‚V Íránu nejste svobodná.‘ Moderátorka státní televize prchla ze země
Svědectví o postavení žen
NOVÉ
3
Ženy v muslimském světě zastávají ve společnosti často podřadné postavení a musí se smířit s vůdčí rolí muže, tak jak ho definuje islám. O tomto trendu promluvila pro The Independent i bývalá reportérka a moderátorka íránské televize Press TV Šína Širání. Své původní pestrobarevné těsnější šaty musela postupně vyměnit za volnější oblečení konzervativnějších barev a hidžáb mohl být jen černý. Později se navíc přidalo i sexuální obtěžování ze strany nadřízených. Od nevybíravého chování se nakonec rozhodla společně se svým synem uprchnout do Velké Británie.
Ještě před třemi měsíci byla Širání v Íránu známou osobností, když se každý den objevovala na obrazovce státní televize Press TV. Vše se změnilo v momentě, kdy obvinila své nadřízené ze sexuálního obtěžování. Televizní rada sice celou záležitost prošetřila, k potrestání mužů však nedošlo.
Do té doby přitom zastávala moderátorka oproti jiným ženám prominentní postavení. Zprvu jí bylo umožněno se před vysíláním líčit, mohla se navíc oblékat do pestrobarevných šatů. Některé z jejích nadřízených ovšem právě tento netradiční vzhled inspiroval k sexuálně motivovaným poznámkám i občasným dotykům. Ty neustávaly ani poté, co se Širání začala na popud vedení oblékat do méně křiklavých barev. Vlasy jí samozřejmě zakrýval hidžáb.
Samotná Šíraní se v obsáhlém rozhovoru popsala své pocity, které zažívala vůči mužům. Žena v Íránu se podle ní nemůže cítit úplně svobodná, a to ani v případě, že zastává vysokou pracovní pozici. Muži ji totiž i tak nutí přemýšlet nad tím, jak vypadá nebo co si obleče.
„Vy jako žena, jejíž role se spíše podobá submisivní manželce, která se musí obětovat jako matka v domácnosti, tak narážíte hned na několik ideologických bariér. Tím, že se snažíte žít bohatý sociální život, vlastně lezete do jámy lvové, jste neustále na očích,“ popsala Širání.
Bez smlouvy i zdravotního pojištění
Tuto skutečnost navíc v reportérčině případu umocnila i každodenní veřejná vystoupení na obrazovce. Časem prý mladá žena začala pociťovat zkoumavé pohledy i od neznámých lidí na ulici či v obchodě.
Dokonce i práce ve státní televizi představovala pro reportérku problém. Ani po devíti letech práce pro Press TV nemohla Širání například podepsat pracovní smlouvu, stát za ni dokonce neodváděl ani zdravotní pojištění. Ve stáří by si navíc nesměla požádat o důchod, stejně jako jí nebyla proplácena nemocenská.
Poslední kapkou bylo právě sexuální obtěžování na pracovišti. Tomu nakonec musela reportérka podle svých slov čelit každý den, nevhodné poznámky i občasné dotyky se navíc postupem času stupňovaly. Oporu nemohla mladá reportérka hledat ani u ostatních kolegyň.
„Zjistila jsem, že tu není žádná autorita, žádná organizace, absolutně nikdo, kdo by mi mohl pomoci s problémy, kterým čelím každý den. Ráda bych o tom mluvila se svými přítelkyněmi a spolupracovnicemi, ty by mi ale řekli, že se jim děje to samé,“ stěžovala si bývalá reportérka.
Veřejné obvinění
Širání se nakonec rozhodla o celé záležitosti promluvit veřejně. Chtěla tím inspirovat právě ostatní ženy, které jsou nucené snášet podobné chování. Když ale vyšetřovatelé odmítli uveřejnit jména obviněných, odhodlala se moderátorka k odchodu z redakce. Na místě byl podle ní už jen odjezd ze země.
Nelehkou situaci navíc reportérce zkomplikoval i rozvod s dlouholetým partnerem, po kterém jí zůstal malý syn. Právě strach o zabezpečení vlastního dítěte jí nakonec donutila celou situaci řešit odjezdem ze země. Širání navíc musela jednat rychle, pokud by chlapec překročil hranici sedmi let, potřebovala by matka ke každému úkonu výslovný souhlas otce.
Díky svým kontaktům ve Skotsku, kde žena v mládí studovala, se jí nakonec podařilo Írán přeci jen opustit. Ve své nové vlasti se ovšem prozatím skrývá s obavami před reakcí rozzuřeného otce. Rozhovor britskému deníku poskytla pouze za podmínky utajení jejího bydliště.
O návratu do Íránu Širání neuvažuje do doby, než tamní režim uvolní přísná náboženská pravidla vůči ženám. Bývalé reportérce vadí kromě dominantního postavení mužů ve společnosti i nutnost zahalovat si vlasy na veřejnosti. Mladá žena je ovšem smířená s možnosti, že ve svém životě k podobné reformě nedojde.
