jeho manažerů na politiku i čistě soukromý byznys největších podnikatelských skupin je jednou z těch zásadních.

Skutečné motivy, proč se Andrej Babiš rozhodl jít do politiky a začal tady tvořit oligarchický systém, zatím nejsou úplně jasné a vyplynou nejspíš až časem. Dají se ale vystopovat v jeho raných rozhovorech z roku 2011, než si ho vzali do práce experti na politický marketing z americké firmy PSB a vytvořili úspěšný obraz asketického miliardáře s lidovými manýry, obětujícího zemi svou kariéru a vzácné roky života, protože už se tady nemohl dívat na všudypřítomnou korupci. Na ten Matrix. Na to Palermo.

Minulý pátek, kdy proti vůli koaličních partnerů vyslal hned pět svých lidí do dozorčí rady ČEZ, byl pro něj důležitou první symbolickou kótou v dobytí Matrixu. Ve dvanáctičlenné dozorčí radě (8 zástupců státu, ale z toho jen pět babišovců, 4 odboráři) zatím nemá dost hlasů na výměnu vedení firmy. Nasadil si tam ale dva velmi silné, loajální a motivované kontrolory. Prvním je náměstek ministra financí, profesí auditor Lukáš Wagenknecht, který zároveň zasedl i v auditním výboru. Druhým náměstek ministra obrany Jiří Borovec, který seděl tři roky v představenstvu ČEZ. Oba mají schopnost a teď už i přístup k dokumentům, aby se představenstvu v čele s Danielem Benešem mohli dostat hluboko pod kůži. Wagenknecht jako zástupce ministra financí prosadil na valné hromadě změnu stanov. Ta umožňuje jednotlivým členům dozorčí rady nahlížet do jakýchkoliv dokumentů i bez rozhodnutí dozorčí rady. Řada právníků je přesvědčena, že je to v přímém rozporu s obchodním zákoníkem a dají se čekat žaloby ostatních akcionářů. Wagenknecht i Borovec mají ambici Daniela Beneše v čele ČEZ vystřídat.

Když se ze státních manažerů stanou miliardáři

Ovládnutí ČEZ znamená pro Babiše důležité symbolické vítězství. Když ještě mluvil v rozhovorech otevřeně, přiznával, že rok 2008 pro něj znamenal frustrující mentální zlom. Byl bohatý, ale ztratil vliv na politiku, který si do té doby držel. Ministerstvo vnitra vedli až do roku 2010, kdy přichází Jan Kubice, jen jeho osobní přátelé. S odchodem Ivana Langera má dojem, že o ten vliv přichází. Frustraci prohlubuje pocit, že mu ho bere nikoliv jiný oficiální miliardář, ale manažer státní elektrárenské firmy Martin Roman.

Ten si v manažerských pozicích mohl oficiálně vydělat stovky milionů, nikoliv však miliardy korun „Chodil jsem na narozeniny Zemana, Klause, Grosse... Měl jsem pocit, že jsem důležitý a vlivný. Časem jsem pochopil, že to nemá smysl. Mně byl Topolánek na padesátce, Ivanu Langrovi jsem byl na svatbě. Já je znám všechny. I předtím tu existovala korupce, s Topolánkem však dostala tři nuly navrch,“ popisuje Babiš v listopadu 2011 v rozhovoru pro Reflex. „Musíte pochopit, že s Topolánkem přišel mafiánský stát. Za něj tu vyrostla justiční mafie, za něj se kupovaly ministerské posty, vznikla toskánská parta, kam patří i Martin Roman. Všichni mluví o republice ČEZ.“

„Je to jeden z nejlépe informovaných lidí. A štvalo ho, že se ty informace v médiích neobjevují,“ přiznal Babišův přítel István Léko, proč došlo k nákupu mediálního domu MAFRA.

Zatímco Martin Roman je v té době adorován nejen politiky zprava i zleva, ale též značnou částí médií, Babiš se cítí „ohováraný“. U Martina Romana začíná i frustrace z „mediokracie“, končící nákupem mediálního domu MAFRA. „Týdeník Ekonom udělá anketu s miliardáři: Dali byste půl svého majetku na charitu jako Martin Roman? Jediný Babiš nemá mluvčí a říká: Ano, také dám půlku majetku, až budu tak bohatý jako Martin Roman. A ještě si počkám, kolik mu hodí ekologické zakázky. Nikdo z médií nepátrá, jak to v téhle věci s Romanem skutečně je,“ stěžuje si Babiš v citovaném rozhovoru v Reflexu. Nákup mediálního domu MAFRA zdůvodňuje právě tím, že „novináři nepíší pravdu a nepíší o podstatných věcech, o nichž toho přece tolik ví“. To potvrzuje i jeho přítel Ištván Léko, kterého dosadil jako šéfredaktora do svých Lidových novin. „Je to jeden z nejlépe informovaných lidí. A štvalo ho, že se ty informace v médiích neobjevují,“ přiznal Léko v dubnu.

Martin Roman je tím, kdo udělá z ČEZ opravdu politicky vlivný podnik. Když se rozhodne, že promění firmu v silného středoevropského šampiona, je to rozhodnutí týmu jeho manažerů, nikoliv politiků, kteří mají v ČEZ vykonávat akcionářská práva.

Martin Roman a lidé z jeho představenstva se stávají prvními skutečně bohatými manažery státních firem, a to díky opčnímu akciovému programu, který prosadila v ČEZ v roce 2001 vláda Miloše Zemana. Program byl připraven pro tehdejšího generálního ředitele Jaroslava Míla. Když ale musel v roce 2003 z vedení ČEZ odejít, akcie ještě nijak zvlášť nesílily. Míl vydělal desítky milionů korun. Když přichází koncem února 2004 Martin Roman se svým týmem, stojí akcie ČEZ 174 korun. V roce 2008, před finanční krizí, kdy je cena elektřiny na vrcholu, se prodávají za 1400 korun. Právě na rozdílu v ceně vydělávají manažeři stovky milionů korun. Dnes se ČEZ obchoduje za 605 korun za akcii.

Nebezpečný národní šampion

Po nástupu Martina Romana začíná budování „super ČEZ“, národního energetického šampiona. K původní firmě, která jen vyráběla elektřinu, se přidává distribuce, pak Severočeské doly. Vláda ČSSD pak ještě stíhá velkorysé manažerské zisky z akcií, které při expanzi prudce posilují, omezit. Martin Roman a jeho tým ale už mají z minula z programu zaručeny stamilionové příjmy.

Po domácích nákupech přichází vlna zahraničních akvizic. To už sociálnědemokratické vlády střídá kabinet Mirka Topolánka. Martin Roman, který je pověstný svou empatií, schopností vycítit zájmy politiků a vyjít jim vstříc, se politicky rozkročuje doprava. Přitom ještě před volbami 2006 stihne asistovat v kampani Jiřího Paroubka. Ten představuje ekologickou část programu přímo v elektrárně ČEZ v Chvaleticích.

I Topolánkova vláda pokračuje v pojetí ČEZ jako silného národního šampiona a podporuje jeho expanzi. Právě v nevyjasněné roli ČEZ stoupá jeho moc a rozkladný společenský vliv. Od roku 2001, kdy vláda Miloše Zemana zastavila neúspěšný pokus o privatizaci francouzskou Électricité de France, si totiž žádná vláda nevyjasnila, co od firmy čeká.

V té době zrovna začínal v Rusku sílit Vladimir Putin, takže oficiálním důvodem, proč ponechat ČEZ státním, byla energetická bezpečnost. Byl tím, čemu se říká strategická firma. Politici nikdy jasně neřekli, jestli od ní čekají dostatek energie za dostupné ceny, nebo vysoké zisky, které si stát vytáhne na dividendě. Oba motivy můžou být protichůdné.

Výtah k miliardovým ziskům Křetínského a spol.

Právě za Topolánkovy vlády se Martin Roman a jeho tým začínají pouštět do největších obchodů. Řada z nich vyvolává pochybnosti a některé vyšetřuje protikorupční policie. Ekonomický přínos a skutečné motivy některých z nich jsou sporné. Manažeři ČEZ se hájí tím, že firma patřila k vůbec k nejzdravějším v Evropě, pokud jde o srovnání výkonů a zadlužení. Měla volné peníze a někam je investovat musela, aby je svým akcionářům zhodnotila.

Sporné obchody se dají rozdělit do tří skupin.

Do první patří společné investice s finančními skupinami J&T a PPF, na nichž vyrůstá Energetický a průmyslový holding, často přezdívaný „malý ČEZ“. Právě tyto obchody dělají miliardáře z někdejšího tajemníka J&T Daniela Křetínského. ČEZ a EPH si v roce 2009 v Německu společně pořídily hnědouhelný důl Mibrag. O dva roky později prodal ČEZ Křetínskému a spol. svůj podíl za cenu podstatně nižší, než za jakou ji pořídil. Rozdíl vysvětloval zadlužením dolu a poklesem cen elektřiny. Ve stejné době také od finančníků z EPH koupil teplárnu Energotrans, což mu přineslo čistý zisk 3,5 miliardy korun. Hlavně u investice do Mibragu je otázka, proč do koupě dolu potřeboval silný ČEZ partnera typu EPH. A proč mu po dvou letech svůj podíl prodával? Pro skupinu EPH dnes pracuje expremiér Mirek Topolánek. Sedí za ni v dozorčí radě Mibragu, vede dozorčí radu Elektráren Opatovice. Je zodpovědný i za zahraniční vztahy společnosti Nafta Gbely, též ovládané EPH.

Se solárními elektrárnami udělal ČEZ další pochybné obchody i doma, když si pořídil velké plantáže za miliardy korun od neprůhledné firmy Amun.Re

Další skupinou jsou zahraniční investice na Balkáně, za něž byl zodpovědný Vladimír Schmaltz. Cesta na jihovýchod se ukázala být velmi riskantní a přinesla firmě miliardové ztráty. Minulý týden sice Albánie slíbila, že vrátí podstatnou část peněz, které tam ČEZ utopil, i tak ale bude obchod ztrátový – podobně jako investice do větrných parků v Rumunsku a distribuce v Bulharsku, na nichž loni firma prodělala 4,8 miliardy korun. Se solárními elektrárnami udělal ČEZ další pochybné obchody i doma, když si pořídil velké plantáže za miliardy korun od neprůhledné firmy Amun.Re.

Třetí skupinou nejasných obchodů jsou investice do maďarského petrochemického koncernu MOL, kde je Martin Roman dodnes v představenstvu. V roce 2007 si ČEZ v rámci zahraniční expanze koupil sedm procent akcií maďarské firmy. Tehdejší investice měla i strategický rozměr, ochránit MOL před vstupem rakouské ÖMV, která už tehdy byla pod ruským vlivem. Krátce poté prodal ČEZ maďarskému MOL za nepříliš výhodnou cenu dceřinou firmu I&C Energo Třebíč. I tento obchod vyšetřuje podobně jako Mibrag protikorupční policie. Ve stejné době odešel z představenstva ČEZ Jiří Borovec, kterého teď Babiš vrátil do dozorčí rady, a dokonce se ho neúspěšně snažil prosadit za jejího předsedu. Svůj odchod tehdy v kuloárech vysvětloval právě nesouhlasem s tímto obchodem. Zdroje z ČEZ ale tvrdí, že odešel, protože byl zklamán, když si Martin Roman nevybral coby výkonného ředitele firmy jeho, nýbrž Daniela Beneše.

Rozkrývání démonické pověsti

Za Martina Romana také ČEZ dával velké sumy na marketing a sponzoring nejrůznějších sportovních a kulturních projektů. Právě tyto peníze leží Andreji Babišovi nejvíce v žaludku, protože je přesvědčen, že se přes ně financovala politika. A není sám. V říjnu 2011 Karel Schwarzenberg ohlašoval v České televizi: „Je veřejným tajemstvím v této republice, že ČEZ tady financoval politické strany. Mohu jen říct, že TOP 09 od nich nedostala ani minimální obnos.“ Stejně jako Andrej Babiš ale nepředložil jediný důkaz. Přispíval tím, ale k vytváření démonické pověsti, kterou si s sebou ČEZ táhne.

Každého, kdo byl přesvědčen o jeho temné roli, musely ještě utvrdit úniky odposlechů z kauzy Nagyová, v nichž vystupuje současný šéf Daniel Beneš jako hlavní důvěrník tehdejší tajemnice a přítelkyně Petra Nečase.

Babišovi kontroloři Wagenknecht a Borovec teď budou pitvat každý detail z éry Martina Romana a Daniela Beneše. Při své manažersko-auditorské erudici v tom mohou být úspěšnější než protikorupční policie.

„Proti Andreji Babišovi je Martin Roman svatý Jan Zlatoústý a panenka Maria v jednom,“ říká exministr financí Kalousek

Pokud budou své objevy dávat na Twitter, jak předvedl Lukáš Wagenknecht při nálezu notebooků na ministerstvu financí, může to znovu silně ovlivnit vztahy v byznysu i v politice. Při současném rozhozeném evropském trhu a velmi nízkých cenách elektřiny je vedení firmy snadnou obětí. Hospodářské výsledky se budou spíš zhoršovat než zlepšovat. „Přitom každému, kdo sleduje, co se v evropské energetice děje, musí být jasné, že za zhoršující se hospodaření může evropská energetická politika, dotace na obnovitelné zdroje a selhání systému povolenek, nikoliv management,“ říká předseda dozorčí rady Václav Pačes, kterého na tomto místě uhájil proti Babišovi osobně premiér Bohuslav Sobotka.

Zásadní otázkou je, jestli pro českou společnost byla destruktivnější Romanova, nebo Babišova éra. „Srovnávat Martina Romana s Andrejem Babišem je naprosto nemístné. Martin Roman určitě nebyl svatý, ale měl své hranice, svou kultivovanost a své zásady. Mezi ně určitě patřilo pravidlo nepoškozovat svého zaměstnavatele. Proti Andreji Babišovi je Martin Roman svatý Jan Zlatoústý a panenka Maria v jednom,“ říká exministr financí Miroslav Kalousek.

Bez Martina Romana a excesů jeho doby by ale Andrej Babiš nikdy nebyl ministrem financí. Rozkladný společenský vliv ČEZ bude bohužel spíš sílit než slábnout.