O Gibsonově čuchu na svíčkovou a Zemanově gumové jachtě

Je po dovolené, už tak to jde ztuha, jenže navíc je takové vedro, že těla jsou od slunka rozpálena k nesnesení už v devět hodin ráno. Dle předpovědí bude hůř než včera a na kondici nepřidá ani Štindlův pracovní stůl. Všude rozsypaný tabák a počítač, schovaný za haldou novin z minulých týdnů, sotva zahlédnout. V kanceláři se začínáme sázet, jak dlouho bude trvat, než ten papírový mrakodrap spadne. A obsah čerstvých novin je drtivý zrovna tak: v pondělí informují o všem a o ničem zároveň. 

Tematický prim, jak se dalo očekávat, drží sport a najmě druhé wimbledonské vítězství Petry Kvitové. Novinami napříč lze číst totéž: nebesa se nad Petrou smilovala a nebouřila, Martina Navrátilová věděla o vítězství už po druhém míči za stavu 15:15, finále to bylo až nespravedlivě rychlé (vědět to předem, kdo by dal tolik peněz za vstupenky na 55 minut zábavy?), táta Kvita přibral od posledního dceřina vítězství před třemi lety tři kila, trenér Kotyza plakal a cítil se kvůli tomu jako žena, Marek Jankulovski je fotbalista, seděl v lóži a přinesl štěstíčko, finálová soupeřka Bouchardová je zatím nehodna důstojnějších označení než hvězdička a smítko (to abychom Kvitové, jak je v tuzemsku zvykem, to „naše vítězství“ trochu znevážili jistěže patřičnými pochybnostmi) a hlavně, Petra si ve Wimbledonu vydělala 61 milionů korun, což je úplně nejvíc v historii. Sice je bude muset zdanit skoro napůl, ale stejně zůstane dost, aby to stálo za neustálé připomínky. A taky tenistka dostane novou smlouvu od jednoho z výrobců sportovního odění, takže si daňovou ztrátu zisku dorovná a bude se moct v klidu soustředit na zdolání prvního místa světového žebříčku.

Unifikovanému zpravodajství dominovaly ohlasy v MF DNES a Lidových novinách, kde o finále informuje v obou listech na slovo stejnými články, dlouhými na několik stran, jeden „Karel Knap, zvláštní zpravodaj ve Velké Británii“. Chápu potřebu šetřit a zužovat redakce, ale vytáhne-li se už sport do popředí, působí přetiskování v tak viditelném záběru velice trapně. Dojmy oživil naštěstí aspoň Blesk, který jedinečně přispěchal s vysvětlením úspěchu Kvitové: na radu okolí se rozešla s kolegou Radkem Štěpánkem a tok endorfinů přesměrovala z láskyplného objetí do stylu své hry. Je to vzkaz pro vládu – zakažte lásku a lidi budou dělat víc. – Sportovní klání ještě hořekuje nad ztrátou Neymara kvůli zlomenému obratli před brazilským semifinále. Všichni se tváří, že teď jsou Brazilci v čudu a postoupí Německo. Nemá to nic společného s Neymarem, ale kéž by. Brazilskou hru letos nemůžu vystát.

Druhým velikým tématem dnešního tisku je festival v Karlových Varech. Kromě hodnocení rób nejedné dámy se především stále dumá nad oceněním Mela Gibsona, byť ten už mezitím odjel domů. Nese se v těch článcích úleva nad tím, že podezřelá hvězda je pryč a můžeme se konečně věnovat filmům. Jsem po všem tom laciném pokrytectví zvědavý, kolik se nás sejde v kině na třetích Expendables. – Každopádně podstatná je kontinuita zpráv: v pátek Právo psalo, že kuchaři doufají, že si Gibson dá pravou českou svíci s karlovarákem. V pondělí píše, že si ji dal, ba že mu chutnala, protože si přidal. Jelikož jako děcko nechtěl být hercem, nýbrž kuchařem, tak to si pišme, že na jídlo má čuch.

Nu a pak tu máme záhadu: všichni víme, že v létě frčí takzvaná okurková sezona. Moc se toho neděje, takže bych se nedivil, kdyby se občas přetiskovaly rovněž úspěšné zprávy z minulých měsíců. Přece jen noviny mají za úkol informovat, ale přísunem neustálých novinek taky rozmlžit dlouhodobou paměť. Když si tedy čtu o Miloši Zemanovi, že si dopřeje slivovičky a klobásek a pak se vydá rozvalen v gumovém člunu a v doprovodu ochranky ve druhém doprostřed rybníka nachytat něco bronzu do tváří, jsou to opravdu letošní echa? Totiž je tu oproti loňsku rozdíl: opilý a nemotorný Zeman už netáhne; zeslábl a stáhl se do ústraní, sice možná něco chystá a vyčkává, ale není zbytné se na něm takhle pást? Přiznávám, že mám pochopení pro starého člověka, který si chce dopřát oblíbenou kratochvíli, na niž mu zjevně nepostačují síly, ať už je zrovna v jakémkoli stavu.

Dál už se to přece jen různí a v průběhu týdne se některé věci asi budou teprve rozpracovávat (například vztah Roberta Fica a Marka Dalíka), tak aspoň zajímavost: pravnučka Žofie Chotkové a Františka Ferdinanda d'Este Anita von Hohenberg dala rozhovor Lidovým novinám a v něm mj. řekla, že celou rodinu dávný atentát sice nebudí ze snů, ale že s potomky rodiny Gavrila Principa ani dalších srbských nacionalistů se setkat nechce, protože by to bylo zbytečné dělání „dobré story“. Asi je to v pořádku.